Milion chvilek pro demokracii není nedotknutelný

28. 6. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 3 minuty

Bohumil Kartous přesvědčivě dokládá, že se demonstrace pořádaná spolkem Milion chvilek pro demokracii, jakož i spolek samotný staly terčem dezinformátorů. To se ostatně dalo čekat a vyvstává otázka, do jaké míry byla tato oblbovací kampaň úspěšná. Manipulativní weby prokazují společnosti medvědí službu, když šířením nesmyslů a paranoidních smyšlenek znemožňují racionální kritiku činnosti tohoto spolku; kritiku, která by se neměla týkat pouze snadných terčů, jakými jsou Tomio Okamura, Andrej Babiš nebo Miloš Zeman, ale která by měla zohlednit také některé nepříliš pochopitelné postoje Milionu chvilek.

Je nad slunko jasné, že Andrej Babiš je jen dalším zkorumpovaným politickým dobrodruhem majícím tuny másla na hlavě, ať už hovoříme o zneužívání dotací, šokujícím střetu zájmů či bezprecedentním hromadění moci. Nicméně suverénně nejhorším činem, či spíše zločinem Babišovy vlády je sabotáž evropských závazků snížit uhlíkové emise na nulu. Český premiér se svým ignorantským postojem vůči největší hrozbě současnosti postavil po bok světových klimatických sabotérů, jakými jsou Donald Trump a Jair Bolsonaro. Takový člověk přirozeně nemá co dělat v žádné zodpovědné politické funkci – což leccos vypovídá o impotenci tradičních politických subjektů.

Milion chvilek pro demokracii požaduje Babišovu demisi, ale respektuje výsledek voleb, takže by se spokojil s jiným nominantem na premiérský post za ANO. Jenže taková strategie je podle mého soudu velice krátkozraká a podstatu problému vůbec neřeší. Slyšel někdy Milion chvilek o šedé eminenci, tedy klasickém jevu ve vyšší politice? Vždyť ANO bez Babiše nic neznamená a situace by se mohla do značné míry znepřehlednit.

Spolek získal chtě nechtě velkou politickou moc, a tudíž i velkou zodpovědnost. Jenže jeho představitelé odmítají jakékoliv politické angažmá a kladou důraz na svou nadstranickost. Minář a spol. v skrytu duše touží, aby se klasické demokratické strany konečně zmátořily a ANO porazily. Protibabišovská opozice je však roztříštěná, rozhádaná a bez jasné politické strategie. Předchozí vlády svou neschopností řešit strukturální problémy české společnosti prakticky Babiše stvořily. To se však na Letné patrně nesetkalo s velkým porozuměním. Taktéž klíčová témata jako exekuce, propastné rozdíly mezi regiony či klimatické změny byly přijaty s chladnou odezvou, zatímco ikonická hesla polistopadového režimu, tedy vzývání Václava Havla, varování před návratem totality a zatracování komunistů a StB se staly koloritem protibabišovských demonstrací, jak v Deníku Referendum trefně popisuje Ondřej Novák.

Nedá se nic dělat, ale tradiční politické strany - nehledě na aktivity Milionu chvilek - musí Babišovo hnutí porazit ve volbách, a to se jeví jako sisyfovská dřina. Krom toho Andrej Babiš do svého politického dobrodružství investoval až příliš. Můžeme ale od našich politických matadorů čekat alespoň špetku sebereflexe a nějakou jasnou vizí, či spíše recyklaci starých dobrých pořádků? 

Jedno se ale Milionu chvilek upřít nedá: dokázal vyburcovat značnou část společnosti z letargie a vzbudit občanskou aktivitu, která dlouhá léta dřímala. Otázkou zůstává, jak s tímto potenciálem naložit, aby nepřišel nazmar.

 

 

0
Vytisknout
19967

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2019