Nezaspali jsme „něco“ s tím parazitickým „Covidem-19“?

27. 9. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 7 minut

(Chce to „jen klid“? Vždyť orgány tu jsou, pokyny jsou, a roušky taky jsou!?)

Celé školsky prázdninové léto jsme bez přestávky zobali z televize, rozhlasu i tisku, jaký je Česká republika šampión při tom boji s tím zákeřným koronavirem, majícím jako svou běžnou navštívenku v anglické zkratce výraz „Covid-19“. Dokonce ne, že by tím šampiónem tolik byla obecně ta „ČR“, jako především její řídící a kontrolní orgány, zvláště vláda a její nástroje k zvládání té zatím nejnebezpečnější epidemie, jakou byl svět postižen v 21. století.

 

V rámci té tehdy ještě „první vlny“ vytčené pandemie se ovšem hledaly různě rozmanité cesty, jak dalšímu šíření nebezpečného viru zabránit. Je zde pochopitelné, že na obecné úrovni riziko nakažení nebylo a není obdobné pro veškerou populaci bez ohledu na věk; a nebývá pro všechny lidi stejné ani v průběhu dne podle nějakého globálního klišé. Pokud opětovně zvažujeme možný přenos nákazy z člověka na člověka, pak zvýšené riziko od počátku bylo a zůstalo na místech zvýšeného nahromadění osob, ať již v dopravě, na pracovišti, při nákupech, v úřadech, ve školách nebo třeba při sportovních akcích; aniž bychom zapomínali na náboženské, kulturní či politické akce. Zvýšené riziko nákazy ovšem postihuje především hned lékařský a doprovodný zdravotnický personál (a nejen při ošetření chrupu). O tom všem dobře víme. Zůstává zřejmě záhadou, jak bylo možné při letních pokusech o uvolnění těch hygienicky nezbytných pout hned myslet taky třeba na restaurace a bary s těmi velkorysými úlevami kolem jejich provozu, včetně otevírací doby do pozdních nočních hodin. (Moc neomílejme, co tak dobře už víme. Že s rouškou se nenajíme.)

Ne že by u každého člověka nákazou postiženého měl průběh onemocnění týž ráz. Nedochází vždycky k postižení jenom dýchacího systému! Na nákazu přitom umírá méně než 1 % postižených (ne ale jenom vesměs „důchodci“!). Dosud se ovšem dost spolehlivě neví, jak dlouho bezpečně zůstává vůči opětovné nákaze imunním ten, kdo byl předtím koronavirem nakažen. To je třeba ověřit, už kvůli spolehlivosti očekávané (snad i „brzké“) injekční aplikace ochranných látek před touto pandemií, což ještě nemáme k dispozici.

ČR má instituce, pravidla i pracovníky, kteří mají s tou pandemií už slušnou řadu zkušeností. Ne že by bylo jejich vinou, že teď – dva týdny po sobě v září – se nám v ČR počet nových onemocnělých koronavirem „vlnovitě“ nemálo zvýšil (o „reprodukčním číslu“ a jeho praktických dopadech nemluvě; text jsem původně psal týden před koncem září). Možná taky teď nediskutujme o tom, že (a jak) vláda zajistila najednou (ještě koncem září) pro důchodce roušky; i když rozmanité doprovodné úvahy na téma možného ovlivňování významné skupiny potenciálního voličstva vyloučit nelze. Neoddiskutovatelně problematické ovšem bylo, že a jak v mezičase došlo k uvolnění řady restrikcí, když se mohlo zdát, že v ČR již žádná „druhá vlna“ nehrozí. Přitom máme „na krku“ – po čtyřech měsících – spolu s „nakousnutou 2. vlnou epidemie“ taky znovu mezi námi a pro naši snad větší relativní bezpečnost podruhé vyhlášený „stav nouze“. (Moc asi hned zatím neporovnávejme rizika s možnou účastí na koncertě v uzavřené místnosti s nemožností takové účasti na sportovní akci pod širým nebem. Rovněž účast na svatbách či pohřbech limitováním počtu účastníků na 30 osob je pravděpodobně diskutabilní.)

