Nepříjemná pravda o dohodě ohledně rukojmích: Válka je peklo, ale fungovalo to

27. 11. 2023

čas čtení 6 minut
Jednou z nejtěžších pravd v této válce je, že Yoav Gallant mohl mít pravdu, píše Rob Eshman.

Byl to izraelský ministr obrany Gallant, kdo 9. října, dva dny po teroristickém útoku Hamásu ze 7. října, oznámil, že Gaza bude uvedena do "úplného obležení" bez jídla, vody a elektřiny.

Byl to Gallant, kdo se rozhodl zaútočit na Gazu ze vzduchu a vyslat vojáky, aby zabíjeli bojovníky Hamásu a vyhazovali do povětří jejich tunely.

Toto tažení si dosud vyžádalo 14 000 palestinských životů, podle Hamásem řízeného ministerstva zdravotnictví v Gaze, a životy 70 vojáků IDF. Vícenež 1,7 milionu Gazanů je bez domova. Nejméně 4 609 mrtvých jsou děti. Podle výpočtů OSN a WHO je to 136 mrtvých dětí denně, což je číslo, které převyšuje počet dětských obětí v jiných moderních válkách. (Toto tvrzení je založeno na nanejvýš pochybné metodologii, která neověřované údaje úřadů kontrolovaných Hamásem konfrontuje s OSN ověřenými údaji z jiných částí světa; ověřené údaje jsou ale vždy výrazně nižší - pozn. KD.)

Vidím srdcervoucí obrázky bezmocných lidí, které tato čísla představují. Zprávy, které jsem četl, vyprávějí příběhy o 1 200 izraelských a cizích státních příslušnících, které Hamás 7. října zavraždil, a o nevinných obětech drtivé reakce Izraele.

A teď mi zprávy říkají něco jiného: Všechno to násilí zafungovalo.

A navzdory tomu, že mé instinkty se přirozeně mohly vymykat Gallantovým, jeho přístup, jakkoli brutální, fungoval.

Gallant byl od počátku přesvědčen, že Hamás nemá v úmyslu rukojmí propustit. Izraelští političtí lídři zároveň dostali jasný vzkaz od lidí, kteří žijí poblíž hranic s Gazou: Buď odejde Hamás, nebo my.

A tak Gallant zničil Gazu. Izrael dostal zelenou od prezidenta Joea Bidena a pak pokračoval v překračování všech ostatních červených čar, ignorujíc rady zahraničních vlád a protestujících.

A Hamás se zlomil.

"Je těžké si představit jasnější signál zoufalství Hamásu, než je dohoda, kterou v úterý pozdě večer schválila izraelská vláda," napsal minulý týden Haviv Rettig Gur v The Times of Israel.

Zpočátku jsem věřil, že musí existovat lepší způsob. Kromě humanitární katastrofy, kterou do Gazy přinesla izraelská válečná mašinérie, jsem si jen stěží dokázal představit, že by dlouhodobým strategickým zájmům Izraele mohlo posloužit to, že se stane mezinárodním vyvrhelem.

Ale teď, když Hamás dosud dodržoval podmínky dohody o propuštění rukojmích, si mnozí z nás před sedmi týdny nikdy nedokázali představit, že by s tím kdy souhlasili, musím se ptát sám sebe: Fungovala by méně ničivá metoda?

Kdyby Izrael s útokem otálel, dokud Hamás nevrátí rukojmí a jeho vysocí vůdci se nevzdají, mohl by stavět na počátečním mezinárodním rozhořčení nad masakrem ze 7. října a vytvořit nátlakovou koalici na Hamás?

Je hezké si to myslet. Způsob, jakým se tolik lidí po celém světě snaží ospravedlnit zvěrstva Hamásu, však vyvolává otázku, jak dlouho mohla jasná morální převaha Izraele skutečně trvat. A čím déle by Hamás protahoval propuštění rukojmích, tím více pozornosti by si získal a tím větší moc by získal. Skupina držela v zajetí pouze jednoho vojáka, Gilada Šalita, který byl držen v zajetí v letech 2006 až 2011 a pracovala na tom, aby výměnou za jeho propuštění získala větší zisky ze strany Izraele.

"To je klíč k pochopení války," napsala Rettig Gurová. "Izrael nemluví se Západem."

Místo toho: "Jeho poselství je určeno pro Hamás a toto poselství je strategickým jádrem válečného úsilí," napsal: "Žádná z taktik, které vás kdysi udržovaly v bezpečí, už nefunguje."

Výsledkem byla výměna vězňů, která dosud přivedla domů 37 rukojmích. Pokud se pramínek rukojmích promění ve stálý proud, bude snadné se ptát, zda náklady stály za to, ale těžší bude argumentovat, že to nefungovalo.

Fungovalo to však za cenu obrovských nákladů. Izrael zabezpečil severní Gazu bombardovací kampaní, kterou by jen ti nejzaslepenější apologeti označili za "chirurgickou". Příběhy celých palestinských rodin vyhlazených a obrázky bezvládných a zkrvavených dětí v náručí svých otců: To je cena za naši oslavu.

Musíme si uvědomit tuto cenu, i když diskutujeme o její hodnotě. Američtí Židé mají dlouhou a pohodlnou historii odvracení zraku od izraelského násilí. "To, co nikdo z vás nedokáže pochopit, pro všechny vaše mozky," citoval Amos Oz nejmenovaného izraelského válečníka, který řekl ve své klíčové knize V zemi izraelské, "je, že špinavá práce sionismu ještě neskončila."

Hrůzy izraelského tažení jsou vystaveny na všech našich účtech na sociálních sítích. Zastánci Izraele musí být upřímní a počítat se "špinavou prací", kterou představují.

Týden po začátku války Avrum Burg, bývalý předseda Knesetu v koalici Strany práce, řekl během rozhovoru s Peterem Beinartem na Zoomu: "Pokud řeknete, že nechcete, aby byli zabíjeni nevinní lidé na vaší straně, není vám dovoleno zabíjet nevinné lidi na druhé straně."

Ale Burg neměl lepší strategii, jak dostat rukojmí zpět a zabezpečit jih. A tak je to nevinná smrt.

Až skončí současné příměří, situace se pravděpodobně ještě zhorší. To není složitá předpověď – zhoršuje se už mnoho let.

Izraelci, přesvědčení současnou výměnou, že pouze uvolněná armáda může osvobodit více rukojmích, přesunou boj do jižní Gazy. Hamás, zakopaný, zoufalý a napumpovaný palestinskou a mezinárodní podporou, bude i nadále držet rukojmí a posílat rakety na Izrael. Počet palestinských obětí raketově vzroste.

Zajímalo by mě, zda se v této další fázi objeví nějaký počet obětí, který přiměje více lidí, jako jsem já, slzy prolévajících, aby se postavili proti Gallantově strategii. Je to dalších 5 000 palestinských dětí? 15 000? 100 000?

Předpokládám, že existuje číslo, které překlápí náš smutek k rozhořčení a nesouhlasu, ale nevím, co to je – a zda někdy existoval lepší způsob.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2036

Diskuse

Obsah vydání | 29. 11. 2023