Omezenost politiků

3. 3. 2023 / Karel Červený

 

Téměř žádná vláda na světě nemá k dispozici tolik peněz, kolik by si přála. Když má vláda před sebou mnoho projektů a omezené množství peněz, tak může udělat dvojí: buď škrtat a škrtat (což je relativně snadné) nebo podle Paretova pravidla hledat nejdůležitější témata a zároveň nacházet kladné synergické efekty mezi všemi jevy i aspekty, které jsou ve hře. To se asi ještě nestalo, protože za uplynulých 30 let nikdo tento výraz (synergické efekty)¹ nepoužil. Možná, že občas někdo použije výraz multiplikační efekt určitého osamoceného jevu (vzdělávání na budoucnost země). To však není synergický efekt v komplexu. Politici myslí jen a jen přímočaře. Neumí používat kritické myšlení, systémové myšlení, synergické myšlení, Paretovské myšlení, kreativní myšlení. Používají jen běžné chaotické myšlení – směs dojmů, emocí, nesprávných předpokladů, haló efektů a logiky. Proto si mnozí politici neumí spočítat, jak mohou vznikat kladné či záporné synergické efekty. Je to, jako by v éře aut jezdili koňmo, používali kuličkové počítadlo, husí brk, věřili na placatou zeměkouli a měli strach z vakua, protože je od ďábla. Politici jsou omezení. Omezenost není nízké IQ. Jsou to vzorce myšlení a postoje, které brání vidět skutečnou realitu, vidět dál a za roh. Je to jako mít na hlavě krabici a nevidět za ni.

Opomíjené synergie

Kdyby se dovednost využívání různých systémů myšlení stala běžnou rutinou, to by rozpočty státu vypadaly jinak. Byly by trvale vyrovnané a dlouhodobě udržitelné.² Politici si myslí, že zadlužování státu vždy přitáhne voliče k jejich znovuzvolení. Často ne. Peněz je v systému dost, jen se s nimi plýtvá a nepoužívají se synergicky jako vzájemně podporující se investice.

Politikové jsou přesvědčeni, že tím, když se v politice dlouho pohybují, stávají se experty. Avšak nevědí, že místo, aby se stávali experty na danou odbornou problematiku, stali se experty na využívání moci, na manipulace, nesrozumitelnost, mlžení, klamání, urážky protivníků, podvody a obohacování se.

Je mi velmi smutno z toho, kolik drahocenného času a energie se ztratí věčnými půtkami mezi vládou a opozicí. Kde bychom jako celá společnost mohli být, kdyby vrcholná politika nebyla entropickým centrem. Nestává se, že by se politici navzájem pochválili, že se jim něco povedlo. Nestává se, že by řešili problémy společně. Aby pak veřejnosti s hrdostí předkládali společný výsledek. Tato vláda dělá chyby z prodlení. Paní Schilerová, pan Havlíček i „moudří“ lidé z SPD velmi šikovně rozpačité kroky vlády zveličují a očerňují každou maličkost. Mnozí opozičníci jsou mistři manipulace a demagogie. Myslí si, že právě vytrvalým očerňováním posbírají body k parlamentním volbám. To, co však předvedlo ANO když bylo u moci, nebyl žádný zázrak. Spíše naopak.

Prezidentské volby ukázaly, že většině lidem se líbí, když se politik chová jako normální člověk – například generál Petr Pavel. V jeho výrocích „ano je ano“ a „Ne je ne“. Nic mezi tím. Žádné kličky.

Přežitý volební systém

Stávající volební model se zrodil ve století páry, aby hájil zájmy cechů, agrárníků, dělníků apod. A politici se ho drží jako klíště. Vytvářejí iluzi, že parlamentní systém politických stran je to jediné, co může existovat a přetrvat věky. Avšak v dnešní moderní době nepotřebujeme politické strany, protože problémy nejsou ani levé, ani pravé či středové, ale jen problémy k řešení. A na ty stačí skupina moudrých jednotlivců³, kteří mají u veřejnosti vysoký kredit. Moudří a neúplatní. Těším se, že pod tlakem využívání nových technologií umělé inteligence, rozšířené reality a virtuální reality i poznatků kvantové fyziky (kvantový internet) se za deset let bude měnit zastaralý volební model a ten politický kocourkov skončí v propadlišti dějin. Doufám, že mezi tím nám lidstvo nezhloupne nadužíváním chytrých telefonů a sociálních sítí.