Monitor Jana Paula: Květná neděle a současnost, aneb jak se postavit zlu, a zlo nečinit

8. 4. 2022 / Jan Paul

čas čtení 8 minut
Jan Paul: Ten, který tě vidí, 2019

Šestou poslední nedělí postní, tzv. Květnou nedělí, letos 10. dubna, začíná křesťanům na celém světě Svatý týden, v němž byl Ježíš Nazaretský mučen, ukřižován a po té vzkříšen. Svatý týden či Pašijový týden je ústřední událostí křesťanské víry, a Velikonočního tajemství, v němž Ježíš svým vzkříšením vítězí nad smrtí a přináší lidem spásu, možnost věčného života. Na Květnou neděli vjíždí za oslavného vítání lidí do Jeruzaléma na oslu, aby se svými učedníky oslavil Velikonoce. Čeká ho vysluhování slavné Večeře Páně, zrada, ponížení a smrt. To je rámec událostí, do nichž je přirozeně vsazena i naše současnost. Všimněme si, lid ho oslavuje, a pak žádá u Piláta jeho smrt. Svatý týden je situován do kontrastu života a smrti, vítězí život, ten věčný, který Kristus nabízí.

Ježíš vjíždějící do Jeruzaléma, měl v tu dobu za sebou již bouřlivé období, v němž se trpělivě připravoval na poslání Spasitele. Kázal, léčil, konal zázraky. Na samém počátku svého působení prožil zcela osamocený a v půstu čtyřicet dní se zlem, s ďáblem, který ho pokoušel a zkoušel. Ďábel věděl, že jeho schopnost páchat zlo je pro mnoho lidí neodolatelná a stále inspirující, a současně dobře věděl, že moc Ježíše, do člověka vtěleného Boha, je moc zlo převyšující. Potřeboval Krista získat na svoji stranu, a nabízel mu proto vše myslitelné z tohoto světa, slávu i moc, ale pod jednou podmínkou, že mu bude Ježíš navždy patřit.


Zlo neuspělo, Ježíš odbyl ďábla při třetím posledním pokušení. Tehdy zavedl ďábel Ježíše na ochoz chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, seskoč dolů! Je přece psáno: „Bůh přikáže svým andělům, aby tě ochránili, a ti tě ponesou na rukách, aby ses nezranil.“ A Ježíš zlu klidně odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Jak patrno, Ježíš nevyužil proti zlu svoji moc, kterou jako vtělený Bůh zcela jistě měl a přesto proti zlu uspěl, ďábel od něho odešel. A proč nakonec nesestoupil Kristus ani z kříže, když ho provokovali „Jsi-li syn Boží, sestup z kříže? Mnoho lidí by v tu chvíli zcela jistě uvěřilo, že je Boží syn, měli by přece důkaz, ale on by nenaplnil své poslání.


Postoje Ježíše vůči zlu jsou inspirativní i dnes, a právě v této době. Ježíš po nás vůbec nechce, abychom se jako beránci vydali zlu napospas jako on, tuto oběť za nás již vykonal, chce po nás ale, abychom zlu a zlému nepodléhali tím, že sami se staneme zlými, abychom dokázali jako on čelit mu bez toho, aby zlo a nenávist naplnila naše srdce. Nastavit druhou tvář znamená nenechat se strhnout, nenechat se zavléci do zla, ustát svoji lidskost i ve chvílích, kdy nás zlo pokouší k tomu, abychom mu oplatili stejnou měrou. Že to je těžké? Samozřejmě je. Jsem přesvědčený, že poselství Velikonočního týdne není určeno jen křesťanům, ale všem lidem bez rozdílu.


Události na Ukrajině, a nejen na Ukrajině, všude, kde zbytečně umírali a umírají lidé, mě rmoutí, a občas stěží ovládám emoce, abych do sebe nevpustil nenávistný hněv. Jednou za Srebrenici, pak za Irák, Libyi, nyní za to, co se děje na Ukrajině. Má smysl přít se o to kdo, kde, kolik a proč? Že třeba právě Joe Biden, který nyní nazval Putina válečným zločincem, sám kdysi navrhoval bombardování Jugoslavie, kde zahynuly desítky tisíc lidí? Zlo vždy plodí zlo, a nenávist další nenávist. To je to, čemu Ježíš dokázal čelit, a odolat, co ho nedokázalo svést, a v tom je inspirativní nejen pro křesťany: Udržet v sobě vůli pro dobro a lásku k bližnímu svému.


