Jeden z neokázalých

30. 6. 2022 / Pavlína Antošová

čas čtení 4 minuty
 

Na hřbitově v Poboří u Kolína se mimo jiné nachází deska připomínající otce a syna Dvořákovy. Ne všichni příchozí ale vědí, že označené místo posledního odpočinku spojuje skutečný hrob s kenotafem.

Jaroslav Dvořák mladší přišel ve zmíněné obci na svět do rodiny úředníka. Když začínal školní docházku, vypukla první světová válka. Tatínek musel narukovat a vrátil se jako legionář v hodnosti poručíka. Lze si snadno představit, že se tehdejšímu žákovi čtvrté třídy stal vzorem.

 


V pozdějším období první republiky Jaroslav mladší, když už založil vlastní rodinu, dostal místo úředníka v Explosii Semtín. S manželkou Annou se zabydlel v Doubravicích u Pardubic a roku 1932 se jim narodili synové – dvojčata.

Hned po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se mladý otec rodiny zapojil do odboje. Kontakt na Obranu národa získal prostřednictvím MUDr. Josefa Bartoně (známého pardubického pediatra, člena Masarykovy ligy proti tuberkulóze) a Adolfa Hraby (zaměstnance rybničního hospodářství v Bohdanči). Konspirační činnost ještě zesílila ve druhé třetině války, a to i přesto, že roku 1941 se manželům Dvořákovým narodilo třetí dítě – dcera.

Na Jaroslava Dvořáka mladšího se v následujícím roce s prosbou o pomoc obrátil pohledný, veselý mladý muž – parašutista Josef Valčík. Během působení výsadku SILVER A na Pardubicku vznikly hned dvě sítě spolupracovníků, a ta Valčíkova působila nezávisle na okruhu velitele Alfréda Bartoše. Pan Dvořák dodával zprávy ze svého pracoviště, a také pro „svého" výsadkáře  opatřil z podnikových zásob látku na zimní oblečení. Popisek z tematické výstavy uvádí, že poskytoval i výbušniny, ale tato informace volá po zevrubnějším ověření.

Své třicáté páté narozeniny tento odbojář prožil den po útoku na Heydricha, už v ovzduší strachu. Gestapácká razie, decimující pardubický odboj, se pak rozběhla ve druhé dekádě června 1942. U Jaroslava Dvořáka různé zdroje zmiňují dvoje možné datum zatčení. Jeho manželka uváděla, že k zadržení došlo 27. června. To sice byla sobota, ale i šestý den v týdnu býval pracovní. Pro úředníka, jenž porušoval nacistická pravidla, si gestapo přijelo přímo do závodu, kde byl zaměstnán.

Spolu s dalšími třiceti devíti spolupracovníky parašutistů jej zastřelili ve čtvrtek 2. července 1942 na pardubickém Zámečku. Popravní protokol u jeho jména uvádí číslo 37. Zřejmě tedy šel na smrt v poslední pětici. Nejistota obyvatel v té době zesílila i proto, že místo jmen vyhlašovali nacisté už jenom každodenní počet obětí. V Pardubicích jejich popel sypali z mostu do Labe; českým zaměstnancům krematoria se přesto podařilo malé množství popela tajně uchovat, samozřejmě s obrovským rizikem. 

Jaroslav Dvořák starší se ještě dožil konce války, ale o dva a půl měsíce později zemřel. Jeho syna (mimo jiné někdejšího souseda mých prarodičů) připomíná pamětní deska i v Doubravicích, kde bydlel. Paní Annu Dvořákovou jsem trochu znala. Jednou se přede mnou zmínila, že na přelomu června a července rok co rok velmi špatně spí.

Životní příběhy odbojářů ukazují, jak je dnešní sklon k sebechvále (nezřídka dokonce vynucované) převážně směšný. Výročí heydrichiády pokaždé otevře novou možnost k objevování dalších lidských příběhů – neokázalých, a i proto strhujících. 
 
Použité zdroje:

Jarmila Doležalová ml., Štěpán Doležal: Osud jménem Ležáky. Včelákov, RONADO, 2016
Zdeněk Jelínek: operace SILVER A. 2. vydání. Praha, Naše vojsko, 1992
Hrdinové v pozadí. Výstava v galerii Mázhaus, Pardubice, 3. 5. – 26. 6. 2022
Parpedie (elektronická encyklopedie města Pardubic)
Spolek pro vojenská pamětní místa (online)      


1
Vytisknout
6072

Diskuse

Obsah vydání | 4. 7. 2022