Bojí se a mlčí

19. 5. 2023 / Oldřich Maděra

 

Můj dědeček z maminčiny strany, pan Jan Malůš, byl jedním z legionářů v Rusku. Narukoval v roce 1914 do Rakousko-Uherké armády. Bojoval a byl zajat. Nastoupil jako dobrovolník do československých legií a byl odsunut na Sibiř do Ruska.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_legie

Bylo tam v té době až 70 000 Čechů a Slováků. Byl jsem na místě památníku v Jěkatěrinburku a chvíli jsem tam mluvil s místními, kteří o Češích mluvili jen v superlativech. Československé legie ovládaly pomocí Transibiřské magistrály několik let 2/3 Ruska.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Transsibi%C5%99sk%C3%A1_magistr%C3%A1la

Oni se zasloužili svými zbraněmi přímo o vznik Československa. Čest jeho památce.

Můj otec, MUDr. Oldřich Maděra, jako 18-letý kluk napsal na obě dvě betonové vstupní desky železobetonového mostu (z roku 1928) přes řeku Moravu v Uherském Ostrohu:

https://www.turistika.cz/mista/uhersky-ostroh-obloukovy-most/detail

dvě velká rudá písmena PP - Pracuj Pomalu. To byl tehdy smluvený signál odporu Čechů na okupovaném území. To byl signál mladé generace v boji proti německým okupantům. Udal ho někdo z místních Gestapu. Byl zatčen a odvlečen gestapem do Brna do Kaunicových kolejí. Naštěstí stačil zahodit pistoli i s náboji, kterou měl v ukrytu doma v hromadě dřeva, nedaleko odtud, do řeky Moravy. Je tam asi dosud.

V Brně Kounicových kolejích byli všichni studenti nejprvne zmláceni do krve a pak každý desátý pro výstrahu zastřelen. Zbylí byli odesláni do koncentráku do Mauthausenu v Rakousku s upozorněním "návrat nežádoucí". Byl nelidsky týrán po dobu dlouhých pěti let. Byli na něm prováděny lékařské pokusy esesáckými "doktory. Po válce za to sice dostal nějaké odškodnění, ale zemřel po všech těch útrapách příliš brzy.

Přežil pověstné schody v kamenolomu s dvacetikilovým kamenem na rameni. Přežil pistoli na hlavě od essesáka, který když na něj promluvil plynně německy, tak ho nechal žít. Přežil operaci flegmóny na ruce profesorem Podlahou přímo v lágru.

Přežil bombardování Lince americkými letadly, kdy mnoho vysílených vězňů bylo zabito zejména dopady střepin  z německých flaků, které stříleli z území tábora po amerických letadlech. Stál několik hodin s těžkým plochým kamenem na hlavě přímo v ledové řece Traun (na jaře v roce 1944 nebo 5, což nevím přesně), když všude okolo dopadaly kusy munice z flaků a kosily jeho druhy. Přežil závěrečný pochod smrti z Mauthausenu pod samopaly gestapáků, které jim je nakonec sebrali vězni a na místě je postříleli.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentra%C4%8Dn%C3%AD_t%C3%A1bor_Mauthausen

Přežil a vrátil se. Vážil při výšce 182 cm pouhých 55 kg.Vystudoval medicínu a jezdil po světě. Našel 10 000 tuberkulóz v Tunisku (5 let) a pak 70 000 tuberkulz v Mozambiku (5 let). Byl to světoběžník. Mluvil německy, francouzsky, portugalsky, částečně rusky, znal latinu a domluvil se lámaně italsky. Myslím si, že nereprezentoval Československo špatně. Čest jeho památce.

Manželčin dědeček, pan Bohuslav Dědič, byl mistrem ve zvonárně Manoušek v Brně Husovicích. Po její likvidaci komunisty v roce 1948 nastoupil do slévárny Zetor v Brně. Pak odešel do důchodu a začal dělat doma, v malé dílničce ve svém domě, na Hálkově ulici v Brně v Husovicích automatická zvonění na zvony po celé České republice. Byla to jeho důmyslná nadčasová konstrukce. Myslím si, že v desítkách měst a vesnic v Čechách i na Moravě dodnes zvoní zvony pomocí jeho elektrického zvonění.

V principu to byl upravený elektromotor s měkkým záběrem, velké kolo stočené z úhelníku, ocelové lanko a odlévaný elektrický přerušovač mechanicky svázaný se zvonem. Perfektně to fungovalo. Několik jsem jich s ním nainstaloval. Pamatuji si ty osmdesátimetrové zvonice s těžkými brašnami plnými ručního nářadí. To vše absolvoval po sedmdesátce až skoro do osmdesáti let. Byl fyzicky velmi zdatný, zemřel v 93 letech.

M.j. jsem mu pomáhal doma na zahradě svařit několik set kilo těžký puklý zvon.Nejprve jsme ho rozžhavili do ruda v provizorní cihlové peci. Pak jsme ho svařili speciálními bronzovými elektrodami. Znovu jsem ho vyžíhali. Pak jsme vybrousili svar do hladka, a ladič zvonů ho doladil. Odvezli jsme ho na místo, vytáhli na zvonici kostela a opět zavěsili. Myslím, si, že zvoní dodnes. Byl z roku 1640?

To vše za komunistů. Já svazák a on hluboce věřící člověk. Vždycky když v Čechám slyším zvony, tak si na něj vzpomenu. Byl to všestranný řemeslník. Naučil mě mnohé. Čest jeho památce.

Nyní chápete, že s ohledem na tyto tři pilíře mého života, nemohu já sám, nechat jen tak rozkrást něco, za co tito tři lidé neváhali nasadit své životy. Oni nejprve postavili tuto republiku na nohy. Oni ji svýma rukama a svými zbraněnmi pomohli vytrhnout z lůna Rakousko-Uherska. Na nás, na jejich potomcích, je, abychom alespoň poslední zbytky odkazu toho, co ty modré, žluté, rudé, hnědé a další straky nedokázaly rozkrást, nějakým způsobem ochránili a rozumně využili pro nás, pro naše děti a pro jejich vnuky.

Dopředu Vám říkám, Vážení soudruzi, Vážené bratři a sestry, Vážení svazáci i Vážení Sokolové a Orli, ať již jste jakékoliv barvy, jakéhokoliv vyznání, jakékoliv stranické příslušnosti, národnosti a rasy, tak to nebudete mít se mnou lehké, pokud se dotknete Cínovce. Ruce pryč od Cínovce! Ten je nás všech, obyvatel ČR! Viz ústava ČR.

Nemám žádné postranní úmysly. Jen chci aby ty peníze za ty drahé kovy šly přímo do státní kasy. Žádám veřejnost o morální podporu.