Nechci patřit mezi ty, o kterých Václav Hořejší mimo jiné píše v jedné diskusi na BL že, cituji: „Velká většina "křesťanů" vůbec nebere vážně klíčové Ježíšovo Kázaní na hoře, kde Ježíš nabádá k neodporování násilí násilím, a mysli si, že stačí drmolit modlitby a dát pár drobných v neděli v kostele do kasičky“. Nastavit druhou tvář podle mého názoru neznamená pasivně očekávat druhý políček, úder, ale snahu dát najevo, že agrese mě nestrhne k agresi. Pan Hořejší se ptá: „Co myslíte, co by asi Zelenskému doporučil Ježíš Nazaretský? Podobnou otázku by si měl každý opravdový křesťan klást v různých životních situacích ne?“


A dodává: „Já bych asi na místě Zelenského dal „zbaběle“ přednost životům lidí“. A zmiňuje v této souvislosti před válkou Beneše a Háchu. Téma nenásilí, které representuje Ježíš, je silné téma, o to silnější, oč zjevnější násilí je. Pro křesťany je to nyní situace svízelná, hledají, o co by se mohli teologicky opřít. Kladu si osobně otázku, jak by se měl křesťan postavit zlu, a zlo nečinit? Myslím, že obrana vůči zlu, pokud je k ní člověk bezprostředně přinucen, by měla být taková, aby to, co obrana způsobí, nebylo horší než zlo, které je zrovna pácháno, a to zvlášť tehdy, kdy je možné takovou realitu předvídat a odhadnout. To je můj osobní názor.


Všimněme si, jakou agresivitu v našich končinách způsobila agrese na Ukrajině. Jaké zlo v nás vyvolalo zlo. Stali jsme se papežštějšími než Papež. Kde kdo u nás „bojuje“ proti ruskému zlu, „upaluje“, „střílí“, posílá tanky sem a zase tam, český mentální, mediální a politický prostor je prosáklý bojem, militantností. A zlo si mne ruce, ďábel je spokojený, dostal jsem vás, jste lapeni v mé moci! A to je na pováženou, když jsou pacifistické myšlenky vytěsněny na okraj, a považovány za zbabělost, ba dokonce za kolaboraci. A křesťané? Mlčí, buď nevědí, anebo chtějí mlčet, ti „stateční“ volají do zbraně! Krista jsme zase uvěznili, i ti, kteří se křesťanstvím zaštiťují, a drží v sobě nenávist.


Nejsme jako oni! Volali tenkrát lidé na Václaváku, uvidíme, pomyslel jsem si. Rusku hrozí vyloučení z Rady bezpečnosti OSN, ocitá se v izolaci, je to rozumné? „Potrestejte Rusko, nebo se rozpusťte, přikázal vojevůdce Zelenský Radě bezpečnosti OSN. „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ řekl Ježíš v jednom svém kázání. Události, které se stali v Oděse v roce 2014, a jejichž následkem zemřeli desítky lidí, dodnes nebyli vyšetřeny, proč? Vybavuje se mi obraz Jiřího Surůvky s názvem Smrtící injekce: Na nemocničním lůžku leží bezvládné tělo Ježíše připoutané k posteli.


Je to nadsázka a metafora umělce, který se vyslovuje k současnému světu, avšak není to současně i symbolika dnešních dnů, nebo dokonce symbolika současného světa? A jenom současného? Cožpak se válčí a nenávidí jenom dnes? Zdá se, že se lidé nepoučili, a nechtějí poučit, už zase chtějí vymýtit zlo zlem, k čemu to bude dobré? Pro ty, kteří vyrábějí zbraně a pro ty, kteří je hrdinně posílají na frontu? Na jakou frontu? Cožpak se někde v rozlehlém poli střetla dvě vojska? Umírají civilisté. Nalháváme si, jak jsme dobří, mravní, spravedlivý, ale Ježíš Nazaretský se nám nesměje, neodsuzuje nás, protože je milosrdný a trpělivý.


1
Vytisknout
6162

Diskuse

Obsah vydání | 12. 4. 2022