Přísaha

7. 6. 2021 / Jiří Hlavenka

čas čtení 5 minut
 

Šplhá se průzkum od průzkumu nahoru, po čtyřech měsících od vzniku je na pěti procentech - myslím, že to nemá v historii obdoby.

Je snadné se příznivcům tohoto subjektu smát jako zmateným voličům přesunujícím se od šílence k podvodníkovi a zase nazpět. Není to tak jednoduché a myslím že to není ani pravdivé.

Zkuste vyjít za hranici města a ptát se lidí na jednu věc: jestli si myslí, že v naší zemi vládne spravedlnost. Jestli si myslí, že právo platí pro všechny stejně, pro chudého i pro bohatého, pro mocného stejně jako bezmocného. Jestli důvěřují těm nahoře, že mají čisté úmysly, pracují v náš prospěch a nevysmívají se nám do obličeje. Jestli necítí bezmoc, zlobu a smutek.

 

Znáte odpověď, že? Pak znáte recept na nečekaný vzestup subjektu Roberta Šlachty.

Vcítit se do nálady voličů a udeřit na tu nejsilnější strunu není snadné. Když před dvěma lety vznikl projekt Trikolóry, jeho tvůrci si mysleli, že to postaví na národovectví, odporu proti EU a cizáctví vůbec, na odporu vůči všem těm novotám a na starém dobrém sobectví.

Vypadalo to jako profesionálně sestavený recept, který nemůže selhat, ale ukázalo se, že tak silné zase tyto city v populaci nejsou. Trikolóra si brzy sáhla na strop, sponzoři to odpískali a stopli finance.

Trikolóra navíc nebyla uvěřitelná, protože i hodně prostinký volič poznal, že to je jen recyklát notně obnošených politiků a političek, kteří se dovedou profesionálně usmívat na billboardu, ať to logo vpravo dole je, jaké chce.

To architekti Roberta Šlachty uvažují lépe, a navíc se dokonale trefili do nálady doby.

Sociolog Daniel Prokop používá termín "lidé, kteří ztratili důstojnost", což je přesné, jen by to chtělo použít termín "self-esteem", pro který není přesné české synonymum (možná je bližší "sebeúcta").

Pokud máte zřetelné přesvědčení, navíc v tomto případě ještě víceméně odpovídající pravdě (!!), že s vámi jen vymetají, opovrhují vámi a smějí se, jak s vámi podesáté "vyje*ali", pak to nevyváží ani to že máte pravidelnou výplatu. Co chcete ze všeho nejvíc? Spravedlnost, která vám ten self-esteem vrátí.

Jak je možné, že to naplňuje tak bizarní osoba, jako je Šlachta?

Z několika důvodů. Za prvé je nový a ještě se nestihl znemožnit. Za druhé je to policajt, "ten kdo zatkl premiéra", lovec velkých hlav. Ulovil jednu, uloví další - je to ten, který se nám o tu spravedlnost postará.

Za třetí to je člověk z lidu, člověk odvedle; je v tričku a mračí se, ostatně tak jako my všichni; je náš.

A za čtvrté si to tvrdě odpracovává, objíždí kulturák za kulturákem, náves za návsí, vykládá si s každým. Je zarputile pracovitý (což Klaus mladší nebyl, svou tour zabalil po pár vesnicích a voliči vycítili, že mají před sebou jen dalšího žvanivého lenocha).

Tohle všechno je důležitější než "nepodstatné" detaily, jako že jde o hnutí jednoho člověka (ani se nesnaží předstírat, že je jich víc), že nemá vůbec žádný program kromě toho, že nám sám v jedné osobě nějak zabezpečí spravedlnost, bezpečí a zlikviduje korupci, ani to, že jako policajt spíš zvoral to, na co sáhl, a ostatně nemálo přispěl k nástupu Andreje Babiše k moci.

Identitární politika ostatně stojí na tom, že se volič osobně identifikuje s lídrem, že k němu emotivně přilne a toto lepidlo drží velmi dlouho. Takhle ostatně šel nahoru Babiš, a trvalo více než pět let, než se emotivní vazba voličů na jeho osobu začala odlepovat.

K úspěchu politického "projektu" (Přísahu skutečně nejde označit za stranu ani hnutí) potřebujete tři ingredience: vyhmátnutí struny, na kterou voliči slyší, nalezení uvěřitelného lídra a náladu doby, do které se musíte trefit v tu nejpřesnější chvíli, ani brzy, ani pozdě.

Viz propadák Mikuláše Mináře, který přišel s dobrou strunou a dobrou osobou, jen o rok později než měl.

Robert Šlachta přichází v době, kdy na všechny ještě doléhají důsledky "zimy trvající patnáct měsíců", kdy pocit, že s námi vymetli ještě tvrději než kdykoli dříve (aniž se to "těch nahoře" jakkoli dotklo), je nejsilnější.

S panem Šlachtou bude ještě mrzení. I on má samozřejmě svůj strop, ale dosažení pěti procent v preferencích je zásadní milník, za kterým následuje obvykle jen další vzestup, byť nemusí být silný.

Na parlament to stačit bude, a situace, kdy právě on může být tím, který - tak jako kdysi Věci Veřejné, s nimiž má mimochodem mnoho společného, možná i hlavního sponzora - umožní sestavení většinové vlády buď Babišovi, nebo koalici demokratických stran, není vůbec nepravděpodobná.

4
Vytisknout
75095

Diskuse

Obsah vydání | 10. 6. 2021