Vyhlazování svobodného myšlení oligarchií

27. 6. 2019 / Albín Sybera

čas čtení 7 minut

Dokáže se Milion chvilek pro demokracii vymanit ze své vlastní legitimity a natlačit do oligarchy dominovaného polistopadového diskursu skutečné problémy české společnosti 21. století?

Po nedělní demonstraci na Letné zůstalo zřejmé, že konání Andreje Babiše je asi stále tím nejsilnějším poutem ženoucím davy lidí do ulic. Jenom skeptici a nejskalnější kritici pragocentrického liberálního elitářství si ale můžou nevšímat snahy organizátorů, některých mluvčích a především snahy nezanedbatelného množství demonstrujících o vyjádření rozhořčení a snahy o pojmenování hlubších přetvářek a manipulací, jejichž je Andrej Babiš pouhým výhonkem.

Tím nejočividnějším byl transparent klimatického bloku a vystoupení Jana Piňose. Když Piňos hovořil o globálních rozměrech klimatických změn, tak jako jeden z mála prostě a jednoduše dokázal vykročit z étosu české situace a historických paralel s rokem 1989, které ve výsledku často jenom odvádí pozornost od aktuálních problémů (více ZDE).

Paradox mikroregionu Česká republika totiž spočívá nejenom v tom, že je jednou z evropských zemí nejvíce ohroženou klimatickými změnami. Ale také v tom, jak moc je ČR závislá na svém okolí (obchodu s Německem a EU) více než kdykoliv ve své minulosti. S perspektivou přetrvávajícího sucha je možné, že se dokonce (třeba za pár let, kdo ví...) začne hovořit o potřebě existenční spolupráce se zeměmi na jadranském pobřeží (Itálie, Slovinsko, Chorvatsko – čti EU) i z takových donedávna ještě fantaskních důvodů jako je přívod pitné vody z odsolovacích stanic.

Namísto toho je ale v mikroregionu ČR obzvláště patrná agresivní činnost jeho elit za účelem vlastního obohacování, programová snaha nevidět dopady jejich chování na společnost a vytváření umělé reality pro většinovou populaci, ze které jsou skutečné problémy naprosto vytlačeny.

Koneckonců, Andrej Babiš svým komentářem po zablokování unijního závazku k dosažení uhlíkové neutrality v r. 2050 („proč bychom měli rozhodovat 31 let předem o tom, co bude v r. 2050“ – více ZDE) otevřeně navázal na tradici Václava Klause st. (a jeho napodobovatelů) tváří tvář klimatickým změnám překřikovat hlasy vědecké komunity. To, že tak učinil obzvláště nabubřelým (a hloupým) způsobem možná svědčí více o jeho snaze v této disciplíně vyniknout před Václavem Klausem ml. v jejich pomyslném souboji o přízeň těch skutečných knížat českého hospodářství, než o Babišových přirozených sklonech nevnímat racionální argumenty.  

Iracionální uvažování způsobené představami pár málo vlastníků místního průmyslu jak přichází o příjmy z „dinosauří“ (slovy Piňose) uhlíkové ekonomiky ČR je totiž skutečnou politikou této země. To je taky důvod proč se nikdy nikdo vážně nebude zajímat problematikou exekucí a krizí vyvolanou předraženým bydlením.

Saša Uhlová naprosto správně říká, že dokud nebudou tyto dva stěžejní problémy vyřešeny, tak se nemá smysl bavit o jakékoliv účinné sociální politice (více ZDE). Meta-problémem této situace ale je, že těm knížatům českého hospodářství jsou lidé v exekuci a lidé včetně dětí bez adekvátního bydlení se samostatnou toaletou a umyvadlem srdečně ukradeni (slušně řečeno).

Politici-emisaři těchto zájmů jako Patrik Nacher anebo Petr Stuchlík budou donekonečna psát osvětové brožurky pro lidi (v jejich očích negramoty, co si přece nebyli schopni spočítat výši úroku na spotřební půjčce), ale nikdy nic zásadního ve vztahu k legislativě v oblasti exekucí a insolvencí neudělají.

Dokud bude zajímavé díky současným legislativním normám a praxi bankrotovat a přebírat stamilionové majetky (a je úplně jedno jestli se bavíme o predátorském chování ze strany Agrofertu, anebo PPF), tak nikoho z politiků ANO, anebo těch, co se těší přízni Miloše Zemana, ani nenapadne hnout prstem pro lidi, ani děti i kdyby jich nebylo 20%, ale třeba 40% populace.

Pro tato knížata průmyslu je zajímavější rozvíjet teorie o „efektivitě“ čínského, anebo ruského hospodářského uspořádaní. Tam totiž lidé v exekuci mají své jasné místo ve společnosti. Možná nemusí jít rovnou na selekci k případnému „dobrovolnému“ darování orgánů důležitějším členům společnosti jako se stává členům Falun Gong (například ZDE), ale určitě se pro ně najde dost místa v pracovních táborech, kde najdou vhodnější využití pro národní hospodářství.  

Obavy Bohumila Kartouse vyjádřené v zahajovacím projevu demonstrace na Letné jsou zcela na místě. Proti čemu by se mělo protestovat, když ne proti tristnímu paralyzování demokratických mechanismů, které ale nikdo ze současných politiků nechce, anebo nemá dostatečně silný hlas řešit. Nejenom po sociální stránce se česká společnost takto stává „nefunkční“, jak píše Uhlová, ale především se v ní prohlubuje prostředí pro oligarchický model vlády, před kterým varuje Kartous (ZDE).

Relativní ticho a apatie zbytků legitimní levice tak jenom napomáhá vyniknout anti-babišovskému rozměru demonstrací. Výjimkou je třeba výborný text Jakuba Orta vyzývající levicové myslitele, aby začali „skrze demonstrace posouvat hranice toho, co je ve společnosti možné říkat a dělat” (celý článek „Milion obav z ODS a levicové čekání na správný lid“ ZDE). I Ort ale banner Socialistické solidarity „Vyvlastnit Babiše, Horáčka, Kellnera“ podrobuje kritice, která naznačuje, že tady hranice možného už nejsou.

Přitom právě například společnost CETIN – datová infrastruktura České republiky (!!) – patří ne státu, ale společnosti PPF, která se netají záměry spolupracovat s Čínskou vládou prostřednictvím Huawei na hlubším zapojení Huawei v datové infrastruktuře ČR (data jsou přece jenom naftou 21. století, jak už mnohokrát zaznělo).

Když může o znárodnění Facebooku  (například ZDE, anebo ZDE) diskutovat vysoce postavený liberální politik Evropského parlamentu Guy Verhofstad, tak co je (při vší úctě) vůbec za levici v ČR, která (bezpochyby v jednom ze svých nejlepších textů ve vztahu k demonstracím) vidí v banneru sociální solidárnosti především trolling? Čeká snad až po výstupu v amerických médiích přiletí George Soros ještě třeba do Prahy, aby osobně přednesl svou výzvu „zdaňujte nás bohaté více“ (ZDE)?

Budou to potom levicoví myslitelé ochotni komentovat, anebo se budou soustředit na to, aby zůstala především zachována jejich vlastní jinakost? Je jasné, že ztráty, které českému kritickému myšlení zasadil polistopadový diskurs jsou značné, ale to neznamená, že je nutné se opevňovat ve slonovinových věžích přemítání na okraji.

0
Vytisknout
11266

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019