2. 12. 2013
/
Jan Čulík
čas čtení
15 minut
Štěpánova kniha je důležitým příspěvkem k úvahám o tom, jak by Češi měli vstupovat do vztahů se zahraničními mocnostmi, které určují poměry v Čechách, a jakou by si pro to měli vypracovat strategii. Jinými slovy: Víme, že vždycky nám vnutí změnu domácích poměrů zvnějšku svět, ale uvažujme nad tím, jak to aspoň trochu z Česka systematicky ovlivňovat. Ze Štěpánovy knihy vyplývá, že čeští politikové nikdy neměli takovou strategii žádnou, a dodnes ji ke své škodě nemají a ani o ní neuvažují.
Miroslav Štěpán/Petr Holec, Můj život v sametu, aneb Zrada přichází z Kremlu. Praha, nakladatelství Malý princ, 2013
Poměry v Československu se vždycky určovaly ze zahraničí, a tak tomu bylo i v roce 1989, tvrdí ve svém právě vydaném knižním rozhovoru s redaktorem týdeníku Reflex Petrem Holcem Miroslav Štěpán, někdejší druhý nejmocnější činitel autoritářské Komunistické strany Československa před rokem 1989. Na rozhovory, ať knižní či časopisecké, se dívám většinou velmi skepticky, protože ono se toho v českém prostředí nakecá ("Názory, ty mi jdou," přiznal se kdesi nedávno bezelstně spisovatel Ludvík Vaculík), publikace, které jsou založené na věcné analýze faktů dají samozřejmě daleko větší práci. Nicméně Miroslav Štěpán byl jedním z nejvýznamnějších představitelů KSČ před listopadem 1989, a měli bychom proto jeho svědectví z této doby i jeho subjektivním názorům na to, co se tehdy odehrálo, asi věnovat určitou pozornost.