Vykastrované češství: "Seď, buď potichu, neozývej se a nepodnikej žádnou akci!" není jen problém škol - na vině jsou převážně matky

18. 5. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut
Krocení dětí je pevnou součástí české kulturní ústavy. V článku, který jsem napsal před lety pod názvem Češi jsou chodící monology, jsem na to upozornil: "Češi jsou zvyklí na direktivní mateřskou výchovu, která vede k jedinému, a sice dodržovat řád. Během těch patnácti let, co tu jsem, jsem viděl téměř každý den mladou matku řvoucí na 2-5 leté dítě, ať si nesedá na zem, nebo proč nedá dítě pozor při jezení zmrzliny, jak to, že má už zase roztržené triko atp. Ty matky nechtějí dialog, jejich cílem je spíš vlastní pohodlnost."

 "Chceš, aby se z tvého dítěte stal cikán?" zeptala se žena sedící v parku vedle mé kamarádky, matky pětiletého chlapce. Stěžovatelka byla zděšena argumentem mé kamarádky, že děti je třeba nechat volně si hrát s blátem a dalšími přírodními věcmi, které se nacházejí na hřišti, aby získaly imunitu. "No, hádám, že máte služebnou, která mu pere špinavé oblečení," řekla jiná matka sarkastickým pohrdavým tónem. Vtrhl jsem do jejich rozhovoru s tím, že si myslím, že hlavní starostí matky by neměly být její vlastní potíže způsobené výchovou dítěte (například nutnost častěji mu prát oblečení) a že by se naopak měly starat o blaho svého potomka. Podívala se na mě s předsudky a bylo mi řečeno, že "nejsme v Latinské Americe", k čemuž druhá žena dodala "Díky Bohu, a proto jsme civilizovaní". Urážky pokračovaly a já si musel vyslechnout, že "My v Česku nechceme, aby naše děti byly jako ty nevychované, které si dělají, co chtějí".

Mohla by to být jen ojedinělá příhoda, kdyby nebylo toho, že s úplně stejným typem chování jsem se setkával téměř univerzálně u všech matek, které jsem během více než dvaceti let v českých zemích pozoroval. Podotýkám, že se to týká spíše české části republiky a mnohem méně Moravy. Na rozdíl také od toho, co jsem viděl u svých slovenských kamarádek, které si při výchově svých dětí zřejmě skutečně cenily samostatnosti a svobody hrát si, padat a trochu se zranit, a dokonce i zpochybňovat jejich příkazy. Uvědomil jsem si, jak na Rakousku založená česká středostavovská kultura - tedy smysl pro to, že "pořádek" je v životě to nejdůležitější - může za to, že Češi v Čechách jsou tak očividně pasivní, že zbabělost je považována za chytrost a podřídit se pravidlům, která vnucují silnější, to je ta správná cesta.

Již dávno jsem teoretizoval, že české češství je produktem vlivu Habsburků, kdy vnější obraz chladného, bezcitného, cynického a "řádného" člověka byl vzorem, kterým se většina řídila. Češi věří, že zachovat si poker face je "lepší" než se vyjadřovat upřímně. To pramení z falešného dojmu, který měli lidé z Čech, že jsou blíže vídeňskému kulturnímu kodexu chování než ostatní příslušníci říše. Sebepojetí, že jsou z národů, které tvořily říši, Habsburkům nejmilejší, se vstřebávalo po celé 19. století a přeneslo se i do masarykovské éry a dále. Rakouský styl bytí byl pro ně symbolem civilizace, na rozdíl od selského moravského, slovenského a vůbec slovanského způsobu vyjadřování.

Tento pocit nadřazenosti se stal mezi českými Čechy normou, což vedlo ke schizofrenní situaci, kdy Češi předstírají vážnost a jsou bez silných emocí, což vše okamžitě zmizí, jakmile pár piv uvolní mysl a dá průchod skutečnému češství. Pak se, jak to charakterizuji, Karel Gott v lidech mění v Helenu Růžičkovou. Za zavřenými dveřmi nebo pod vlivem alkoholu se Češi stávají spíše Moraváky a začínají dávat najevo své emoce. Uvnitř chráněného prostředí rodiny nebo blízkých přátel Češi nechávají své slovanství otevřeně rozkvést, zatímco na veřejnosti je takové chování považováno za "nízké".

Pochopení, že pořádek je důležitý a děti by se mu měly učit od co nejútlejšího věku, je to, co omezuje schopnost Čechů méně se bát bojovat, popustit uzdu své kreativitě, odvážit se jít proti normám. Samozřejmě existuje spousta výjimek, najdeme je mezi umělci a podobně. Tím se také vysvětluje, jak snadno krajně pravicová rétorika o "normálnosti" - v opozici k novinkám v chování, které přinášejí cizinci, umělci a ti, jejichž výchova byla liberálnější - získává  voliče útokem na novinky v kulturním projevu.

Dalším důkazem toho, jak jsou konzervativci v Česku připoutáni k rakouským kulturním pozůstatkům, je jejich adorace první republiky a také katolicismu. Boj za návrat Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí v Praze je dobrým příkladem tohoto fetiše.

Školy proto tento rakouský kodex pouze opakují. Učitelé obecně, i když ne univerzálně, se zdají být spíše neústupní v tom, aby žáci mlčeli, seděli jako roboti, nevyjadřovali žádný nesouhlas a nekladli příliš mnoho otázek. Trvání na nacistickém oddělování romských dětí od bílých prostřednictvím takzvaných zvláštních škol pod falešnou záminkou, že by svým neukázněným chováním rušily ostatní a navíc by brzdily vzdělávání bílých dětí tím, že by potřebovaly větší pozornost učitelů, je toho jasným důkazem. Bez ohledu na to, kolikrát se opakuje, že takové separace jinde neexistují a děti se tak jako tak dobře vzdělávají, bez ohledu na rozdíl v chování a dokonce i v IQ, je to ignorováno a dokonce se tomu Češi smějí, přestože jde o vědecky podložený fakt, nikoliv o teorii dobré vůle.

Pravda je, že Češi jsou v drtivé většině vykastrováni ve svobodě projevu už od dětství a to je příčinou impotence tolika dospělých, kteří raději používají švejkovství jako zbraň (kde si člověk může dělat i co chce, ale nikdy ne konfrontačními metodami, vždy jedná za zády, aby se nedostal do nebezpečí postihu). Matky jsou prvními despotickými vládkyněmi života Čechů. Netvrdím, že je to výhradně česká záležitost, ale je to příčina toho, že staromódní diktátorský školský systém je přijímán tak, jak je. Děti, které by byly doma svobodné, by nepřijaly, aby byly ve třídě takto utlačovány.

V politickém a podnikatelském světě v českých zemích vítězí ti, kteří si dovolí nedbat na bonton, ti, kteří prosazují svou agendu brutálně, protože se jim dostává jen malé opozice jako žralokům v rybníku plném kachen.

2
Vytisknout
4592

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2022