Většinová společnost konflikt pravdoláskařů a zemanovců ignoruje

3. 11. 2016 / Boris Cvek

Zeman se stal prezidentem zejména proto, že se vydával za „levicového“ odpůrce obecně nenáviděné Nečasovy vlády – a jeho protivník v druhém kole byl jeden z hlavních exponentů této vlády. Jeho strana naprosto ostudně propadla ve sněmovních volbách 2013 a jeho křídlo v ČSSD ztratilo dva důležité exponenty, Haška a Škromacha, které – světe, div se! – nepodržel ten údajně zemanovský venkov. A to ti dva udělali všechno, až na pokraj naprosté nechutnosti, aby byli lidoví.

Pokud jde o „pravdu a lásku“, chvíli s ní koketoval neohrožený vlajkonoš Tibetu Miroslav Kalousek, teď s ní koketují tzv. Starostové a nezávislí, kteří se od Kalouska odštěpili a kteří se na Staroměstském náměstí nechali využít pro šoubyznysovou kampaň Michala Horáčka. Zajímavé bude sledovat vnitřní vývoj v KDU-ČSL pod tlakem dvou nových hvězd, hvězdy „pravdy a lásky“ ministra Hermana a hvězdy populisty Čunka. Herman působí spíše jako oběť svých vazeb, z nichž se předseda KDU-ČSL dokázal vymanit, nebo je prostě nemá. Sami vrcholní politici této strany si podle mne vůbec nejsou jisti tím, zda je poslední události kolem ministra Hermana u jejich voličů spíše nepoškodí (co na to Čunek?).

Podle dvou před pár dny zveřejněných průzkumů volebních preferencí vede s velkým náskokem před ostatními stranami Hnutí ANO. Jeho majitel bude nejspíše předsedou vlády, možná – pokud se ostatní strany posunou v sebelikvidaci ještě o kousek dál – bude mít vládu jednobarevnou. Zdá se mi, že by bylo realističtější a pragmatičtější, upřít pozornost na toto hnutí, na jeho voliče, hledat možnost, jak ho porazit. Ty dva zaťaté tábory se totiž již dávno porazily samy. Nic nového a smysluplného přinést nemohou. Většinová společnost je ignoruje.