Monitor Jana Paula: Květná neděle a současnost, aneb jak se postavit zlu, a zlo nečinit
8. 4. 2022 / Jan Paul
Ježíš vjíždějící do Jeruzaléma, měl v tu dobu za sebou již bouřlivé období, v němž se trpělivě připravoval na poslání Spasitele. Kázal, léčil, konal zázraky. Na samém počátku svého působení prožil zcela osamocený a v půstu čtyřicet dní se zlem, s ďáblem, který ho pokoušel a zkoušel. Ďábel věděl, že jeho schopnost páchat zlo je pro mnoho lidí neodolatelná a stále inspirující, a současně dobře věděl, že moc Ježíše, do člověka vtěleného Boha, je moc zlo převyšující. Potřeboval Krista získat na svoji stranu, a nabízel mu proto vše myslitelné z tohoto světa, slávu i moc, ale pod jednou podmínkou, že mu bude Ježíš navždy patřit.
Zlo neuspělo, Ježíš odbyl ďábla při třetím posledním pokušení. Tehdy zavedl ďábel Ježíše na ochoz chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, seskoč dolů! Je přece psáno: „Bůh přikáže svým andělům, aby tě ochránili, a ti tě ponesou na rukách, aby ses nezranil.“ A Ježíš zlu klidně odpověděl: „Je řečeno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!“ Jak patrno, Ježíš nevyužil proti zlu svoji moc, kterou jako vtělený Bůh zcela jistě měl a přesto proti zlu uspěl, ďábel od něho odešel. A proč nakonec nesestoupil Kristus ani z kříže, když ho provokovali „Jsi-li syn Boží, sestup z kříže? Mnoho lidí by v tu chvíli zcela jistě uvěřilo, že je Boží syn, měli by přece důkaz, ale on by nenaplnil své poslání.
Postoje Ježíše vůči zlu jsou inspirativní i dnes, a právě v této době. Ježíš po nás vůbec nechce, abychom se jako beránci vydali zlu napospas jako on, tuto oběť za nás již vykonal, chce po nás ale, abychom zlu a zlému nepodléhali tím, že sami se staneme zlými, abychom dokázali jako on čelit mu bez toho, aby zlo a nenávist naplnila naše srdce. Nastavit druhou tvář znamená nenechat se strhnout, nenechat se zavléci do zla, ustát svoji lidskost i ve chvílích, kdy nás zlo pokouší k tomu, abychom mu oplatili stejnou měrou. Že to je těžké? Samozřejmě je. Jsem přesvědčený, že poselství Velikonočního týdne není určeno jen křesťanům, ale všem lidem bez rozdílu.
Události na Ukrajině, a nejen na Ukrajině, všude, kde zbytečně umírali a umírají lidé, mě rmoutí, a občas stěží ovládám emoce, abych do sebe nevpustil nenávistný hněv. Jednou za Srebrenici, pak za Irák, Libyi, nyní za to, co se děje na Ukrajině. Má smysl přít se o to kdo, kde, kolik a proč? Že třeba právě Joe Biden, který nyní nazval Putina válečným zločincem, sám kdysi navrhoval bombardování Jugoslavie, kde zahynuly desítky tisíc lidí? Zlo vždy plodí zlo, a nenávist další nenávist. To je to, čemu Ježíš dokázal čelit, a odolat, co ho nedokázalo svést, a v tom je inspirativní nejen pro křesťany: Udržet v sobě vůli pro dobro a lásku k bližnímu svému.
Nechci patřit mezi ty, o kterých Václav Hořejší mimo jiné píše v jedné diskusi na BL že, cituji: „Velká většina "křesťanů" vůbec nebere vážně klíčové Ježíšovo Kázaní na hoře, kde Ježíš nabádá k neodporování násilí násilím, a mysli si, že stačí drmolit modlitby a dát pár drobných v neděli v kostele do kasičky“. Nastavit druhou tvář podle mého názoru neznamená pasivně očekávat druhý políček, úder, ale snahu dát najevo, že agrese mě nestrhne k agresi. Pan Hořejší se ptá: „Co myslíte, co by asi Zelenskému doporučil Ježíš Nazaretský? Podobnou otázku by si měl každý opravdový křesťan klást v různých životních situacích ne?“
A dodává: „Já bych asi na místě Zelenského dal „zbaběle“ přednost životům lidí“. A zmiňuje v této souvislosti před válkou Beneše a Háchu. Téma nenásilí, které representuje Ježíš, je silné téma, o to silnější, oč zjevnější násilí je. Pro křesťany je to nyní situace svízelná, hledají, o co by se mohli teologicky opřít. Kladu si osobně otázku, jak by se měl křesťan postavit zlu, a zlo nečinit? Myslím, že obrana vůči zlu, pokud je k ní člověk bezprostředně přinucen, by měla být taková, aby to, co obrana způsobí, nebylo horší než zlo, které je zrovna pácháno, a to zvlášť tehdy, kdy je možné takovou realitu předvídat a odhadnout. To je můj osobní názor.
Všimněme si, jakou agresivitu v našich končinách způsobila agrese na Ukrajině. Jaké zlo v nás vyvolalo zlo. Stali jsme se papežštějšími než Papež. Kde kdo u nás „bojuje“ proti ruskému zlu, „upaluje“, „střílí“, posílá tanky sem a zase tam, český mentální, mediální a politický prostor je prosáklý bojem, militantností. A zlo si mne ruce, ďábel je spokojený, dostal jsem vás, jste lapeni v mé moci! A to je na pováženou, když jsou pacifistické myšlenky vytěsněny na okraj, a považovány za zbabělost, ba dokonce za kolaboraci. A křesťané? Mlčí, buď nevědí, anebo chtějí mlčet, ti „stateční“ volají do zbraně! Krista jsme zase uvěznili, i ti, kteří se křesťanstvím zaštiťují, a drží v sobě nenávist.
Nejsme jako oni! Volali tenkrát lidé na Václaváku, uvidíme, pomyslel jsem si. Rusku hrozí vyloučení z Rady bezpečnosti OSN, ocitá se v izolaci, je to rozumné? „Potrestejte Rusko, nebo se rozpusťte, přikázal vojevůdce Zelenský Radě bezpečnosti OSN. „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ řekl Ježíš v jednom svém kázání. Události, které se stali v Oděse v roce 2014, a jejichž následkem zemřeli desítky lidí, dodnes nebyli vyšetřeny, proč? Vybavuje se mi obraz Jiřího Surůvky s názvem Smrtící injekce: Na nemocničním lůžku leží bezvládné tělo Ježíše připoutané k posteli.
Je to nadsázka a metafora umělce, který se vyslovuje k současnému světu, avšak není to současně i symbolika dnešních dnů, nebo dokonce symbolika současného světa? A jenom současného? Cožpak se válčí a nenávidí jenom dnes? Zdá se, že se lidé nepoučili, a nechtějí poučit, už zase chtějí vymýtit zlo zlem, k čemu to bude dobré? Pro ty, kteří vyrábějí zbraně a pro ty, kteří je hrdinně posílají na frontu? Na jakou frontu? Cožpak se někde v rozlehlém poli střetla dvě vojska? Umírají civilisté. Nalháváme si, jak jsme dobří, mravní, spravedlivý, ale Ježíš Nazaretský se nám nesměje, neodsuzuje nás, protože je milosrdný a trpělivý.
Diskuse