Jaká je reálná váha subjektivního dojmu ve věcné debatě?

26. 6. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
Míval jsem jako většina lidí dva dědečky. Oba kdysi osobně navštívili bývalý SSSR. Jeden spatřil přesně to, co jako věřící komunista vidět chtěl: Absolvoval Zolotoje kolco a Leningrad a dospěl tím ke spokojenému závěru, že si sovětští občané žijí "skoro jako u nás". Druhý prarodič na cestě autobusem po venkovských školách zaznamenal například fakt, že prakticky žádná nebyla vybavena ani obyčejným WC. - Oba předkové ovšem navštívili bývalou koloniální mocnost před rokem 1969, kdy v Leningradské oblasti začala výroba sovětského toaletního papíru. Dvanáct let po startu Sputniku 1.


Osobní dojmy a svědectví bývají často problematické hodnoty, protože na vjemy "neodolatelně" tlačí mnohem silnější touhy, přání a přesvědčení. A to buď proto, že subjekt zkušenostní data sám zcela záměrně zkresluje (tomuto stavu u klasika sociologie vědění Karla Mannheima odpovídá parciální pojem ideologie), nebo proto, že ideologická perspektiva skupiny, s níž se přihlížející identifikuje, mu ani neumožňuje rozeznat určité rysy skutečnosti, i kdyby se víceméně poctivě snažil a měl je přímo před nosem (Mannheimův totální pojem ideologie).

Naštěstí nejsme tak docela závislí jen na dojmech. Imaginární spor mých dědečků, kteří se příliš často nestýkali, lze řešit nestranně poukazem na fakta, která do diskuse nevnesl ani jeden z nich, tudíž nemohou být "zaujatá". A fakt, že SSSR začal až v roce 1969 vysvětlovat poddaným, co je toaletní papír, se skutečně neslučuje s názorem, podle nějž si národy Sovětského svazu ještě před zmíněným datem "žily téměř jako u nás". Jednoduše nežily. Zbrojení a těžký průmysl měly vždy přednost před potřebami obyčejných lidí. A v Putinově Rusku se k tomuto stavu pomalu vracejí.

Odhadování počtu účastníků demonstrací také není žádná přísná věda. Někdo se z vlastní zkušenosti domnívá - ba je o tom svatosvatě přesvědčen - že na čtverečním metru přece nemohou stát více než dva lidé. Účastníci rockových koncertů ovšem nejspíše budou tvrdit, že na m2 lze namačkat lidí třeba i šest. A pokud jde o cestující z indických vlaků...

Na celém světě bývá pravidlem, že při demonstracích představuje policejní odhad počtu účastníků nejnižší údaj, zatímco pořadatelé mají sklon poněkud přehánět.

V případě nedělní demonstrace na Letné odhadla policie počet účastníků na zhruba 200 000, organizátoři uvedli přes čtvrt milionu - a operátoři mobilních sítí hovoří o více jak 280 000 demonstrantů.

Samozřejmě, že technicky nejpřesnější budou údaje operátorů mobilních sítí, přinejmenším dokud někdo nedokáže, že měli ekonomický zájem něco zfalšovat. A to bez ohledu na fakt, že jistě ne každý účastník protestní demonstrace sebou na podobnou akci bere svůj mobilní telefon. Mohl by ho třeba ztratit v tlačenici...

Policejní odhad v daném případě představuje asi 70 % údaje operátora. To je u typicky konzervativní policie zcela věrohodné.

Pokud nevěříte operátorům, co nepochybně vcelku přesně naměřili, ale dokonce ani policistům, co opatrně a starostlivě odhadli, a uvádíte mnohem a mnohem nižší počet účastníků než PČR, možná, že vám tu něco brání vidět, co je okolo víceméně všem docela zřejmé.

Může to být trochu jako s mým dědečkem, který si ani za nic nepřál uvidět absenci toaletního papíru v Římě světové komunistické církve.

Nebo jako s jiným dědečkem, který mě před pár lety svatosvatě přesvědčoval, že se v Izraeli během války za nezávislost v roce 1948 přece nemohly vyrábět samopaly Sten - protože to prý "technicky není možné". (Emaily by byly k dohledání.)

Jenomže samopaly Sten se v Jišuvu pro Haganu skutečně "na koleně" vyráběly, dokonce ještě před vyhlášením nezávislosti. Stejně tak se v Palestině v garážích dodnes vyrábí hned několik typů demosamopalů. Na afghánsko-pákistánském pomezí Paštunové podomácku vyrábějí dokonce technologicky mnohem náročnější útočné pušky. Bez ohledu na to, co si o tom kdo v Plzni myslí nebo o čem je svatosvatě přesvědčen.

"Technicky nemožné" už v českých veřejných debatách zahrnovalo kdeco, včetně kuriózního tvrzení, že "balistické rakety nemohou startovat proti směru zemské rotace" - což mj. popírá možnost existence celé jedné podtřídy mezikontinentálních raket z doby studené války, tzv. raket globálních.

Nakonec i ve zdánlivě technických debatách často platívá, že "kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody"...

0
Vytisknout
10721

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019