16. 3. 2023
Oznámení o obnovení diplomatických vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem za čínského zprostředkování odhalilo hranice vlivu Evropské unie na Blízkém východě. Ačkoli se EU snažila vyvarovat výslovného připisování zásluh za tento průlom Číně, kterou označila za svého "systémového rivala", Brusel zároveň deklaroval, že je připraven na něm stavět, píše Eldar Mamedov na webu Responsible Statecraft.
Ačkoli takové prohlášení naznačuje pragmatický přístup, nabízí se otázka, proč to byla právě Čína, a nikoli EU, kdo zprostředkoval dohodu mezi dvěma rivaly z Perského zálivu? Je řešení důsledků politik prováděných jinými zeměmi to nejlepší, co může EU udělat, zejména vzhledem k tomu, že Spojené státy byly rovněž vyloučeny z vývoje, který slibuje přetvořit geopolitické prostředí, v němž se EU bude muset pohybovat? Co to vypovídá o proklamované ambici EU stát se významným geopolitickým hráčem?
Přestože má EU plné ruce práce s potíráním ruské agrese na Ukrajině, její slábnoucí vliv na Blízkém východě této válce předcházel a je přinejmenším částečně způsoben tím, že sama nedokázala využít páky, které v tomto regionu kdysi měla.
Na Blízkém východě nyní Čína hraje roli, která byla tradičně vyhrazena Evropanům: mluvit se všemi stranami a podpořit slova ekonomickou mocí. Na rozdíl od USA měla EU diplomatické vztahy se všemi aktéry v regionu, včetně Íránu. Po uzavření jaderné dohody známé jako JCPOA v roce 2015 se EU a Írán dohodly na ambiciózním plánu rozvoje dvoustranných vztahů. I poté, co bývalý americký prezident Donald Trump v roce 2018 od JCPOA jednostranně odstoupil, Írán více než rok dodržoval dohodu v marné naději, že Brusel svá politická prohlášení doplní o reálné finanční závazky, aby smlouvu udržel nad vodou.
Skupina E3
(Francie, Německo, Spojené království) vytvořila zvláštní obchodní nástroj -
INSTEX - určený k usnadnění legitimního obchodu s Íránem. Tato iniciativa však
brzy narazila na překážku, neboť evropské finanční instituce se zdráhaly
zapojit do obchodu s Íránem, aby se nedostaly do konfliktu s americkými sankcemi
USA. Ve skutečnosti se prostřednictvím INSTEXu uskutečnila pouze jedna operace,
která byla minulý měsíc anulována. Aby toho nebylo málo, evropští tvůrci
INSTEXu obvinili z jeho neúspěchu Írán.
Neschopnost E3/EU plně splnit svou část JCPOA vedla ke zhroucení všech pák, které si vůči Teheránu vybudovala. O nic úspěšnější EU nebyla ani ve své snaze hrát stabilizační roli v Perském zálivu. Po zavraždění íránského generála Kásema Solejmáního Spojenými státy v lednu 2020 se EU zavázala k diplomatickým iniciativám s cílem snížit napětí v regionu, ale nikdy nenásledovala přesvědčivá strategie k dosažení tohoto cíle.
Neschopnost EU ochránit JCPOA a vyváženě zapojit do ní všechny země Perského zálivu přispěla k pádu umírněných íránských politiků, kteří vsadili na normalizaci vztahů a zvýšení obchodu s Evropou velký politický kapitál. Toto selhání pomohlo tvrdým konzervativním frakcím upevnit svou moc a v zahraniční politice se orientovat na "Východ". Následné dodávky íránských bezpilotních letounů ruským agresorům na Ukrajině v kombinaci s domácím potlačením protestů, které následovalo po zabití Mahsy Amini "mravnostní policií", obrátily evropské veřejné mínění rozhodně proti Islámské republice. Když k tomu připočteme četné a otevřené hlasy íránské diaspory, které v některých klíčových evropských zemích učinily z Íránu domácí problém, staly se jakékoli nové diplomatické iniciativy s Teheránem pro vlády EU politicky neúnosné.
Zatímco EU ztratila i svůj malý vliv na Írán, její vztahy se Saúdskou Arábií nejsou o mnoho lepší. Království ignorovalo prosby Západu, aby zvýšilo produkci ropy s cílem snížit ceny energií a politicky škodlivou inflaci v USA a EU, kterou ještě zhoršila ruská válka na Ukrajině. Někteří sice tvrdili, že to byl důsledek skutečnosti, že se Západ distancoval od "klíčového partnera" kritikou zničující saúdské války v Jemenu, hrůzné vraždy novináře Džamála Chášukdžího a represí vůči aktivistům za práva žen, pravdou však je, že EU jako blok nikdy neuvalil na Rijád za tyto prohřešky žádné sankce. I ta malá omezení, která některé jednotlivé státy zavedly na prodej zbraní saúdskému království, byla buď zrušena, nebo kompenzována tím, že mezeru zaplnili ostatní Evropané.
Pro Saúdskou
Arábii by to nic nezměnilo na skutečnosti, že se království považuje za
ambiciózní suverénní mocnost nevázanou na Západ a toužící po diverzifikaci
svých vztahů. Normalizace vztahů s Íránem je toho dokonalou ilustrací. Jakkoli
je dohoda sama o sobě významná, skutečnost, že nominální regionální partner
Západu souhlasil s předáním tohoto diplomatického úspěchu rovnocennému soupeři
Západu, hovoří za vše.
Angažovanost Pekingu při zprostředkování saúdsko-íránské normalizace, kterému nepochybně napomohli regionální hráči, zejména Irák a Omán, rovněž ilustruje širší posuny směrem k větší multipolaritě a vnitroregionální dynamice na Blízkém východě. Vzestup Číny však byl usnadněn klesající schopností EU ovlivňovat dění v regionu. To nejlepší, co může EU nyní udělat, je pokusit se využít jakéhokoli vývoje vedoucího k větší bezpečnosti a stabilitě v oblasti.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse