Flávio Bolsonaro utekl a vlast nechal voličům

28. 10. 2026 / Fabiano Golgo

Flávio Bolsonaro uprchl ze země, kterou se ještě v neděli nabízel zachránit před Lulou. V pondělí sliboval, že povede opozici a odevzdá pasy. V úterý už po něm zůstaly řeči o odvaze a nesplněný soudní příkaz. Voličům, kteří mu věřili, přenechal vlast i všechny její problémy, zatímco sám si vybral Spojené státy. Na takové vlastenectví potřebuje člověk především dost peněz a správné známé na druhém konci světa.

Říkám útěk, protože odjel přes výslovný zákaz opustit Brazílii a cestovní doklady v určené lhůtě neodevzdal. Ještě předtím veřejně tvrdil, že o odjezdu nikdy neuvažoval. Jeho slib zůstat a bojovat měl zřejmě životnost volebního letáku. Nejstarší syn bývalého prezidenta předvedl, jak si představuje odpovědnost za miliony lidí, kteří mu dali hlas: rozhodnutí udělá sám a ostatní za něj budou vysvětlovat následky.

Za zády mu přitom nestojí nějaká drobná nepříjemnost, kterou vymyslel rozčilený politický protivník. Je tam Willer Tomaz, advokát a podnikatel, s nímž Flávia spojuje síť finančních vztahů, cest, nemovitostí a rodinného pohodlí. Vyšetřování praní peněz se týká právě těchto vazeb. Když se však začne mluvit o konkrétních službách a částkách, oba nám vysvětlují, že jde pouze o přátelství. Tohle musí být jedno z nejdražších přátelství brazilské politiky.

Tomaz v roce 2025 protočil v internetových sázkách přibližně pět miliard brazilských realů. Jde o celkový objem sázek včetně opakovaného sázení stejných peněz. Vklady na platformu přesáhly 258 milionů realů a výběry se pohybovaly kolem dvou set milionů. Jen samotný původ stovek milionů, které do systému skutečně přišly, je dost dobrý důvod, aby se někdo přestal ptát na politickou orientaci vyšetřovatelů a začal se ptát na peníze.

V jednom dni provedl Tomaz vklady za sedm milionů realů. Jindy během osmnácti minut provedl dvanáct výběrů po půl milionu. Kontrola popsala operace odpovídající varovným znakům možného praní peněz a selhání sázkové společnosti při jejich prověřování. Finanční instituce A55 mu účet používaný k převodům do Blaze zrušila a podezřelé pohyby nahlásila úřadům. Tomaz tvrdí, že jeho peníze jsou legální a deklarované. Výborně. Pak by jejich srozumitelné vysvětlení mělo být snazší než přesvědčit veřejnost, že se ptát nemá.

Flávio do tohoto příběhu nevstupuje jen jako člověk, který se s advokátem někde náhodou vyfotil. V bankovních podkladech se objevuje jako uživatel s oprávněním „master" k účtu Tomazovy společnosti Alcazar Holdings na Madeiře. Oba jeho přístup k účtu popírají. Právě tento rozpor potřebuje vysvětlení. Známost mezi rodinami nám neobjasní, proč se politikovo jméno objevuje v dokumentaci firemního bankovnictví. Na narozeniny obvykle stačí přání; oprávnění spravovat účet je poněkud velkorysejší společenská pozornost.

Společně také cestovali v soukromých letadlech a vyrazili na safari do Jižní Afriky. Na fotografii z března 2025 je vedle nich senátor Weverton Rocha a podnikatel Carlos Alberto de Sá. Některé Fláviovy evropské lety platila společnost z Tomazova sázkového podnikání. Veřejnosti se předkládá přátelství, které má mimořádně rozvinuté dopravní oddělení a zřejmě považuje proplacenou letenku za příliš skromný výraz náklonnosti.

