Proglas

5. 7. 2020

čas čtení 6 minut


Kdo může povědět všechna podobenství,
jež usvědčují národy bez knih,
nehovořící řečí srozumitelnou?
Ani umí-li všechny řeči,
nedovede vylíčit jejich bezmoc.

Veršovaná předmluva k evangeliu, autorství je přisuzováno svatému Konstantinovi (826 nebo 827 až 869). 5. 7. slavíme svátek svatých věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje, kteří v druhé polovině devátého století přinesli na Velkou Moravu staroslověnskou vzdělanost. Vytvořili slovanské písmo a do "staroslověnštiny" (makedonského nářečí starobulharštiny; před více než tisíci lety si byly slovanské jazyky bližší, takže lidé na Moravě rozuměli) přeložili části bohoslužebných knih. Zachovaly se také originální, ve staroslověnštině psané legendy "Život Konstantinův" a "Život Metodějův", které zajímavým způsobem mísí propagandu s dodnes živými a zajímavými fakty.

Proglas definuje lidskou bytost jako bytost vzdělanou, která se odlišuje od zvířete právě schopností komunikovat a jásá nad tím, že Slovanům bylo poskytnuto písmo, nástroj ke komunikaci, asi tak, jak mnozí v současnosti jásají nad vznikem internetu - obojí je ve své době - může být - nástroj k osvobození (ale i k zotročení) lidí.

Tato nejstarší dochovaná slovanská báseň je chvalozpěv na slovanský překlad Písma jako základ psané kultury. Báseň pochází patrně z 9. století a je možná od svatého Konstantina-Cyrila, který sám pořídil první překlady bohoslužebných knih do slovanštiny. Předmluva ukazuje, že Konstantin chápal svou překladatelskou činnost jako prostředek k šíření vzdělanosti podle zásady rovnoprávnosti jazyka. Snažil se téměř moderním, renesančním způsobem, povýšit vynálezem písma člověka z úrovně zvířete na úroveň stvoření blízkého Bohu
(JČ):

"
Nahé jsou zajisté všechny národy bez knih
a nemohou bojovati bez zbraní
s protivníkem našich duší,
uchystáni za kořist věčné muky."

Zveřejňujeme moderní český překlad staroslověnského textu. (Ďábla je možno interpretovat jako metaforu nevědomosti.)


Jsem předzpěv k svatému evangeliu.
Jak dříve předpověděli proroci,
Kristus přichází shromáždit národy,
neboť jest světlem tohoto světa.
Splnilo se to v tisíciletí tomto sedmém.
Oni totiž řekli: Slepí prohlédnou
a hluší uslyší slovo Písma.
Neboť jest třeba poznati Boha.
Proto slyšte, Slované, toto: Dar tento jest zajisté od Boha daný,
dar boží jest to údělu na pravici,
dar duším, nikdy se nekazící,
těm duším, které jej přijmou.
Matouš, Marek, Lukáš a Jan
učí všechen lid a praví:
Všichni, kdož spanilost svých duší
vidíte, neboť toužíte radovat se,
zapudit temnotu hříchu,
a zbavit se zkázy tohoto světa
a rajský život nalézti
a uniknout plameni hořícímu,
slyšte nyní svým rozumem,
slyšte, všechen lide slovanský,
slyšte Slovo, přišlo od Boha,
slovo krmící lidské duše,
slovo posilující srdce i rozum,
slovo toto, připravující k poznání Boha.
Jako bez světla se nepotěší
oko patřící na všechno stvoření boží,
nýbrž vše není ani krásné, ani viditelné,
tak je to i s každou duší bez knih,
jež nezná zákona božího,
zákona knižního a duchovního,
zákona zjevujícího ráj boží.
Neboť který sluch, jestliže rachot hromu
neslyší, může se báti Boha?
Dále chřípí, nečichají-li vůně květu,
kterak pochopí zázrak boží?
Vždyť ústa, jež necítí sladkosti,
činí člověka jako kamenným.
Ještě víc však duše bez knih
zdá se být v lidech mrtva.
Bratři, to vše jsme my uvážili
a povíme vám radu výbornou,
která všechny lidí zbaví
života zvířeckého a žádostivosti,
abyste, majíce mysl nerozumnou,
a slyšíce slovo cizím jazykem,
neslyšeli je jak hlas zvonce měděného.
Neboť svatý Pavel uče toto řekl,
modlitbu svou napřed vzdávaje Bohu:
Chci raději pět slov pověděti,
a svým rozumem je říci,
aby i všichni bratři rozuměli,
nežli deset tisíc slov nesrozumitelných.
Kterýpak člověk toho nechápe,
který nepřidá moudrého podobenství,
vykládajícího nám správné řeči?
Vždyť jako zkáza hrozí tělu,
a všechno je hubí, víc než hnis je ničíc,
nemá-li patřičného pokrmu,
tak každá duše přestává
žít a nemá v sobě života božího,
když slova božího neslyší.
Ještě jiné podobenství velmi moudré
povězme: Lidé, kteří se milujete
a chcete růsti růstem božím,
kdo z vás neví, že tato víra pravá,
jako símě padající na pole, -
tak ona v srdcích lidských
má zapotřebí deště božích písem,
aby úroda boží hojněji vzrostla?
Kdo může povědět všechna podobenství,
jež usvědčují národy bez knih,
nehovořící řečí srozumitelnou?
Ani umí-li všechny řeči,
nedovede vylíčit jejich bezmoc.
Nicméně rád bych připojil své podobenství
a málo slovy podal mnoho smyslu.
Nahé jsou zajisté všechny národy bez knih
a nemohou bojovati bez zbraní
s protivníkem našich duší,
uchystáni za kořist věčné muky.
Národové, kteří nemáte rádi nepřítele
a hodláte zápolit s ním mocně,
otevřete pozorně dveře rozumu,
když jste přijali nyní zbraň tvrdou,
kterou kovají knihy Hospodinovy,
hlavu ďáblovu mocně potírající.
Neboť kdo přijme knihy tyto -
Moudrost-Kristus jimi mluví
a vaše duše posiluje -
Apoštoly pak se všemi Proroky,
kdo zajisté jejich slova zvěstují,
budou schopni zabít nepřítele,
dobré vítězství Bohu přinášejíce,
rozkladu těla hnilobném uniknou,
těla, jehož život je jako ve snu,
nebudou padat, ale pevně stát,
a že vůči Bohu se ukázali chrabrými,
budou stát na pravici božího trůnu,
když přijde ohněm soudit národy,
věčně s anděly se radujíce,
ustavičně slavíce Boha milostivého,
písněmi z knih vždycky
Boha opěvajíce, který se nad lidmi smilovává.
Jemu přísluší všeliká sláva,
čest a chvála, boží Synu, vždy
s Otcem i svatým Duchem
na věky od veškerého tvorstva.
Amen.

(9. století, překlad ze staroslověnštiny)

0
Vytisknout
37604

Diskuse

Obsah vydání | 7. 7. 2020