Aby se vzorec neopakoval

27. 11. 2023

A to natolik, že téměř jediný způsob, jak to popsat, je použít superlativy. Na jedné straně vidíme něco, co nelze popsat jinak než jako kolos. Vyzbrojen nejmodernějšími a nejvýkonnějšími zbraněmi a zbraňovými systémy na dnešním světě; včetně děl, obrněných transportérů a tanků (nejnovější izraelský tank, známý jako Merkava IV, je doslova nejtěžší a nejlépe chráněný na dnešním světě); a kryté ze vzduchu tím, co je dnes všeobecně považováno za nejlepší letectvo na světě. To vše je shora bráněno nejpokročilejšími protiraketovými systémy v dnešním světě; tomu všemu předcházejí obrovské buldozery, které jsou plně schopné proměnit vše, co je před nimi, v trosky; A to vše propojené nepředstavitelně komplikovanými, i když do značné míry skrytými sítěmi počítačů a komunikací produkovaných jednou z digitálně nejvyspělejších společností na světě.

Nyní se podívejte na druhou stranu. Muži (mimochodem, žádné ženy), mnozí z nich oblečeni nikoli do uniforem, ale do běžného civilního oblečení. Někteří nosí ocelové přilby, ale většina ne. Někteří jezdí vozidly, jako je slavná Toyota Highlanders, ale většina musí jít pěšky; vzhledem k rozsahu technologické a početní převahy Izraele, stejně jako k jeho ovládnutí vzduchu, jízda v Gaze škodí zdraví a může se snadno stát smrtelnou. Kromě malých posádek raketometů, jen velmi málo hamásniků – tak je Izraelci nazývají – vlastní těžké zbraně jakéhokoli druhu. Zbraně, které vlastní, se skládají hlavně z útočných pušek, ručních granátů, protitankových raket a řízených střel, min a nástražných výbušnin.

Není to ani otázka samotné technologické převahy. Na jedné straně stojí pravidelná, dobře organizovaná a dobře vycvičená armáda čítající téměř 600 000 mobilizovaných mužů a žen. Na druhé straně polotajná organizace, čítající několik desítek tisíc bojovníků. Na jedné straně stát, který je sice malý svou rozlohou, ale obklopuje svého nepřítele ze tří stran. Na druhé straně hustě obydlený kus země dlouhý pouhých 41 kilometrů a nikde široký více než 12 kilometrů – vzdálenost, kterou lze s trochou odhodlání a trochou jízdy snadno urazit za půl hodiny.

Zopakujme, že propast mezi protichůdnými silami, výsledek dlouholeté práce, během níž se každá strana připravovala, jak nejlépe uměla, nelze nazvat jinak než ohromující. Je-li tomu tak, jak vysvětlit skutečnost, že ani po více než měsíci zuřivých bojů se straně se všemi výhodami nepodařilo rozhodně porazit tu druhou?

Následuje velmi krátký přehled některých faktorů, které se na tom podílejí:

Překvapení. Překvapení tím, že zmátlo protivníka a snížilo jeho schopnost reagovat, hrálo ve válce vždy významnou roli. Nikdy více než v tomto případě, kdy dokonce i vychvalované izraelské letectvo bylo zaskočeno a potřebovalo hodiny a hodiny, než konečně dostalo svá letadla do bodu, kdy se začalo bránit. Dalo by se dokonce tvrdit, že tím, že Hamás bil na poplach a varoval všechny strany před nebezpečím, které izraelsko-palestinská slepá ulička představuje pro světový mír, dosáhl svého hlavního cíle téměř hned, jak začal.

Válka na několika frontách. Během měsíc trvající války, v Izraeli i mimo něj, účastníci i pozorovatelé zaměřili svou pozornost téměř výhradně na pásmo Gazy. To je pochopitelné, ale nic to nemění na skutečnosti, že Izrael bojoval na několika frontách. Včetně hranic s Libanonem a včetně některých raket Húsiů, které přilétají až z Jemenu, asi tisíc mil na jih. Ostatní síly IDF musely být udržovány v pohotovosti, aby se do bitvy nezapojili Palestinci na Západním břehu Jordánu – pokud toho byli schopni – stejně jako Sýrie, Jordánsko a Írán. Izrael vzhledem ke své malé velikosti vždy postrádal strategickou hloubku; jako Německo (Západ) během studené války, ale v mnohem větší míře prostě nemá území, kterého by se mohlo dovolit vzdát. Chtě nechtě musel být porušen základní princip války, totiž koncentrace sil.

Městská válka. Pásmo Gazy je domovem odhadem 2 300 000 lidí – ve skutečnosti to nikdo neví. Je to jeden z nejvíce urbanizovaných regionů na světě, na druhém místě za místy, jako je Hongkong a Singapur. Jak opět ukázala několikaměsíční bitva o ukrajinský Bachmut, městský terén představuje pro obránce mnoho výhod. Včetně schopnosti bojovat ne ve dvou, ale ve třech dimenzích – důkazem je 300 mil dlouhá síť podzemních chodeb, které Hamás vybudoval. A to včetně prakticky neomezené možnosti najít krytí. Naopak bludiště ulic a uliček omezuje útočníkovu schopnost manévrovat, na jedné straně přivážet zásoby a posily a na druhé straně evakuovat své raněné. Pokud se bojuje na extrémně krátkou vzdálenost mezi všemi druhy překážek, může takový boj také okrást útočníka alespoň o některé technologické výhody, které může mít.

Asymetrický charakter války. Zde je příběh vyprávěný americkým ministrem obrany Robertem McNamarou na počátku války ve Vietnamu. Na otázku, proč americké letectvo nevyřadilo elektrickou síť Severního Vietnamu, vysvětlil, že celá síť byla menší než síť v Alexandrii ve Virginii, předměstí Washingtonu, DC. Jako taková byla již několikrát vyřazena, aniž by to mělo viditelný vliv na městský terorismus i na partyzánské operace na venkově. Než začala současná válka, HDP Gazy na hlavu činil pouhých 7 % HDP Izraele. Vypočítáme-li spotřebu elektřiny na hlavu, je rozdíl ještě větší. Jinými slovy, důvodem, proč jsou Palestinci, stejně jako mnozí jiní před nimi přinejmenším od roku 1945, schopni vydržet a dokonce zvítězit, je to, že nemají co ztratit.

Potřeba minimalizovat ztráty. Vezmeme-li rok 1948 jako výchozí bod, židovská populace v Izraeli vzrostla desetinásobně, mnohem více než v kterékoli jiné rozvinuté zemi. Přesto je to malá a intimní společnost; každý, kdo v těchto dnech navštíví tuto zemi, si brzy všimne, že lidé jsou velmi neochotní utrpět ztráty.

A konečně mezinárodní tlak. Kupodivu je Izrael jedinou zemí na světě, které není dovoleno vyhrávat války. Čas od času – v roce 1948 (válka za nezávislost), v roce 1956 (suezské tažení), v roce 1967 (když mu USA zakázaly překročit řeku Jordán na východ) a v roce 1973 (když se musel vzdát své kontroly nad obklíčenou egyptskou 3. armádou a také nad některými územími, která dobyl) jej mezinárodní tlak donutil vzdát se některých plodů svých vítězství. S výjimkou války v roce 1973, která později vedla k míru s Egyptem, bylo ve všech případech výsledkem umožnění nepřátelům Izraele znovu se vyzbrojit a připravit se k další válce.

Při hledání způsobu, jak tento konflikt konečně ukončit, nechť se svět postará o to, aby se tento vzorec neopakoval.

Zdroj v angličtině: ZDE