O spásné zkušenosti s komunismem

17. 5. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Vždycky mi velmi vadilo, když se říkalo, že „my“, rozuměj postkomunistické země, máme zkušenost s komunismem, a proto jsme proti němu odolnější a rozumíme mu. Skoro jako by v tom bylo obsaženo, že západní země jsou propadlé hnilobě komunismu, že tam vlastně není pořádná demokracie a že pořádná demokracie nemůže být bez zkušenosti s komunismem. Zdá se mi ovšem, že tomu je naopak.

 

 

Nejdelší a nejsilnější zkušenost s komunismem mají Rusové. Rozumějí mu snad lépe než třeba Američané nebo Francouzi? Mají lepší demokracii? Dokážou se lépe vyhnout jeho selháním? A proč se podle této logiky pak neřeklo po druhé světové válce, že Němci, protože mají zkušenost s nacismem, nejlépe vědí, jak budovat společnost, která mu nepropadne? Bylo to přece naopak: Německo nebylo tím, kdo by mohl v roce 1945 kázat světu, jak se vyhnout nacismu. Muselo naopak násilím přijmout kuratelu Američanů, tedy to budoucí demokratické Německo.

Když se podíváme do Maďarska nebo do Polska, ale třeba i k nám, můžeme mít právem pocit, že projít si komunismem neznamenalo žádnou výhodu pro budování demokracie. Je-li někdo v Unii v ohrožení, že demokracii ztratí, pokud ji vůbec kdy měl, jsou to právě tyto státy. Poučeni komunismem jsme zaváděli mafiánský kapitalismus a naše společenské vztahy a způsoby myšlení se často podobají více současnému Rusku než západní Unii.

V roce 1989 jsme chtěli na Západ. Klaus vtělil cestu ke kapitalismu do svazácké víry v něco jako přírodní zákony trhu, které mechanicky zavedou blahobyt a svobodu (svobodně být okraden), bez ohledu na právo, bez ohledu na mentalitu a společenské vztahy. Sociální demokraté nám potom k mafiánskému kapitalismu nadělili bestiální systém exekucí (vznikl 2001-2004 pod vlivem Pavla Němce z Unie svobody, jež vznikla jako strana boje proti korupci), který přinášel děsivé plody za Nečasovy vlády, aniž by se s tím něco dělalo. Poučeni komunismem, jak čelit komunismu, jsme nevybudovali systém sociální bydlení, jednu z nejúčinnějších zbraní proti bídě a rozkladu společnosti a její přeměně v totalitu. A dalo by se pokračovat dále a dále, jak moc nám poučení komunismem pomohlo.

Připadá mi proto vychloubání postkomunistických zemí, že mají zkušenost s komunismem a že to je dobře, podobné situaci, kdy někdo, kdo vyrostl pokroucený ve džbánu, chodí mezi lidmi znetvořenou chůzí a na potkání každému říká: moje zkušenost se džbánem mi dala schopnost rovné chůze.

Možná někdo řekne, že právě zkušenost s komunismem dala Polsku tu schopnost držet se dále od Ruska, zatímco nezkušené Německo (ale Angela Merkel tu zkušenost měla) selhalo. Je zajímavé, že Maďarsko, které si prošlo také zkušeností s komunismem, nebo Česká republika a Slovensko, tuhle polskou schopnost neměly. Možná také v případě Polska jde více o jakousi posedlost vládní strany PiS, která už v roce 2010 po tragédii u Smolenska začala vytahovat absurdní konspirace, na nichž trvá dodnes. A svou nenávist k Rusku štědře doplňovala nenávistí k Německu, po němž požadovala další reparace za druhou světovou válku. V tomto kontextu Polsko nepůsobí jako předvídavý, racionální stát, ale jako šílenec s mnoha nemocemi, které se podezřele podobají nemocem putinského státu. On i šílenec se občas chová tak, že to ve výsledku vypadá racionálně.

3
Vytisknout
5865

Diskuse

Obsah vydání | 19. 5. 2022