9. 3. 2018
Čas od času nás snímky jako fotografie Alana Kurdiho, tříletého syrského dítěte, jehož tělíčko bylo vyplaveno na turecké pobřeží, vytrhnou z pohodlné ignorance a konfrontují s noční můrou, v níž Syřané každodenně žijí. Řečeno slovy básníka Muhammada Hasana, "Pokud se batole utopí v oceánu a nikdo tam není, aby to vyfotil, záleží nám ještě na tom?"
Je to už téměř pět let, co se USA otočily zády ke slavné "červené čáře" prezidenta Obamy v Sýrii. Zatímco zde píšu, přicházejí upozornění, že Asadův režim znovu útočí na vlastní lidi chemickými zbraněmi. Jenže fixace na chemické zbraně je také součástí problému. Asadovi vlastně dala zelenou, aby vraždil své lidi jinými, konvenčnějšími prostředky.
Nemůžeme posledních pět let vrátit zpět. Ale stále máme v Sýrii možnost odstranit humanitární krizi i jednat v národním zájmu, což vyžaduje zadržování íránského vlivu. Občanská válka v Sýrii by netrvala tak dlouho a nebyla by tak krvavá bez íránské podpory a využití íránských prostředníků pomáhajících Asadovu režimu.
"To co Írán podniká v termínech dopadů na naši národní bezpečnost a na probíhající humanitární katastrofu je ještě mnohem větší prioritou než porážka zbytků IS a toho, co zůstalo z al-Kájdy," říká Mouaz Moustafa, výkonný ředitel organizace Syrian Emergency Task Force.
"Vidím zde příležitost jak pro to udělat obě správné věci ve smyslu našich hodnot jako Spojených států," říká Moustafa. "Současně dochází k tomu, že se v této situaci naše hodnoty a národní zájmy shodují."
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse