Pandi, komu pandi, aneb O snižování odstrašujícího potenciálu

7. 9. 2020 / Karel Dolejší

Vítězství Miloše Zemana v roce 2013 prokázalo, že navzdory takřka čtvrtstoletí demokracie lze v ČR vyhrát volby rozdmýcháváním nenávisti a protiněmeckým štvaním. Krátce poté opustili český mediální trh němečtí investoři. Po Krtečkově cestě do Pekingu atd. ovšem navzdory planým slibům západní investory nenahradili Číňané. Po Jezevcových cestách do Moskvy je nezastoupili ani Rusové, neboť ti kromě Petrohradu a Moskvy nejsou schopni v civilním sektoru investovat už téměř do ničeho. Nicméně po právě skončené návštěvě delegace v čele s předsedou Senátu Vystrčilem na Tchaj-wanu atraktivita české kotliny pro investory opět poněkud vzrostla.

Všichni ti mezinárodně neúspěšní klausové, zemani, babišové, foldynové či okamurové dokážou sehnat podporu nakrknutého davu doma, nic to však nemění na faktu, že je většina pozorovatelů ve světě stále považuje za exoty. Klaus a Babiš se po nějaký čas alespoň formálně drželi západní orientace poněkud více než ostatní výstřední fenoméni české politické scény, ale i to postupně přestalo platit. Výsledkem dobrodružných činů volených představitelů, kteří se ohánějí údajnými úspěchy subdodavatelské ekonomiky závislé na zahraničních finalistech, jejichž domovské státy usilovně kopeme pod koleno, je tak dodatečný "odstrašující potenciál" České republiky, který přistupuje k nedostatku pracovních sil a rostoucím mzdám coby hlavním tahounům prudkého poklesu zahraničních investic.

V zemi, kde premiér neví, co je právní stát, ovšem sorta "solidních" investorů s dlouhodobými záměry (a zájmem na standardní ochraně vlastnictví) rozhodně setrvávat netouží. Jestliže taková země už sama o sobě pro investory přestává být atraktivní, zbývají možná ti, kterým ve skutečnosti nejde o peníze, ale o něco jiného - případně ještě takoví, kteří jsou ochotni pohybovat se sami daleko za hranou dobrých mravů a zákona. Nemusíte být génius, abyste pochopili, že ekonomika s takovými investory obyčejně příliš nevzkvétá. Tak či onak, přímé zahraniční investice do ČR klesly v roce 2018 o 51 % - a stát místo snah trend zvrátit šetří na agenturách, které měly investorům pomáhat.

Senátní delegace z Tchaj-peje kromě dvou luskounů nejspíše přiveze právě i nějaké ty investice. Zatímco pro Peking jsme byli zajímaví jen jako vstupní brána do EU, Tchaj-wanu na ČR skutečně záleží, protože zuby nehty bojuje proti čínskému tlaku na svou mezinárodní izolaci.

Ještě mnohem důležitější však je signál pro asijské investory, že Česká republika navzdory Zemanovi tak docela nepatří do klubu středoasijských autoritářů zmítajících se mezi Ruskem a Čínou, takže teoreticky může stát za to se o ni ekonomicky zajímat.

Popravdě příliš nezáleží na tom, zda si předseda senátu Vystrčil cestou na Tchaj-wan řekl či neřekl o stranickou nominaci na post prezidenta. Význam jeho návštěvy je mnohem, mnohem širší. Proto byla česká senátní delegace pozorně sledována i dalšími zeměmi Jihovýchodní Asie, které mají se stále agresívnější Čínou své vlastní problémy.

Ovšemže nemá cenu chválit řekněme Módího Indii za to, že své muslimy na rozdíl od ČLR nezavírá do koncentráků, když je zcela vážně plánuje zbavit občanství. Podobné nejednoznačnosti bychom zrovna tak našli u Japonců, Vietnamců i jinde. Jenže opravdu nemusíte 100 % souhlasit se zeměmi, s nimiž chcete v nějaké konkrétní oblasti spolupracovat. A každá země také není stejně abnormálně alergická na sebemenší kritiku, jako právě Rusko nebo Čína.

Vystrčil přivezl z Tchaj-wanu domů mezinárodní obraz stále ještě demokratické prozápadní země, která se tváří v tvář výhrůžkám velmoci nepodělá.

Poněkud tak snížil odstrašující potenciál České republiky (nejen) pro asijské investory.

1
Vytisknout
4679

Diskuse

Obsah vydání | 11. 9. 2020