Otevřený dopis Viliamu Buchertovi

14. 12. 2011

čas čtení 2 minuty

Vážený pane Bucherte,

přečetl jsem si Váš úvodník v Reflexu. A musím s ním bohužel nesouhlasit. Nepřímo tam tvrdíte, že k nejbohatšímu 1% se jedinec zpravidla dopracuje tím, že tvrdě pracuje. Zkuste být horníkem a tvrdě pracovat (na 2 směny, 365 dnů v roce, 40 let), opravdu se tím propracujete mezi to Stiglitzovo 1% nejbohatších? Vy tomu opravdu věříte? Myslím, že se tím propracujete pouze do invalidního důchodu nebo do márnice, píše Bohumil Trávníček.

Nebo zkuste být středoškolský učitel, pracovat souběžně na 2 školách, ve volném čase psát vzdělávací články, atd. (tj. pracovat 16 hodin denně, 365 dnů v roce, 40 let), opravdu se tím propracujete mezi to Stiglitzovo 1% nejbohatších? Vy tomu opravdu věříte? A další profese: traktorista, knihovník, soustružník, prodavač, řadový vědec, řidič, řadový novinář, bagrista, grafik, instalatér, praktický lékař, jeřábník... tak můžu pokračovat zhruba k 99% lidských profesí. Zůstane mi to ca 1% profesí, kterými se k tomu 1% nejbohatších mohu "dopracovat" (např. politik, bankéř, mediální magnát, burzovní spekulant, korupčník...).

Moudří mužové jako je Albert Einstein či Karel Čapek si už dávno (zcela nezávisle na Marxovi) všimli, že k "úspěchu" se nedopracovává tvrdou prací, ale tvrdým přivlastňováním si výsledku tvrdé práce druhých (99% lidí pracujících v 99 % lidských profesí).

Dovolím si tedy 2 jejich citáty:

"Za úspěšného člověka platí každý, kdo od svých bližních dostává víc, než odpovídá jeho službám" (A. Einstein).

"Úspěch a neúspěch. Neúspěch znamená neužít přiležitosti. Úspěch znamená zneužít příležitosti" (K. Čapek).

Samozřejmě můžete polemizovat i s těmito mysliteli, nikdo nemá patent na rozum. Ale pak musíte předložit nějaké skutečné argumenty, například výčet konkrétních lidí, kteří se svou tvrdou prací ve jmenovaných profesích propracovali mezi 1% nejbohatších (nejúspěšnějších). Dokud toto nepředložíte, nemohu Vaše tvrzení přijmout.

Samozřejmě se nabízí otázka proč píšete A aniž byste napsal i B. Tomu se říká šířit polopravdy. A polopravda je horší než přímá lež. V těchto případech já si vždy kladu známou otázku Cui bono?

A vychází mi bohužel jediné. Jako pro člověka s velmi slušným příjmem jsou pro Vás samozřejmě degresivní daně výhodné, stejně jako pro to Stiglitzovo 1% nejbohatších. Máte tedy společný zájem, který Vás spojuje. Obávám se, že to je hlavní důvod, proč jim děláte obhájce. Ale bylo by férové to otevřeně přiznat a nesnažit se lidem věšet bulíky na nos svými polopravdami.

0
Vytisknout
11794

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2011