Co mi ovšem stále nemálo vrtá hlavou, je okolnost, že Čínská lidová republika („ČLR“), nejlidnatější stát světa, v němž se ta virová nákaza objevila nejdříve, byla k 25. září až na 41. místě tabulky těch koronavirem nakažených (s 90 441 doloženými/nahlášenými případy). Pokud ovšem Peking už jistý čas uvádí, že nové Covid­­­-em 19 postižené žádné Čína nemá, je s podivem, že zatím zřejmě okolní svět přijatelně netuší, jaká konkrétní opatření byla v ČLR nakonec uplatněna, aby hned ve Wu-chanu – jako původním centru výchozí koronavirové nákazy – byly podmínky k dalšímu šíření epidemie tak rychle zcela vymýceny; což bylo hlášeno jako triumf již v březnu 2020.

Jisté protikladné rozpaky ovšem musí vznikat, když zhruba o týden později se podle údajů sledovaných a registrovaných podle téhož zdroje (Johns Hopkins University) můžeme dovědět hned třeba to, že ČLR k 30. září klesla v té živé tabulce počtu výskytů nově koronavirem nakažených až na 44. místo; přičemž ale kupodivu (a v rozporu s paušálním tvrzením o totálním vymýcení sledované pandemie v ČLR) ještě nějaké menší hnízdo nákazy v Číně zřejmě je nebo zárodky takových „hnízd“ se dostavily zvenčí, protože zhruba o stovku nových případů jejich stav stoupl [na 90 545 postižených; nezapomeňme, že ve státě se zhruba 1 a ½ miliardou obyvatel]. — Pokud ovšem ČLR opravdu epidemii zcela zastavila (jak snad rovněž stávající čísla těchto dní naznačují), její praxe by inspirací a poučením pro okolní a zatím trpící svět být měla (byť možná s některými omezeními danými odlišnou tradicí života jinde mezi námi). Anebo ne? (Kdo to žádoucí poučení vůbec brzdí?)


Již jsem psal (v přechozím svém příspěvku do BListů: Závažné varování V. Klause před „zacyklením“ koronavirózními informacemi (2. zastavení) ), že ČR vykazovalo k 25/9 v té evidenci 61 318 virem postižených (tj. plné dvě třetiny toho čínského stavu; aniž bychom teď chtěli – a zároveň neměli – porovnávat celkový počet obyvatel v obou zrovna zmíněných státech; přičemž v ČR do 30/9 počet vyskočil již na 68 919 případů, tj. za těch pár teď uváděných dní o zhruba 7 a ½ tisíce). — Nelze samozřejmě vyloučit autoritativnější postupy k likvidaci epidemie (než jak to probíhalo zatím u nás). Pokud se u nás již objevily hlasy, že nošení roušky by mělo být jenom svobodným aktem každého jedince (jak se to třeba taky pro injekční praxi mnohde ve světě hlásá), tak to je „svoboda“ naruby, protože si nemálo nezodpovědně (ne-li přímo ignorantsky) bere do zástavy a na zodpovědnost neukázněného (či přiměřeně nepoučeného) občana přenášet nemoc z vlastní osoby či rodiny na další jedince v okolí bez jakékoliv brzdy či předběžné ochrany.

Copak ten koronavirus společně při jeho šíření nepřibrzdíme, a jeho další šíření v ČR nakonec nezastavíme?! ((Podle jiného zdroje – CNN – má již ČR k ránu 3/10 již 78 051 nakažených osob. Podle téhož teď zdroje má „pevninská Čína evidovaných nákaz koronavirem jen 85 434. Zkusme nezapomenout, že tento virus, pokud nemá možnost poměrně rychlé další nákazy, poměrně rychle hyne. V pátek, 2/10, bylo zaznamenáno rekordních 3 793 nových případů sledované pandemie.))







0
Vytisknout
6083

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2020