Útlak prekarizované třídy se neuvěřitelně stupňuje….
6. 2. 2024 / Pavel Veleman
čas čtení
6 minut
Ta svoboda, kterou mi dali… Neovládají můj život, pomáhají mi ho zlepšit.
(anonymní klient v projektu Housing First)
Sjednocování
sociálních dávek nejde dělat v řádech měsíců – je to věc, na které se
musí podílet celé týmy sociologů, psychologů, sociálních pracovníků,
ekonomů, dávkových specialistů… Vše se musí vážit na hodinářských
vahách, zejména v zemi, která zažívá jedno ze svých nejtěžších
sociálních období celé historie. Inflace skoro třicetiprocentní během
několika let, bydlení mimo realitu stále většího procenta obyvatel,
kteří nemají sebemenší úspory na mimořádný výdaj. Většina z nás projídá
majetek, který zdědila po svých předcích, mediánové mzdy a platy velmi
často nestačí nijak velké životní úrovni předchozích generací.
O tom se však v ČR takřka nemluví. Příčiny prekarizované práce v ČR nikdo nezkoumá a nástroje sociální politiky pro moderní sociální práci 21 století nikdo nevytváří.
Práce, práce a zase práce pro ty nejvíce ponížené, vždy a všude … To je přírodní zákon této země ve 20 i v 21 století, a když holt nemáme ty politické vězně jako v padesátých letech dvacátého století v Jáchymově a Příbrami – musíme tentokrát sociální chudáky do té neplacené roboty nějak dostat.
Slavný spisovatel těchto českých lágrů 50. let Karel Pecka to řekl jasně: „Potřebovali otroky na těžbu uranu pro SSSR a tak jsme tam spadli – to je hlavní pravda celých padesátých let, za mne tyto ryze ekonomické důvody jsou primární důvod našich zničených životů, kterou nikdo z nás „muklů“ si raději ani nechce přiznat.
Vše jde v ruku v ruce s tzv. „provázáním vysoké pružnosti trhu práce, tzv. flexikurita“ jako v Dánsku. Ach, jak sofistikované věty na naše politiky, leč, jako vždy - nepravdivé.
Dánský sociální systém zde skutečně nemáme a tato reforma dávkových systémů ho ještě posunuje daleko mimo severské země.
Pro nás, normální smrtelníky se tomu říká česky výpověď bez udání důvodu a ještě přesněji (lidově) tzv. „ksichtovné“.
V minulém týdnu se jen tak bokem dozvíme, že stát bude možná potřebovat získat přes více než 2 bilióny korun (více než jeden celý státní rozpočet) na čtyři bloky dostavby Dukovan, 400 miliard na nové stíhačky jsou nejspíše schválené…
Prostě stát se chystá utrácet bilióny, čeští obyvatelé to musí pochopit (o tom se nediskutuje) a svojí každodenní, úmornou prací šetřit koruny a smazat svojí celoživotní bídou, nemocemi, depresí, stálým vysílením a nakonec předčasným úmrtím - miliontinu procenta dluhu na úroku bank, které dnes objedná pro své kamarády z bývalého pracoviště, kam se zase vrátí - pan Síkela.
Když se kácí les, létají třísky, říkali soudruzi v socialismu i kapitalismu, co nám záleží na životní úrovni obyvatel země, každý svého štěstí strůjcem, musíš se víc snažit a další a další fráze nám naskakují ze šuplíku tzv. sociální dávky…
A tak zapadne to důležité: Oligarchie se chystá v těchto letech zadlužit stát na několik generací a my budeme řešit, zda pan Novák dostane bonus 2000,-Kč – světe div se a ono to funguje.
A tak následuje pondělí 5.2. 2024. Nažehlený ministr Jurečka a dvě jeho kolegyně, jedna zkušenější, tak trochu maminkovská – pokyvující každé ministrově větě, druhá méně zkušená, avšak o to více navenek suverénní, sekáč, který neuhne.
Vlastně vůbec nemluví a když má odpovědět na otázku, vždy se raději nechává zastoupit ministrem, případně si s ním něco špitá, než odpoví.
Pane Bože, kolik těchto mužů a žen denně vídám, raději uhýbám, přecházím na druhý chodník a když už je naneštěstí potkám a slyším jejich názory, neskončí to moc dobře. Čeká se ještě na Českou televizi a přímý přenos, někdo někam telefonicky volá, ministr vtipkuje, ženy se chichotají, ale už je vše v pořádku:
Červené světlo svítí a jedem:
Sociální pracovník, který na těchto živých vstupech zde nikdy nemá žádné slovo pochopí během několika minut, že se zde nejedná o změnu sociálního zabezpečení ve prospěch našich klientů v ČR, ale o jediné, co vlastně ministr Jurečka a jeho blízké (servilní) okolí potřebuje - obsadit pracovní místa, které jsou úplně zbytečná, jelikož Vás neuživí. Toto však nepochopí většina novinářů, většina občanů, ani velké skupiny sociálních pracovníků, kteří takto jednoduše pohlížejí na náš velmi složitý obor:
- primární úkol sociální práce je dostat lidi do práce (vlastně práce stále osvobozuje). Mluvím o prekarizované práci, kde se bere jako samozřejmost, že člověka neuživí a funguje jen jako trest, jako kázeňský prvek, jako výstraha pro ostatní – můžeš dopadnout s koštětem ještě hůře, jako trest za neúspěch v životě – pracovat, milostivě pobírat dávky, děkovat daňovým poplatníkům a živořit …
- Každý absolvent třeba střední sociálně/právní školy by měl vědět od našich pedagogů, že dávkový (finanční) systém není jen útlak, to z něj udělali politici a je největší hanbou nás všech v sociální oblasti, že si takto necháváme svůj obor ukrást a vykostit
- prekarizovaná práce se v pomalu hodinovém projevu a i otázkách vlastně všech novinářů stává dominantním problémem české sociální politiky. Jde o to jak dostat občany do naprosto nedůstojné pracovní pozice velmi netvůrčí, fádní, těžké, fyzické práce. Nemohu si pomoci, ale jako obdivovatel a čtenář filosofa, psychologa a sociologa M. Foucauta - je tato debata jednoznačně o činnosti ryze donucovací, kde člověk je redukován na funkci pracovní síly.
Nebudu se zde zabývat jednotlivými návrhy. To udělají za mne další sociální fachidioti, kteří budou vypočítávat směšné stokoruny, kterými vlastně stát dotuje zbytečná pracovní místa, které nemají žádnou budoucnost.
Je zle - pro mé zoufalé klienty a klientky – já Vám však budu vždy pomáhat, společně to zvládneme, uvidíte…
3705
Diskuse