Julie Hrstková a Martin Buchtík o cílené pomoci lidem

8. 4. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty
Ve středu mne v pořadu Souvislosti Plus na ČRo Plus velmi potěšila ekonomická komentátorka Hospodářských novin Julie Hrstková (stopáž 30:45), která vystihla realitu za kecy o tom, že se bude pomáhat lidem cíleně. Je třeba to dočíst do samého konce (to nejlepší na konci):

"Já bych začala, když už jsme u těch tupých opatření, tak stejně jako může být plošná tupá pomoc, tak já bych zmínila tady to snížení daně z příjmů fyzických osob a zaměstnanců jako naprosto tupé opatření, které zvýšilo příjmy těch nejbohatších a té spodní vrstvě řekněme nepomohlo vůbec. Jo, takže tím bychom měli začít a kdybychom se podívali na ty příjmy rozpočtu, kde je vzít, a potom z čeho dělat tu pomoc. Ta cílená pomoc je samozřejmě, mluví se o tom hrozně hezky, je to pravda, ale stejně jako se valorizují důchody a valorizují se plošně, tak ta cílená pomoc má prostě problém ten, že je extrémně složitá. Já nevím, jestli někdo zkoušel někdy vyřizovat nějaký příspěvek nebo nějakou dávku, tak za prvé mnoho úřadů práce ještě pracuje v nějakém režimu dva dny v týdnu, za druhé to vyplňování těch formulářů je extrémně obtížné, za třetí k tomu potřebujete další strany, potřebujete spoustu razítek, potřebujete nějaké potvrzení třeba u toho příspěvku na bydlení od majitelů bytů, kteří buď nejsou ochotni nebo nejsou schopni ho dodat, protože řekněme, že požadavky, které klade zákon na nájemní smlouvu, prostě neodpovídají požadavkům, které klade úřad práce, a ten člověk vůbec neví, jaké potvrzení má vystavit nebo proč by ho měl dělat, tak si tam něco vymýšlí a někdo to ani dělat nechce. To tady vůbec nemáme. Takže ano, cílená pomoc je naprosto skvělá, hezky se s ní argumentuje, ale neumím si představit třeba člověka, kterýmu je 80, je naprosto soběstačný, co se týká nákupů a podobných věcí, ale prostě není schopný zaplatit dražší energie, a jde si vyřizovat podobnou dávku na úřad, kde bude stát frontu. To tady vůbec nemáme. Stejně jako jestliže podpora na péči, to vyřizování trvá třeba rok dva, v případě psychických poruch to může trvat pět let, tak ten člověk prostě, pokud nemá nějaké příbuzné, tak skončí, prostě na to nemá. Jo, ta cílená podpora jako dlouhodobě je problém, všichni to vědí. Upřímně, někdy z toho člověk může mít pocit, že ten stát se snaží naopak ušetřit na těch podporách. Dobře, to se mu povedlo, ale nefunguje to."

K tomu sociolog Martin Buchtík:

"Stát, pokud se snaží dělat cílenou pomoc, tak se řídí většinou pravidlem: na chudý je bejt potřeba přísnej, protože by náhodou mohli dostat o něco víc. My máme zkušenost ze začátku kovidové krize s tzv. dávkou mimořádné okamžité pomoci, což zjednodušeně je dávka, kterou když jste opravdu v problému, třeba vyhoříte nebo prostě se vám stane nějaká životní tragédie, tak dostanete jednorázovou dávku na to, abyste mohli přežít. Tato dávka se zjednodušila a poté, když se zjednodušila, tak má asi 4 stránky vyplňovacího formuláře, který teda je trochu řekněme náročnější: i mezi našimi analytiky, když jsme to zkoušeli ve STEMu, ne všichni jsme to dokázali vyplnit. A potom se můžete dovědět, že na tu dávku vůbec nemáte nárok nebo máte nárok třeba na pětistovku. Takže stát po mnoha hodinách nějakého vyplňování formulářů z vaší strany, analýzách nějakých procesů byrokratických, administrativních ze strany státu, které stojí taky nějaké tisícikoruny, vyhodnotí, že od smrti hladem, když to teda nadnesu, vás dělí 500 korun, na které máte nárok."

1
Vytisknout
6559

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2022