Rozevírání nůžek (část první)

19. 10. 2023 / David Marenčák

Před covidem to byla ruská hybridní dezinfo válka, dezinfoscéna, vůči které se vymezoval kde kdo, od pravých a levých liberálů, elfů, různých fact checkerů a jiných informačních „bojovníků“. Nicméně i oni měli a mají svoji (často nepřiznanou nebo popíranou) politickou agendu, záměry a cíle.

Tyto vody také měly své racionální dno. A tím je ona „demokraty“ propíraná antisystémovost. Je to dno, ze kterého rostou chaluhy nejdivočejších konspiračních teorií. Když lidé nemají teoretický analytický aparát a zkušenosti, přesto množícími se dírami v Potěmkinově vsi vidí, že realita je jiná, než mediální ekosystém předstírá, odmítnou jej jako celek a stávají se snadnou kořistí podnikatelů s pozorností, což je v součtu celá ona dezinfoscéna, různí influenceři všech možných sociálních sítí, ale i politici a celé strany. 

Hodně se toho tehdy i dnes napsalo o nutnosti vzdělávání, mediální gramotnosti a jiném kibicování těch hloupějších, chudších a vůbec marnějších. Je už ale čím dál těžší nevidět, že zejména v českém zatuchlém rybníčku jsou tyto na první pohled bohulibé, kýžené a správné snahy motivovány ledasčím, než jen láskou k pravdě a bití se za právo na relevantní, mocenskými zájmy nezatížené informace.

O těchto motivech napíšu jindy, nicméně stěžejní je z nich plynoucí základní postoj, axiom, o kterém se nemluví, který ale leží jako základní kámen všude:  

„Moje závěry, hodnocení, analýzy na základě upravených a zpracovaných fakt jsou lepší, než ty vaše. Máte-li na libovolnou věc jiný názor než my, jsou možné jen tři možnosti a žádná jiná: 1) jste hloupí, nevzdělaní, intelektuálně méněcenní 2) jste oběťmi propagandy, nekalých úmyslů, charismatických bludařů, obchodníků se strachem 3) sami jste zlolajnými, zlotřilými a charakterově celkově vadnými agenty cizí nebo soupeřící moci.“ 

Z této výchozí pozice se tedy vytratila ta nejpočetnější, nejčastější škála nejrůznějších motivů, životních zkušeností a postojů, jakých jen lze mezi obrovskými počty lidí nalézt.

Důsledkem tohoto axiomu je cosi, co bych nazval soubojem propagand. Soubojem, kde vítězí silnější, tedy ten, kdo má více vlivu, prostoru a moci v médiích, kdo je vlastní nebo jinak ovládá, za kým stojí mocné organizace, ať už soukromé či státní – institucionální.

Množící se dvojí a vícečetné metry pro typologicky stejné situace pod jinými barvami jsou potom už jen dokreslením odpojování lidské společnosti od reality. Rozevírají se nůžky mezi skutečností a informacemi o skutečnosti. Rozevírají se nůžky mezi tím, co existuje, co chceme a co děláme nebo neděláme. Čím více se tyto nůžky rozevírají a početné vrstvy, ba přímo chrámy k nebesům vystavěné lží, mateníků, iluzí a bludů, tím jsou soupeřící propagandy urputnější, emotivnější a zběsilejší. 

A čím více roste vzdálenost mezi pravdou a lží, tím více vývoj opisuje kruh. Po dekádách sofistikovaných metod cenzury, umožňujících se tvářit svobodně, vrací se volání a zavádění nejrůznějších perzekucí, potlačování, umlčování, otevřených zákazů a jiného uplatňování zvůle moci.

 Je téměř jisté, že i naše generace se ještě dočká opětovného zavedení cenzorských úřadů, pozic s příslušnými pravomocemi, počty lidí a zdroji. Samozřejmě se budou jmenovat ministerstvo pravdy, ústav pro studium pravdy a lži, think-tank Svoboda slova nebo Úřad pro boj s dezinformacemi. (pokračování někdy příště)