Paralely mezi italskou mafií a současným stavem mocenského "uchopení" českého státu

Realitu si prostě vyrobíme

15. 7. 2019 / Albín Sybera


Na Hackingově pojetí sociálních konstrukcí je zajímavé jak 
dokáže velmi srozumitelným jazykem zpřístupnit poměrně složitá témata (více ZDE). Zároveň si dokáže zachovat erudovanost a schopnost reagovat na myšlenkový vývoj, který přelomu milénia (především) na západních univerzitách předcházel. Jeho volba aktuálních společenských a politických témat pak může sloužit i jako nástroj interpretace vnímání reality v české kotlině.

Například pokusy redukovat 90. léta a působení Václava Klause v politice na jeho roli v rozdělení Československa budou vždy především vítanou exkurzí do dějin, ve kterých se nemluví o tom jak vznikl „spekulativní holding PPF“ . Přitom tato událost má paradoxně mnohem větší dopad na soudobé dějiny České republiky. V těchto dnech máme dokonce historickou možnost sledovat (bohužel asi pouze sledovat) rozměry tohoto vlivu v přímém přenosu s figuranty Milošem Zemanem a Andrejem Babišem v hlavních rolích.

To, že při svých schůzkách za účelem odvolání ministra kultury Staňka řeší figuranti Dukovany nebo šéfa BIS (například ZDE), může vedení BIS sloužit ke cti. Bohužel je tím ale výčet pozitivních poznatků zřejmě naprosto vyčerpán. Pokud tedy nechceme vnímat snahy PPF o rozšíření mediálního vlivu koupí TV Nova a Markízy jako jejich přiznání, že skupina PPF potřebuje mít ještě větší vliv na vytváření česky a slovensky mluvené reality než jakým prostřednictvím svých satelitů v současnosti disponuje (ZDE)...

Přitom pošlapávání ústavy ze strany Miloše Zemana a relativní klid v médiích a české společnosti, s jakým je tato skutečnost přijímána, by měl být dostatečně výmluvným dokladem toho, že média v ČR zas tak velkou překážku pro zájmy PPF nepředstavují. Ani to, že biotechnologická společnost Sotio skupiny PPF využívá laboratoře v Číně (o růstu PPF ve stínu ANO a Kellnerově republice například ZDE), tedy v jedné z nejcentralizovanějších zemí světa, která je nezávislým soudem usvědčená z násilného odebírání lidských orgánů (více ZDE), nikoho z politických, hospodářských, ani kulturních představitelů ČR nezvedne ze židle. Natož pak "nějakou" veřejnost.

Namísto toho můžeme například z rozhovoru investigativní novinářky Slonkové vyčíst, že „náhlý zájem o PPF“ je způsoben růstem moci této skupiny a „to dráždí“ (ZDE). Pro všechny případy Slonková zakončila úvodník k rozhovoru důrazem na to, že „konkrétní důkazy" o vlivu PPF na českou politiku nikdo nepředložil. Chtělo by si skoro položit otázku, co si Slonková pod pojmem „konkrétní důkaz“ představuje – vázací akt Petra Kellnera bezpečnostním složkám cizí mocnosti? Privatizaci České pojišťovny, či přepravu prezidenta Zemana z jeho cesty do Číny? V reportážích o Babišovi jr. stačilo Slonkové i méně...

„Stát jsme my“

Před časem běžel na ČT (mimo hlavní vysílací čas, někdy mezi půlnocí a jednou hodinou ráno) italský televizní seriál „Gomorra“, který vznikl podle stejnojmenné knihy Roberta Saviana z roku 2006. O autorovi mimochodem Silvio Berlusconi prohlásil, že by podobné autory „uškrtil“, kdyby se mu dostali do rukou). Seriál byl poprvé odvysílán na Sky Italia v roce 2014. Sám Saviano je autorem scénáře této seriálové adaptace „Gomorry“. Po publikaci knihy žil po sérii výhružek a poté, co policie zachytila přípravy na Savianovu vraždu ze strany klanu Caselasi (ZDE), pod stálou policejní ochranou.

