Úsvit Bidenovy éry: Vracejí se velká média ke své blahosklonnosti vůči mocným?

21. 1. 2021 / Daniel Veselý

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Trumpovo prezidentství se v mediálním světě i na americké politické scéně vyznačovalo značným nepřátelstvím, ba nenávistí vůči vyznavači bělošské nadřazenosti v Oválné pracovně. Bylo by to pochopitelné, kdyby ovšem tradiční sdělovací prostředky s toutéž kuráží vystupovaly také proti jeho předchůdcům. Ano, Trumpovi se podařilo etablovat temné rasistické pudy, jež Republikánská strana kultivovala dlouhé dekády, vybičovat k akci neonacistické a konspirační elementy, a zároveň dokázal otřást mýtem amerického excepcionalismu – což představuje značné riziko pro již tak kolabující společenskou smlouvu v USA. Avšak ona mediální blahosklonnost vůči mocným se stala jednou z účinných Trumpových zbraní, jíž šermoval před nosem washingtonských elit, aby tak zvýšil svou popularitu mezi těmi, které Hillary Clinton označila za „zoufalce“.

Přestože mám spoustu výhrad vůči mediálnímu mainstreamu, pravidelně na stránkách New York Times, Washington Post či Guardianu narážím na pozoruhodné informace, jež v českém mediálním prostoru zoufale absentují. Uvedu jeden příklad za všechny: Není to tak dávno, co se čeští novináři rozplývali nad šéfem americké diplomacie Mikem Pompeem, který v létě navštívil Českou republiku. Pompeo je přitom v zahraničním tisku vykreslován jako bezpáteřní trumpovský loajalista. Žel, k tomuto oslavném chóru se připojil i jinak výtečný komentátor Petr Fischer pochvalující si „Pompeovou odzbrojující přímočarost, jež zazářila jako blesk do české pocitové temnoty“.

Vrátím-li se k produkci velkých zahraničních listů, je podle mého soudu zapotřebí číst mezi řádky a brát s velkým nadhledem většinu názorových textů privilegovaných komentátorů. Nicméně v New York Times a ve Washington Post pracuje spousta skvělých novinářů, kteří přinášejí fakty podložené informace, aniž by čtenáře rozptylovali hraběcími radami.

Když hovoříme o Trumpových četných přešlapech a zločinech, zahraniční mediální svět věnoval spoustu času tzv. Russiagate, tedy údajnému napojení prostořekého developera na Kreml, aniž by tutéž energii vynaložil na reálné a mnohem závažnější kriminální aktivity odcházejícího šéfa Bílého domu. Nadto řada historek, včetně vyložených konspirací, líčících Trumpa jako Putinovo rukojmí bez vlastní vůle, se ukázala být notně přitažená za vlasy. Souhlasím s novinářem Mattem Taibbim a dalšími nezávislými reportéry, že Russiagate je ostudnou kapitolou v dějinách západní žurnalistiky. Tisk přirozeně nemohl toto obvinění ignorovat a bylo zapotřebí se mu věnovat, nicméně i kdyby Trump byl skutečně ruským krtkem v Bílém domě, nic nemůže zastínit jeho děsivou antiklimatickou agendu či destrukci klíčových smluv zaručujících jadernou bezpečnost. Je však nutno uznat, že New York Times, Washington Post nebo Guardian dokázaly celkem věrně zmapovat trumpovské podkopávání demokratických mechanismů, což se ale netýká jen Spojených států.

Pokud ale hovoříme o mediálním obrazu nastupujícího amerického prezidenta Joea Bidena, nelze si nevšimnout neskrývané shovívavosti vůči tomuto letitému washingtonskému insiderovi. Tato benevolence byla zcela patrná už během primárek, kdy byl Biden zprvu zcela jasným outsiderem. Liberální deníky a televizní stanice vyzvedávaly Bidenův centrismus coby protiváhu vůči progresivnímu kandidátovi Berniemu Sandersovi. Kupříkladu Washington Post během pouhých 16ti hodin otiskl 16 textů kritických vůči vermontskému senátorovi. Obavy, že by „radikální“ Sanders nedokázal Trumpa porazit, byly zjevně silnější než obyčejná novinářská integrita.

A přestože si mnozí z nás oddechli, že oranžový přízrak z Oválné pracovny zmizel, zdá se, jako by klasické mediální domy vůči nově zvolenému prezidentovi opět přistupovaly s nelíčenou blahosklonností. Washington Post den před jeho inaugurací zveřejnil text s názvem Dvě tváře Joe Bidena: Ambice kombinovaná s empatií z něj činí neobvyklého politika. Je snad konstruktivní, aby Post takto podkuřoval politikovi, jenž lže, v minulosti zastával rasistické postoje, v Senátu hlasoval pro ilegální invazi do Iráku, a který byl obviněn ze sexuálního útoku? A to jen proto, že to není Donald Trump?

Současná americká mediální scéna se podobá zákopové válce: zatímco liberálně naladění Američané konzumují produkci NYT, WaPo, MSNBC, CNN, NPR atd., republikánští voliči včetně extrémistů se uchylují k Fox News, OANN, Newsmaxu, Breitbartu či sociálním sítím Parler a Gab. A tato zákopová mediální válka může ještě více prohloubit polarizaci americké společnosti, neboť tyto dva tábory spolu jen stěží naleznou společnou řeč. Zvláště pak, když respektované mediální domy budou šetřit Joea Bidena, kterého desítky milionů Američanů nepovažují za legitimního prezidenta, třebaže jejich úsudek byl postaven na lži. 


Pozn. red.: Ultrapravicovou náhražku Twitteru "Parler" americké mainstreamové sociální sítě zlikvidovaly: firma Amazon jí odepřela přístup na svůj server. Parler se okamžitě přeskupil a byl schopen znovu se uvést v provoz přesunutím svých dat na servery v Rusku. Rusko systematicky podporuje ultrapravicové aktivisty a jejich sociální sitě. Přesunutím serveru sítě Parler do Ruska nebude možno sledovat, kdo tyto sítě provozuje a používá.

 

 

1
Vytisknout
3189

Diskuse

Obsah vydání | 26. 1. 2021