Dantovo Peklo vysvětluje, proč se mladí Italové tak hněvají

22. 10. 2026 / Ivan Větvička

čas čtení 8 minut
 

 

Při pohledu ze zahraničí to vypadá, že se italští žáci a studenti v říjnu 2026 vzbouřili proti celému světu, který je obklopuje, a jejich hněv chaoticky tryská na všechny strany. Jenomže taková interpretace vypovídá pouze o tom, že nezúčastněný pozorovatel nezná italskou kulturu. Demonstranti přesně vědí, proti komu protestují. Povstali proti nepříteli, který se po staletí nemění. Mistrovsky ho popsal již Dante Alighieri na počátku 14. století v Božské komedii, a to ve třetím zpěvu, v Pekle, ve verších 31 – 69:

 

Dante s Vergiliem nejprve projdou pekelnou branou, na níž je napsáno:

Skrze mne se vstupuje do města nářku,

skrze mne se vstupuje do věčného utrpení,

skrze mne se vstupuje mezi zatracené.

 

A ocitnou se v předsíni pekla – antinfernu. Vergilius vysvětlí, kdo zde trpí. Slíbené verše 31 – 69 povědí více:

 

A já (Dante, pozn. red.), jenž měl hlavu sevřenou zmatkem,
řekl jsem: „Mistře, co je to, co slyším?
A kdo jsou ti lidé, které bolest tak přemohla?“

A on (Vergilius, pozn. red.) mi řekl: „Tento žalostný úděl
snášejí smutné duše těch,
kdo žili bez hanby i bez chvály.

Jsou smíšeny s oním zbabělým sborem
andělů, kteří se ani nevzbouřili,
ani nebyli věrní Bohu, nýbrž stáli jen sami za sebou.

Nebesa je vyhánějí, aby nebyla méně krásná,
a hluboké peklo je rovněž nepřijímá,
protože zavržení by se proti nim mohli cítit slavnější.“

A já: „Mistře, co je pro ně tak těžké,
že je to nutí tak hlasitě naříkat?“
Odpověděl: „Povím ti to velmi stručně.

Tito nemají žádnou naději na smrt
a jejich slepý život je tak nízký,
že závidějí každý jiný úděl.

Svět nedovolí, aby po nich zůstala památka;
milosrdenství i spravedlnost jimi pohrdají.
Nemluvme o nich — pohleď a jdi dál.“

A když jsem se podíval, spatřil jsem korouhev,
která se v kruhu hnala tak rychle,
jako by jí nebylo dopřáno nikdy spočinout;

a za ní přicházel tak dlouhý zástup
lidí, že bych byl nikdy nevěřil,
že smrt jich zahubila tolik.

Když jsem mezi nimi některé poznal,
spatřil jsem a poznal stín toho,
jenž ze zbabělosti učinil ono veliké odmítnutí.

Tu jsem okamžitě pochopil a nabyl jistoty,
že toto je společenství těch zbabělých,
kteří se protiví Bohu i jeho nepřátelům.

Tito ubožáci, kteří nikdy skutečně nežili,
byli nazí a bez ustání je bodali
ovádové a vosy, které tam byly.

Ti jim brázdili tváře krví,
jež smíšená se slzami stékala k jejich nohám,
kde ji sbírali odporní červi.

Itálii sužuje armáda úředníků, politiků a učitelů (včetně vysokoškolských), kteří místo práce pro druhé jenom „stojí sami za sebou“. Ti všichni mají nad lidmi moc, ale starají se jenom o své zájmy, a především dbají na to, aby neohrozili své teplé místo ve službách státu či instituce. Vyhýbají se konfliktům, banálním rozhodnutím, práci a někdy i pracovišti.

Mladí Italové se nyní změnili v „ovády a vosy“, protože nechtějí žít jako jejich rodiče, kterým tito úctyhodní občané, kteří se jako úhoři dokáží prosmeknout mezi hanbou i chválou, proměnili život v čekárnu. V Itálii dnes můžete marně čekat na cokoli: na autobus, na připojení vodoměru (Na Sicílii může vyřízení žádosti trvat roky.), na to, abyste si koupili poštovní známku (Na jedné venkovské poště jsem chtěl koupit známku na dopis do zahraničí. Na poště kromě jedné úřednice nikdo nebyl. Přesto na moji žádost o známku nejprve řekla, abych si vzal pořadové číslo z automatu a počkal na vyvolání. A tak jsem čekal, zatímco ona si pouštěla videa v mobilním telefonu. Po deseti minutách mne vyvolala a řekla mi, že na poště známky pro zahraniční korespondenci nemají. Proč mi to neřekla rovnou?) Naprosto chápu, že taková zvůle moci projevená na nejnižší úrovni struktury státu může rozpálit teenagery doběla. S puberťáky je občas těžká řeč, ale nelze jim upřít, že jsou velmi citliví na nespravedlnost, zvůli moci a buzeraci. Jejich hněv právě přetekl a tasili žihadla, univerzitní studenti se přidali.

