„V Rafáhu na jihu Pásma Gazy jsme postupně zatlačováni do rohu. Neustále se zmenšuje prostor, na kterém můžeme poskytovat lékařskou péči. Přitom počet lidí, kteří ji potřebují, dramaticky narůstá,“ říká Thomas Lauvin, projektový koordinátor Lékařů bez hranic v Gaze. „S tím, jak postupoval útok na Gazu, jsme museli evakuovat nejdříve řadu zdravotnických zařízení na severu, později i ve střední části Pásma Gazy. Teď už můžeme pracovat jen na jihu, jinde to není možné. Zkrátka nám docházejí nemocnice,” dodává.  

Další týmy Lékařů bez hranic se musely evakuovat dne 6. ledna 2024, tentokrát z nemocnice Aksá v centrální části Gazy poté, co izraelské jednotky vydaly pro přilehlé okolí příkaz k evakuaci. V důsledku toho organizace ztratila přístup ke svému vlastnímu skladu léků. To ilustruje, v jakých podmínkách je místní zdravotnický personál nucen pracovat. 

„Rozhodnutí odejít z nemocnice Aksá a opustit naše pacienty bylo zdrcující. Ale neměli jsme jinou možnost,“ říká Enrico Vallaperta z Lékařů bez hranic. „Okolí nemocnice, kde docházelo k dronovým útokům, ostřelování a bombardování, bylo příliš nebezpečné na to, abychom tam nadále působili. Za těchto podmínek si připadáme až zbyteční,” uzavírá Vallaperta.  

Evakuace nemocnic 

Několik nemocnic, kde působí Lékaři bez hranic, si prošlo stejným scénářem: Indonéská nemocnice na severu Gazy se musela evakuovat v říjnu. Nemocnice Šífa, největší v Gaze, byla bombardovaná a personál se musel evakuovat v listopadu. Stejný osud měla i nemocnice Awda, s níž Lékaři bez hranic spolupracují od roku 2018. Při tehdejším útoku zemřeli tři lékaři, z nichž dva byli spolupracovníky organizace.   

Tento vzorec se teď opakuje na jihu, kde se počet obyvatel od počátku války zpětinásobil, ale míst, na kterých je možné poskytovat lékařskou péči, naopak ubylo. Jih Gazy se stal od doby, kdy skončilo listopadové příměří, terčem útoků a intenzivního bombardování. Na místě tak vzniká obrovská potřeba urgentní, chirurgické a pooperační péče. Místní nemocnice nemají dostatečné kapacity, aby zvládly takový nápor pacientů. Lékařské zákroky jsou prováděny v extrémních podmínkách a roste i případů zánětů v ranách.   

Ženy po císařském řezu jsou propouštěny pouhých šest hodin po zákroku, aby se uvolnila lůžka pro další těhotné. Na některé se ani nedostane a rodí v nouzových stanech.   

Lékaři bez hranic jsou nadále odhodláni poskytovat v Gaze lékařskou péči a vyzývají k ochraně nemocnic, jejich personálu i pacientů. Jejich týmy nyní působí především na čtyřech místech. V Emirátské nemocnici v Rafáhu poskytují předporodní a poporodní péči, v Indonéské polní nemocnici nabízejí fyzioterapii a pooperační péči a na klinice Šaboura, rovněž ve městě Rafáh, zase ambulantní lékařskou a psychologickou péči. Podporují také Evropskou nemocnici v Gaze, kde provádí chirurgické zákroky. V nemocnicích Awda na severu Gazy a Nasser v Chán Júnisu zůstala už jen hrstka pracovníků Lékařů bez hranic. Ti pracují v extrémně náročných podmínkách.  

Lékaři bez hranic znovu naléhavě vyzývají k ukončení bojů a k ochraně civilistů. Vyzývají k obnovení přísunu humanitární pomoci a opětovnému zprovoznění zdravotnických zařízení v Gaze, na nichž kriticky závisí životy místních obyvatel.   

Při informování se opíráme o svědectví z míst, kde přímo působíme. Často proto nemůžeme mluvit o dění na všech stranách konfliktu. Momentálně pomáháme na palestinských územích, ne v Izraeli, proto popisujeme hlavně to, co se právě teď děje v Pásmu Gazy. Izraeli jsme opakovaně nabízeli pomoc – i po brutálních útocích Hamásu – ale zatím naši nabídku nevyužil.