V současnosti je pro politiky nejdůležitější občanskou ctností pokora
7. 9. 2020
"Populistická reakce posledních let je revoluce proti tyranii zásluh tak, jak ji zažívají ti, kteří mají pocit, že jsou ponižováni meritokracií a celým tímhle politickým projektem."
"Jednou autentickou věcí na Donaldu Trumpovi je jeho hluboký pocit nejistoty a nenávisti vůči elitám, o nichž zastává názor, že jím po celý jeho život pohrdaly. To poskytuje velmi důležitý klíč k porozumění tomu, proč je pro mnoho lidí Trump tak atraktivní."
"I jestliže bude nyní Trump poražen, Demokratická strana nebude úspěšná, pokud nezmění svůj postoj a nezačne věnovat větší pozornost legitimnímu pocitu křivdy, k němuž pokroková politika přispěla během globalizace."
"Připravil jsem si dlouhý seznam toho, o čem jsem usuzoval, že to jsou velmi tvrdé otázky," vzpomíná Sandel, nyní sedmašedesátiletý. "O Vietnamu, o volebním právu pro osmnáctileté - proti němuž byl Reagan v opozici - o OSN, o sociálním zabezpečení. Myslel jsem, že ho tam před tím publikem rozsekám na fašírku. Reagan reagoval vlídně, laskavě a projevoval nám plný respekt. Po hodině jsem si uvědomil, že jsem v té debatě nevyhrál. Že jsem prohrál. On nás získal na svou stranu, aniž by nás přesvědčil svými argumenty. O devět let později byl na základě téže metody zvolen do Bílého domu."
Michael Sandel se mezitím stal v anglosaském světě jedním z nejslavnějších veřejných intelektuálů. Působí na Harvardu a byl charakterizován jako "filozof s globálním profilem rockové hvězdy". Ze své základny na Harvardu oslovuje miliony lidí. Posluchači jeho seriálu pro BBC, The Public Philosopher, Veřejný filozof, jsou dobře seznámeni s jeho sokratickou metodou vyvolávání otázek. Stejně tak ho sledují miliony lidí na YouTube.
Sandelova kniha What Money Can't Buy (Co si za peníze nekoupíte) udělala Sandelovi jméno v anglosaském světě jako jednoho z nejpřesvědčivějších kritiků ortodoxie volného trhu.
V dnešní době násilně konfliktní, polarizované a jedovaté politiky vzpomíná Sandel na to rané setkání s Reaganem: "Naučilo mě to hodně o tom, jak je důležité pozorně naslouchat. To je stejně tak důležité jako rigoróznost argumentů. Poučilo mě to o vzájemném respektu a inkluzi ve veřejné sféře," říká Sandel.
Nyní je otázkou, jak obnovit ony zásadní občanské hodnoty. Píše o tom ve své nové knize The Tyranny of Merit (Tyranie zásluh). Je to Sandelovou reakcí na brexit a na zvolení Donalda Trumpa, a vlastně i na vzestup ultrapravicových populistů po celé Evropě. Pro liberály je to důležitou a ostrou kritikou. Liberálové a demokraté prosazovali "éru zásluh" jako řešení problémů globalizace, nerovnosti a deindustrializace. Tak se vykašlali na dělnickou třídu - a to má katastrofální následky pro obecné blaho.
Sandel: "Řešením problémů globalizace a nerovnosti bylo, že těm, kdo pracují tvrdě a hrají podle předpisů, by mělo být umožněn tak velký a rychlý vzestup, jak jen jim to jejich úsilí a nadání dovolí. Tomu říkám v knize 'rétorika vzestupu'. Doporučovanou cestou k vzestupu bylo získat vyšší vzdělání."
Sandel proti tomu má dvě zásadní námitky. Zaprvé, a to je nejzjevnější, ono mytické "rovné hřiště pro všechny" je chimérou. Sociální mobilita už desítky let nefunguje. "Američané, kteří se narodí chudým rodičům, zůstávají chudí i jako dospělí."