Vždyť nefunkčnost institucí vám nemusí způsobit jenom nesmyslný časový prostoj na poště, ale může vám také třeba zkazit studium, jako se to stalo mně na univerzitě Sapienza v Římě, kde jsem doktorandem. Nejenže mi tam během dlouhodobého pobytu nevyplatili přislíbené peníze, ale nedokážou ani bez problémů přijímat povinné studentské poplatky. Tamní úředníci nevykonávají základní administrativní úkony vůbec, anebo jenom s velkými průtahy a po mnoha urgencích. Na maily až příliš často nereagují a v kancelářích nejsou nebo sedí za zamčenými dveřmi a po zaklepání neotvírají. Doba standardního doktorského studia (tři roky) na Sapienze nestačí k vyřízení některých základních náležitostí. Nebyli schopní mi vydat ani průkaz studenta. Když jsem o něj v Římě žádal, brigádník na přepážce mi řekl, že mi ho v dohledné době vydat nemůže, ale že se nemám znepokojovat, protože on na Sapienze studuje čtvrtým rokem, průkaz také ještě nedostal a prý ho nebudu k ničemu potřebovat.

V takovém prostředí nemá smysl uvažovat o protestu formou blokády univerzitních budov. Blokáda by úředníkům i vyučujícím poskytla důvod nejít do práce a následně se ještě dlouhé měsíce vymlouvat, že se například k vyřízení žádosti ještě nedostali, protože se jim v důsledku protestů nahromadila agenda.

K této obavě mě vede zkušenost s jiným ochromením provozu univerzity, a to s kybernetickým útokem na informační infrastrukturu Sapienzy, který ve dnech 1. – 17. 2.  2026 vyřadil z provozu také studijní informační systém Infostud. Výmluvy úředníků a vyučujících, že v důsledku útoku nemohou mé žádosti náležitě zpracovat, jsem pak dostával podezřele dlouho, a to i v těch případech, které měly být vyřízeny rok před hackerským útokem. Neklid v ulicích proto může být lepší formou protestu než blokáda – neposkytne zbabělým andělům tolik prostoru pro omluvu nečinnosti.

Protestující se ale zároveň musejí zřetelně distancovat od lidí, kteří se na demonstrace přišli jenom porvat nebo krást. Právě takové případy maří účinek protestů, protože politici mohou rázem ukazovat záběry krvavých hlav i vyrabovaných obchodů, stylizovat se do role bojovníků za obnovu pořádku a požadavky mladých Italů bohorovně ignorovat.

Zbabělí andělé vládnou na Apeninském poloostrově po staletí. Jedna vlna protestů je nesmete, ale mohla by je donutit vstát ze židlí, alespoň na chvíli nastavit kůži a udělat něco užitečného pro společnost. Doufám, že jim demonstranti načechrají peří, a mrzí mě, že právě nejsem v Římě.                  

 

Poznámka I.

O problémech na Sapienze jsem podrobněji psal zde:

https://www.blisty.cz/art/136913-vybuch-nespokojenosti-italskych-studentu-je-vykrikem-v-tisni.html

A zde: 

https://www.blisty.cz/art/136524-jedete-na-erasmus-nevybirejte-univerzitu-jenom-podle-postaveni-v-mezinarodnim-zebricku.html

 

Poznámka II.

Děkuji Alessandře Svatek, absolventce Akademie výtvarných umění Brera v Miláně, za zaslání citovaných Dantových veršů. Do češtiny je přeložil Chat GPT. Vrchlického básnický překlad naleznete zde: https://cs.wikisource.org/wiki/Bo%C5%BEsk%C3%A1_komedie/Peklo/Zp%C4%9Bv_t%C5%99et%C3%AD  

-1
Vytisknout
318

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2026