Zakladatel časopisu Rolling Stone nemohl najít černé rockery nebo rockerky, kteří by se "uměli vyjádřit"

19. 9. 2023 / Fabiano Golgo

čas čtení 5 minut
30753
 
Jan Wenner založil v roce 1967 časopis Rolling Stone a je jedním z tvůrců Rock’n’Rollové Hall of Fame. Prodal časopis, odešel do důchodu a vydal knihy. Ta nejnovější vyvolalo kontroverzi. Přesněji řečeno, rozhovor, který poskytl The New York Times k propagaci té knihy. Reportér se zeptal, jak to, že jeho kniha, která je sbírkou rozhovorů o rock'n'rollu s názvem The Masters, si vybrala pouze bělošské rockery (chlapy), aby si podrobně popovídali o hudebním stylu, který zastupují: Bob Dylan, John Lennon, Mick Jagger, Pete Townshend, Jerry Garcia, Bono Vox a Bruce Springsteen. 


 
Místo toho, aby například tvrdil, že volba byla založena na osobních vztazích a že je přirozené, že zejména v minulých generacích si bílí chlapi byli blízcí s jinými bělochy, rozhodl se argumentovat tím, že neví o žádném černém rockerovi resp. rockerce, kteří by byli schopni se "dostatečně dobře vyjádřit",   na to, aby vedli tak filozofické řeči o rocku.

„Můj výběr nebyl záměrným výběrem. V průběhu let to bylo jaksi intuitivní; prostě to tak do sebe zapadlo. Lidé museli splnit několik kritérií, ale byl to jen můj osobní zájem a láska k nim. Pokud jde o ženy, žádná z nich nebyla na této intelektuální úrovni dostatečně schopná se vyjadřovat,“ řekl.

Reportér The Times David Marchese, bývalý online redaktor Rolling Stone, toto tvrzení odmítl a zmínil se o Joni Mitchell.

"Není to tak, že by nebyli kreativní géniové," odpověděl Wenner. „Není to tak, že by neuměli vůbec mluvit, i když si zkuste promluvit s Grace Slick nebo Janis Joplin. Prosím, jen to zkuste. Víte, Joni nebyla filozofem rock 'n' rollu. V mé mysli nesplnila tento test. Ani svou prací, ani jinými rozhovory, které dělala. Lidé, se kterými jsem dělal rozhovory, byli svého druhu rockovými filozofy. O černých umělcích – víte, Stevie Wonder, to je génius, že? Předpokládám, že když použijete slovo tak široké jako mistři, chyba je v použití tohoto slova. Možná Marvin Gaye nebo Curtis Mayfield? Chci říct, na této úrovni se nevyjadřovali."

Wenner řekl, že své tvrzení založil na své vlastní intuici a čtením rozhovorů a poslechem hudby.

"Myslím, podívejte se, o čem mluvil Pete Townshend, Jagger nebo kdokoli z nich," pokračoval. "Byly to hluboké věci o konkrétní generaci, konkrétním duchu a zvláštním přístupu k rock 'n' rollu. Ne, že by ostatní nebyli, ale právě tito to dokázali vyjádřit."

Wenner dále připustil, že mohl zahrnout nějakého černošského hudebníka a hudebnici „jen kvůli public relations“, aby se vyhnul kritice.

"Možná jsem měl najít jednoho černocha a jednu umělkyni, které bych sem zařadil, i když by neodpovídaly stejnému historickému standardu, jen abych zabránil tomuto druhu kritiky," řekl. " Přál bych si zpětně udělat rozhovor s Marvinem Gayem. Možná by to byl ten správný chlap. Možná, že kdyby žil, byl by tím chlapem také Otis Redding."

Omluva přišla v sobotu večer, pár hodin poté, co nadace Rock & Roll Hall of Fame Foundation oznámila, že byl Wenner odvolán ze své pozice ve správní radě.

„Ve svém rozhovoru pro The New York Times jsem uvedl výroky, které snížily přínos, genialitu a vliv  umělkyň a černošských umělců, a z celého srdce se za tyto výroky omlouvám,“ uvedl v prohlášení pro The Hollywood Reporter. „The Masters je sbírka rozhovorů, které jsem v průběhu let udělal a které mi připadaly nejlépe reprezentující myšlenku dopadu rock’n’rollu na můj svět; neměly reprezentovat celou hudbu a její rozmanité a důležité autory, ale odrážet vrcholy mé kariéry a rozhovory, o kterých jsem cítil, že ilustrují šíři a zkušenosti v této kariéře. Neodrážejí mé uznání a obdiv k nesčetným totemickým umělcům, kteří mění svět, jejichž hudbu a nápady ctím a budu je oslavovat a podporovat, dokud budu žít. Naprosto chápu pobuřující povahu špatně zvolených slov a hluboce se omlouvám a přijímám následky."

V době, kdy sociální média prohloubila moc, kterou má veřejnost k poškození něčího image i kariéry, je překvapivé, že si Jan Wenner neuvědomil, jakého vážného faux pas se dopouští. Nebo díky tomu, že byl vychován léty požitkářství, které bylo dovoleno těm slavným a/nebo bohatým v éře, kdy byli běloši jedinou kastou ve vedení, se jednoduše nevyvinul podle nových kulturních očekávání současné doby.

Předstírat, že neexistují žádné ženy nebo černoši, kteří by mohli do hloubky mluvit o rock’n’rollu, je urážkou pro lidi jako Patti Smith, Chrissie Hynde, Deborah Harry, Annie Lennox, abychom alespoň některé zmínili.

Co se týče černochů, Lennyho Kravitze, Chucka D, Sly Stonea a proč si nepromluvit co nejhlouběji s mistrem producentem Quincy Jonesem?

Co se mi však zdá ještě vážnější – protože v jeho 77 letech je pochopitelné, že Wenner nás neprovázel časy naší rozmanitější nové doby – že muž, který by měl být jedním z nejlépe informovaných o rock 'n'rollové historii může zapomenout, že tento revoluční styl hudby poprvé hrála černoška – Rosetta Tharpe (https://www.youtube.com/watch?v=Y9a49oFalZE) – a gay černoch – Little Richard (https://www.youtube.com/watch?v=Cj059o9OwqY). 

1
Vytisknout
4740

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2023