Pořídím si opičku, neboť jí dám “lásku a domov”
29. 1. 2021 / Kateřina Paříková
Svět je plný kontroverzních témat. Celá lidská civilizace je v mnoha ohledech kontroverzní. Na jednu stranu jsme živočišný druh s obrovským pozitivním potenciálem. Na druhou stranu pácháme globální destrukci. Nemusíme však nutně vůči vlastnímu druhu vykazovat přílišnou dávku sebemrskačství, vždyť jsme nevznikli jako dokonalé bytosti. Časté fráze typu "lidstvo jako rakovina světa" či "nejhorší parazit" nejsou myslím úplně fér. Co je však fér, je přiznat si naše slabiny a chtít na nich pracovat.
Proto je tolik důležité diskutovat kontroverzní témata ze všech možných úhlů. Bohužel rovněž platí, že "cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly". Bylo by naivní myslet si, že se nebudeme i nadále dopouštět omylů i v té nejčistší snaze o lepší svět.
Toto vše se samozřejmě odráží i v naší snaze o ochranu přírody i samotné "lásce" ke zvířatům, kdy si lidé v dobré víře pořizují opičky, šelmy, exotické ptáky, protože je přece milují. Někdy dokonce více než jiné lidi, neboť lidé je z nejrůznějších důvodů zklamali. Bohužel už však často nevidí, nebo nechtějí vidět, čím vším si zvířata musí projít, aby se dostala do jejich přece tolik "útulných a láskyplných domovů", nebo jak kvalitní život je v takovém prostředí čeká, kdy není z nejrůznějších důvodů možné naplnit potřeby zvířat. A nejde "pouze" o stres z odchytu či transportu přes půl světa, o stres ze ztráty přirozeného prostředí, z vytržení ze sociální skupiny, ale v mnoha případech i o obrovskou bolest, kterou si zvířata prochází, a kterou mnoho z nich nepřežije, nebo jim výrazně zhorší kvalitu i délku života. Jako jeden z nejhorších příkladů fyzické bolesti lze uvést drastické trhání zubů outloňů váhavých zaživa, aby své budoucí majitele nekousali, což většina z nich nepřežije. Psychický dlouhodobý stres je u inteligentní zvířat stejný jako u lidí, což u některých končí až sebepoškozováním, jak bylo pozorováno například u silně traumatizovaných šimpanzů.
Je nutno rovněž zmínit důležitý fakt nebezpečnosti přenosu infekcí mezi člověkem a zvířaty, což má v některých případech závažné důsledky v obou směrech a pozorujeme to i v případě současné pandemie Covid-19, která představuje riziko právě i pro primáty z přenosu člověkem.
Pro
celkové zlepšení situace vydal Svaz ochrany přírody (IUCN) na konci ledna nový
seznam pravidel, jimiž by se ve vztahu k primátům měli řídit vědci, studenti,
ochránci zvířat i lidé, kteří se o ně starají. Podle něj by se všechny tyto
osoby měly vyhnout zveřejňování snímků, na nichž jsou lidé v blízkém kontaktu s
primáty. Ochránci zvířat se snaží už roky vystupovat proti zobrazování primátů
v roli domácích mazlíčků. Šimpanzi, gorily a orangutani by tedy neměli
vystupovat v reklamách, filmech nebo na sociálních sítích tak, aby to běžné
lidi lákalo k jejich pořízení.
Sobectví nikdy není aspektem lásky
Vše stojí a padá na kvalitní osvětě. Na jednu stranu bez vědecké a ochranářské práce lidí jako je právě například Jane Goodall, Dian Fossey, David Attenborough, Gerald Durrell, Bernhard Grzimek, Konrad Lorenz, i náš Zdeněk Veselovský, Josef Vágner a mnoho dalších, by laická veřejnost dnes téměř jistě neměla ke zvířatům a přírodě tolik pozitivní vztah, ani uvědomění si naší evoluční blízkosti s lidoopy. Uvědomění si toho, že nejsme nadřazeným živočišným druhem, že nestojíme nad přírodou, že jsme závislou, nikoliv nezávislou entitou.
Chceme
logicky chránit to, co milujeme. Avšak současný, stále nedostatečně
civilizovaný svět úspěšně manipulující masy lidí k lásce "k
materiálnu" tomu nepřispívá. I touha vlastnit opičku na hraní je spíše
materiální, sobeckou touhou mít něco extra, k čemu chováme jen falešnou citovou
iluzi, k čemuž se nezdravě upínáme, nikoliv skutečnou lásku k živému tvoru,
neboť si takto opičku pořídí právě člověk, který o ní nic neví, ale chce udělat
dobře sám sobě. A sobectví nikdy není aspektem lásky. Dekadenci nejhrubšího
zrna potom prezentují mediální reklamy s pinglujícím šimpanzem ve smokingu, což
může vytvořit a schválit skutečně pouze absolutně nevzdělaný hlupák.
Zdravá hranice kontaktu
Je důležité stanovit zdravou hranici kontaktu se zvířaty, a to kdekoliv. Vše ruku v ruce s šířením kvalitní osvěty včetně informování veřejnosti o nevhodném obsahu, který lidé v dobré víře sdílí na sociálních sítích, nebo svou návštěvou podporují nekvalitní chovatelská zařízení, kdy některá se dokonce neštítí zdrogovat zvířata za účelem žádoucího pózování s klientem. Rovněž je myslím důležité stanovit v této věci pravidla vhodné mediální cenzury, ať už jsou to reklamy či jakýkoliv jiný veřejný obsah.
Vědecká a
ochranářská profesionální práce přibližující život zvířat veřejnosti i v rámci
žádoucího, profesionálního a citlivého kontaktu s nimi, však myslím je dnes
stále přínosem - ať už v divočině, či v lidské péči. Tuto problematiku
například řeší i zoologické zahrady, které návštěvníkům umožňují fyzický
kontakt například skrze profesionálně vedené krmení vybraných druhů zvířat,
typicky například žiraf. I zde je dobré zvažovat a kvalitní zoologické zahrady
tak činí s doprovodnou osvětou, kdy je krmení zvířat důstojnou a respektující
aktivitou, aby se z toho nestala primitivní atrakce typu "skákej pro
pamlsek". U představení zoo pro návštěvníky, například v rámci krmení
aktivních a hravých zvířat, jako jsou vydry či lachtani, stejně jako u dalšího
kvalitního enrichmentu vjemově náročných zvířat z řad primátů či šelem, kteří
jsou tímto způsobem podobně jako v přírodě nuceni pátrat a přiměřeně náročně
získávat potravu, je příjemným zážitkem jak pro zvířata, tak i návštěvníky,
aniž by se to negativně odráželo na "zdravém" vztahu veřejnosti ke
zvířatům, ba právě naopak.
V ideálním světě bychom chovali úctu ke všemu živému. Bez zbytečného ničení daného touhou po maximalizaci materiálního zisku či falešných citových iluzí. Bez zbytečných zásahů. Stačila by nám radost z krásy existence světa, jehož můžeme být součástí, o který můžeme a chceme pečovat, a tím i pečovat o sebe sama.
Zdaleka nežijeme v ideálním světě, ale má cenu se o něj snažit.
Zdroje:
https://www.kukang.org/cs/pribeh-na-pozadi
Diskuse