V São Paulu se k tomu přidává byt, který Tomazova firma koupila od Fabiana Zettela, švagra a finančního spolupracovníka bankéře Daniela Vorcara. Zettel za něj zaplatil 5,5 milionu realů a necelých deset měsíců nato ho prodal za 3,5 milionu. Dva miliony zmizely z ceny ještě dřív, než se začalo vysvětlovat, k čemu byt sloužil Fláviově kampani. Jeho přítomnost v domě popsali místní obyvatelé. Tomaz nejprve popřel, že Flávio jeho byt použil, a pak poslal vyjádření, že Zettela ani Vorcara nezná. Jeho firma přitom koupila byt právě od Zettela. Flávio tvrdí, že bydlel jen v hotelech. Při téhle úrovni vysvětlování začínám chápat, proč všichni tak úzkostlivě chrání své soukromí.

V Angra dos Reis se zase objevuje dům na ostrově, o jehož držbu se s Tomazovou firmou pře fotbalista Richarlison a který Flávio navštěvoval. Právní spor má vlastní historii, ale do politického obrázku zapadá další mimořádně pohodlná výhoda. Účet na Madeiře, soukromé lety, africké safari, byt v São Paulu a ostrovní nemovitost vytvářejí docela podrobnou mapu. Jen hranice mezi soukromou náklonností, obchodním zájmem a politickým vlivem na ní pořád nejsou vidět.

Nejsem ochoten pokládat takovou spleť peněz, výhod a veřejné moci za nevinnou jen proto, že ji její účastníci nazvou přátelstvím. Podezření z korupce a praní peněz je v tomhle příběhu tak silné, že předstíraná bezradnost začíná působit jako další služba poskytovaná mocným. Při téhle hustotě kouře už opravdu nevěřím, že někdo za kulisami jen neopatrně nasypal suchý led do divadelního mlhostroje.

K tomu běží další vyšetřování kolem filmu Dark Horse o Jairu Bolsonarovi. Flávio jednal s Vorcarem o financování ve výši nejméně čtyřiadvaceti milionů dolarů. Film o otci, peníze bankéře, prostředníci a převody do Spojených států představují další patro stejného rodinného světa, v němž se veřejná kariéra podivuhodně dobře doplňuje se soukromými finančními dobrodružstvími. Flávio všechna pochybení odmítá. Právě proto by člověk čekal, že bude své vysvětlení předkládat doma, kde po něm instituce chtějí odpovědi.

Rodina má ovšem pro nepříjemné chvíle vlastní zeměpis. Jair odletěl do Ameriky po porážce v roce 2022. Eduardo tam žije a ještě před letošními volbami doporučoval bratrovi odjezd v případě neúspěchu. Flávio teď doporučení uskutečnil. Trumpova vláda přislíbila jemu i rodině víza a vstup do Spojených států. Vlastenecká rodina tak znovu hledá řešení brazilských problémů u zahraničního ochránce, jehož vláda má v Brazílii vlastní zájmy.

Pro bolsonarovské vyprávění o národní hrdosti je to výjev téměř něžný. Volič má milovat Brazílii natolik, aby za politikem stál za všech okolností. Politik si ponechává možnost odjet, když okolnosti přestanou být příjemné. Televizní obrazovka mezi oběma podobami téhle lásky k vlasti žádný rozdíl neukáže, přestože její náklady jsou rozděleny dost nerovnoměrně. Jeden zůstává se svou výplatou a účty, druhý se dovolává zahraničních přátel.

Fláviův odjezd přitom nemusí jeho nejvěrnější stoupence odradit. Mohou v něm vidět potvrzení pronásledování. Každý nový problém se pak dá proměnit v další důkaz, že vůdce potřebuje ještě víc oddanosti. Pro ostatní pravicové politiky ale vzniká nepříjemná otázka: budou dál budovat svou budoucnost kolem útěků a finančních zápletek jedné rodiny, nebo konečně začnou dělat politiku, za kterou mohou sami odpovídat?

Flávio po sobě zanechal téměř šedesát milionů hlasů a nedodržený slib, že jejich prostřednictvím povede opozici. Zatímco jeho spojenci vysvětlují překvapení, on už zařídil především svůj odjezd. Až bude příště vykládat Brazilcům, kolik musí pro vlast obětovat, měl by jim nejprve objasnit, proč se jeho vlastní odvaha tak spolehlivě vejde do zahraničního zavazadla.