Arktický a antarktický ledový příkrov bude ohrožen, jestliže překročíme pařížskou hranici dodatečného oteplení o 1,5 °C

2. 3. 2023

Průměrná teplota zemského povrchu se od roku 1880 již zvýšila o 0,8° C. Průměrná teplota Země ve 20. století byla 12,0 °C, ale to už bylo tepleji než v 19. století. Osmnácté století před průmyslovou revolucí bylo ve srovnání s ním pozitivně chladné. Naproti tomu prvních 22 let jednadvacátého století bylo nebývale horkých.

Stejně jako v případě článku Williama J. Rippla, o kterém jsem hovořil minulý týden, se i článek Parka a kol. snaží do modelů kolapsu ledovců zabudovat další smyčky pozitivní zpětné vazby.

Například když taje led na pólech, proudí jako sladká voda do slaných moří a má tendenci zasahovat povrchové vrstvy. "Jelikož má sladká voda menší hustotu než voda slaná, velké přítoky tající vody by se nemusely promíchat se zbytkem oceánu a místo toho vytvoří vrstvu, která spočívá na povrchu hladiny. Studená vrstva pod sebou zadržuje teplo a způsobuje ohřívání hlubších vrstev," jak uvádí Charles Harvey na serveru ClimateWire.

Tým Parka a spol. se pokusil tento druh efektu do svého modelu zakomponovat.

Zjistili, že pokud bychom skutečně udrželi dodatečné oteplení na 1,5 °C nad předindustriálním průměrem, pak by ledové příkrovy s větší pravděpodobností zůstaly alespoň trochu neporušené.

Pokud bychom šli na 2 °C nad předindustriální průměr, pak je pravděpodobnější, že se ledové příkrovy zhroutí. Ve skutečnosti může být kritickým bodem 1,8 °C. Badatelé připouštějí, že jejich výpočty jsou konzervativní, ale do roku 2100 podle nich stoupne hladina moří až o 2,3 stopy, nepočítaje v to fakt, že se teplejší oceán rozšíří, což dodatečně přispěje ke zvýšení hladiny moří.

Pokud bychom však za dalších 130 let ohřáli průměrnou teplotu zemského povrchu o 2 °C, nakonec by se veškerý led na pólech zřítil do moří.

Naposledy, když byla celá Země tropická a neexistovala polární ledová čepička, bylo na ní asi o třetinu méně pevniny než nyní.

I pouhých několik metrů zvýšení hladiny moře bude pro města, jako je New York, San Francisco a New Orleans, znamenat velký problém. Dolní Manhattan je také v nižší nadmořské výšce.

Vědci upozorňují, že existuje spousta dalších změn, které by mohly urychlit tání ledovců, například úzké oceánské proudy, které v jejich modelu nejsou. Vědci také stále dobře nerozumějí procesům, jako je "otelení" ledovců.

Jejich zjištění jsou však dostatečně alarmující, i když očekávají, že to nejhorší pocítíme až za mnoho desetiletí.

 

Celý článek v angličtině ZDE