Avšak hlavním argumentem Tyranie zásluh je něco jiného: "I perfektní meritokracie by byla špatná věc. Má temnou, demoralizující stránku. Usuzuje se, že ti, kdo v životě nejsou úspěšní, mohou vinit jen sebe samotné." Elity z centristické levice opustily starou třídní loajalitu a začaly moralizovaně poučovat příslušníky dělnické třídy, že se musejí snažit a vstoupit do jejich elitního světa. Logickým závěrem bylo, že ti, kdo se dostanou nahoru, si to zaslouží, ale stejně si to zasluhují i ti, kteří zůstanou dole. Nesnažili se dostatečně. Nezískali univerzitní titul, a tak dále. A jak se středolevicové strany stávaly stále více středostavovskými, důraz na mobilitu směrem nahoru se zintenzívnil. "Centristické levicové strany začaly spoléhat na profesní třídy jako na své voliče."
Dělnickým voličům bylo v podstatě řečeno, že buď budou usilovat o mobilitu směrem nahoru zlepšením své kvalifikace, anebo budou muset nést břemeno svého vlastního selhání. Mnoho dělnických voličů začalo hlasovat pro jiné strany, začali si pěstovat pocit zrady.
"Populistická reakce posledních let je revoluce proti tyranii zásluh tak, jak ji zažívají ti, kteří mají pocit, že jsou ponižováni meritokracií a celým tímhle politickým projektem."
Sandel: "Nemám absolutně žádné sympatie pro Donalda Trumpa, je to zhoubná, destruktivní osoba, vedoucí nás ke zkáze. Avšak moje kniha má sympatizující porozumění pro lidi, kteří pro Trumpa hlasovali. Bez ohledu na ty tisíce lží, které Trump šíří, jednou autentickou věcí na něm je jeho hluboký pocit nejistoty a nenávisti vůči elitám, o nichž zastává názor, že jím po celý jeho život pohrdaly. To poskytuje velmi důležitý klíč k porozumění tomu, proč je pro mnoho lidí Trump tak atraktivní."
Sandel: "Stavím se opravdu kriticky vůči americkým demokratům? Ano, protože to bylo právě jejich nekritické přijetí tržních předpokladů a meritokracie, které připravilo cestu pro Trumpa. I jestliže bude nyní Trump poražen, Demokratická strana nebude úspěšná, pokud nezmění svůj postoj a nezačne věnovat větší pozornost legitimnímu pocitu křivdy, k němuž pokroková politika přispěla během globalizace."
Jedinou možnou cestou z krize populismu je podle Sandela nutnost zlikvidovat meritokratické předpoklady, které dělí společnost na vítěze a poražené. Koronavirová pandemie, a zejména nové oceňování hodnoty údajně nekvalifikovaných, špatně placených zaměstnanců a jejich práce, nabízí nový bod obratu.
"Toto je chvíle, kdy musíme zahájit debatu o důstojnosti práce, o odměnách za práci nejen penězi, ale i společenským oceněním. Nyní si uvědomujeme, jak nesmírně závislí jsme nejen na lékařích a zdravotnících, ale i na lidech, kteří nám přivážejí zboží, na pracovnících supermarketů, na řidičích kamionů, na poskytovatelích pečovatelských služeb, na lidech, kteří se starají o děti, a většina z nich má špatně placené a nepevné zaměstnání. Říkáme jim nyní klíčoví pracovníci a přitom je pořádně neplatíme ani neoceňujeme."
Musí dojít k radikálnímu přehodnocení toho, jak budou hodnoceny příspěvky pro společné dobro a jak budou odměňovány. Peníze, které vydělávají finančníci, například, jsou naprosto přehnané, když posuzujeme příspěvek spekulativního finančníctví ekonomice. Důležité je ale i společenské ocenění, čestná role určitých zaměstnání.
"Musíme přestat považovat univerzity za arbitry příležitostí. Bylo by vážnou chybou zanechat učňovské školy pravici. Investice do dobrého učňovství je naprosto zásadní - i lidé bez vysokých univerzitních titulů musejí mít možnost slušné existence."
"V současnosti je nejdůležitější občanskou ctností pokora," říká Sandel, "protože je to nutná protilátka vůči meritokratické aroganci, která vytvořila tak hluboký společenský konflikt."
Podrobnosti v angličtině ZDE
Diskuse