Z tohoto období (2010) pochází Savianova útlá kniha „Vieni via con me“ (v angličtině publikovaná jako „My Italians“ v roce 2016). Skrze konkrétní osoby a kauzy se Saviano v knize zamýšlí nad mechanismy, které mafiánským syndikátům umožňují ovládat italskou politiku a hospodářství. Jedním ze společných jmenovatelů je redukování demokracie a politiky na „prostou výměnu protislužeb“ (str. 83).

Dalším je rezignace většinové populace na aktivní participaci na demokracii. „Vnímat stát jako oddělený od nás znamená ztrátu perspektivy práva,“ píše Saviano a dodává: „Stát od nás není oddělený, stát jsme my“ !! (ibid). 

Zdá se až šokující, jak moc jsou Savianovi úvahy o dopadu zločineckých organizací na společnost v Itálii relevantní pro současnou Českou republiku.

V kapitole příznačně nazvané „Demokracie koupená a prodaná a loď jako Ústava“ připomíná Saviano studentské demonstrace z roku 2010, při kterých studenti z celé Itálie obsadili místa symbolizující slavné monumenty, myšlenky, historii a vzdělanost, ke které se Itálie hlásí, jako například věž v Pise či Koloseum v Římě. Cituje přitom slova italského antifašisty, rektora univerzity ve Florencii a spoluautora italské ústavy Piera Calamandrei, která přednesl studentům v Miláně v r. 1955:

"Ústava není stroj, který když je spuštěn, tak se dál už pohybuje sám.  Ústava je kus papíru: když jej upustím, tak zůstane ležet. Aby se pohybovala, musíte doplňovat palivo každý den, musíte ji plnit vaším odhodláním, vaším duchem, vaší vůlí dodržovat tyto přísliby, vaším smyslem pro zodpovědnost.“ (str. 81)

V České republice, jejíž ústavu si prezident zprivatizoval pro interpretaci oligarchických zájmů, je nepodstatné, zda tak prezident Zeman činí z osobních sympatií pro oligarchické struktury jako PPF, anebo Čínskou lidovou republiku, Ruskou federaci, či tak činí proto, že je těmto entitám zavázán. Pointa je, že realita předkládaná české společnosti je do takové míry fabrikovaná oligarchickými zájmy, že samotná společnost na tuto situaci již téměř nedokáže ani reagovat. A to i přes občasné veřejnéí či mediální protesty (jako třeba 23. 6. 2019 na Letné).

Z demokratických voleb se stala populistická hra o to, který z vyvolených českých miliardářů bude mít v příští vládě větší zastoupení. Zatímco Saviano popisuje, jak před deseti lety v Campanii stál jeden hlas do zastupitelstva mezi 25 - 50 EUR, dnes spolupracovníci italského vicepremiéra Mattea Salviniho ve velkém kupčí s kremelskými představiteli a „obchodníky“ a za finance z ruské nafty vytváří italskou zahraniční politiku, zrazují své spojence a lžou italským občanům (celá reportáž serveru Buzzfeed včetně audio nahrávek z moskevských schůzek ZDE, Britské listy o reportáži informují ZDE).

Salviniho lidé na nahrávkách tvrdí, že chtějí bojovat za suverenitu, protože mají „pravdu“. Bylo by strašně zajímavé vědět, zda tato jejich „pravda“ je tvořena více penězi, anebo přesvědčením. Stejně tak by bylo zajímavé toto vědět o Miloši Zemanovi, Tomio Okamurovi či o dynastii Klausů. Faktem ale je, že na jejich jednání to zřejmě nic nezmění. V jejich realitě jde především o to ukojit svou potřebu - ať už se jedná o finance, strach, neschopnost dokázat něco jiného anebo kombinaci všech těchto faktorů.

Na jedné straně tak musí být státem čeští občané, pakliže má entita Česká republika existovat, jak připomíná Saviano. Ve skutečnosti je ale český stát utvářen mocenským dědictvím minulosti, jejímuž převtělení do současnosti posloužil Václav Havel jenom jako symbol k ukonejšení veřejnosti a okolí ČR. A tato početně malá, ale vysoce organizovaná minulost, je o svém nároku na stát ČR skálopevně přesvědčena.

0
Vytisknout
2518

Diskuse

Obsah vydání | 17. 7. 2019