Putin se zmocnil rakouské špionážní služby. Teď jde po vládě

27. 5. 2024

Převrat začal zvukem domovního zvonku.

Krátce po osmé hodině ranní 28. února 2018 velitel rakouské policie Wolfgang Preiszler stiskl bzučák v sídle domácí zpravodajské služby země a přidržel svůj průkaz totožnosti před bezpečnostní kamerou.

Během několika minut desítky jeho kolegů vyzbrojených pistolemi Glock a beranidlem proběhly budovou v neprůstřelných vestách a kuklách a zmocnily se důvěrných dat uložených na serverech agentury a citlivých dokumentů ležících na stolech.

Vpád – který postavil policii proti špionážní službě známé jako BVT – rozpoutal bouři, která otřásla pověstí Rakouska ve světě zpravodajských služeb a vedla k uzavření agentury.

O více než šest let později se teprve skutečný rozsah toho, co se onoho dne odehrálo, dostává do centra pozornosti. Představitelé zpravodajských služeb řekli serveru Politico, že nové důkazy naznačují, že razie byla součástí operace vedené Moskvou s cílem zdiskreditovat rakouské špionážní služby a obnovit je s novým vedením pod vlivem Kremlu. Rozhodující pro tuto snahu byl podle nich tehdejší mladší partner ve vládní koalici: Krajně pravicová proruská Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která je dnes nejpopulárnější stranou v zemi.

Minulý měsíc rakouští prokurátoři odhalili, že muži, o nichž se předpokládá, že položili základy pro tuto akci, byli ruští agenti řízení Janem Marsalkem, uprchlým bývalým provozním ředitelem zkrachovalé firmy Wirecard, která se zabývá zpracováním plateb, a který podle úřadů pracuje pro ruskou vojenskou zpravodajskou službu GRU.

Náznak spiknutí vedeného Moskvou je výbušný z mnoha důvodů. Za prvé se zdá, že se jí to téměř podařilo. Nebýt takzvaného skandálu na Ibize v roce 2019 (kdy byl tehdejší vůdce FPÖ zachycen na videu, jak se snaží prodat politický vliv ženě, o níž se domníval, že je neteří ruského oligarchy), možná by nic nebránilo tomu, aby se plán uskutečnil. Místo toho aféra na Ibize vyvolala pád vlády a zatlačila FPÖ do opozice, kde od té doby zůstala.

Nejvíce znepokojující však je, že muž, který je nakonec zodpovědný za razii BVT, tehdejší ministr vnitra Herbert Kickl, nyní stojí v čele FPÖ – což z něj dělá předního kandidáta na příštího rakouského kancléře po letošních volbách. Ačkoliv ostřílení političtí pozorovatelé trvají na tom, že se Rakousko pod vládou FPÖ nestane ruským vazalem, Kicklovo kancléřství by stále hrálo do ruky ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, což by Kremlu umožnilo uplatňovat větší vliv na zemi v zákulisí a odráželo by jeho úspěch při kooptaci zemí jako Maďarsko a Srbsko.

"Putin by byl přirozeně potěšen nejednoznačností ohledně rakouského postoje k Ukrajině a EU, kterou by Kickl přinesl," říká Christian Rainer, rakouský vydavatel a komentátor. "Nebezpečí pro Rakousko spočívá v tom, že by bylo zcela izolováno."

Jak Rusko naverbovalo Jana Marsalka

V Marsalkovi, výřečném polyglotovi, který měl zálibu v dobrodružství a nevadilo mu ušpinit si ruce, našli Rusové dokonalý prostředek k infiltraci rakouského bezpečnostního establishmentu.

Rodák z Vídně měl neortodoxní životopis na pozici č. 2 v blue-chip společnosti. Poté, co v 19 letech opustil domov a opustil školu, nastoupil v roce 2000 do společnosti Wirecard jako její technologický ředitel, když hlavní činností firmy bylo zpracování plateb za online hazardní hry a pornografii.

Jako mnoho jiných špionážních kariér, i ta Marsalekova začala tím, čemu se v branži říká "honeytrap". Celoživotní starý mládenec s pověstí hledače vzrušení (jeden z jeho ruských manipulátorů ho později vzal do syrské Palmýry, aby viděl tamní válku zblízka), Marsalek byl tehdy třicátník zralý na to, aby se chytil.

Jmenovala se Nataša. Erotická modelka, která kdysi hrála ruskou agentku v upírském béčkovém filmu s názvem "Red Lips II-Blood Lust", Nataša, alias Natalia Zlobina, se s Marsalkem setkala v roce 2013.

Generální ředitel společnosti Wirecard vyslal Marsalka do Moskvy, aby tam rozvíjel obchody, a on tam často cestoval. Ruský obchodní kontakt navrhl, že by mu Nataša mohla pomoci, a ti dva si padli do oka. Vyšetřovatelé mají podezření, že Nataša, se kterou Marsalek žil na vysoké noze a cestoval po Evropě ze St. Tropez na Santorini, hrála ústřední roli v jeho náboru.

Zpočátku se ruská rozvědka zajímala především o Marsalka, kvůli jeho napojení na Wirecard. Vyšetřovatelé se domnívají, že Rusové firmu využívali k praní špinavých peněz, vyplácení žoldáků a financování dalších nezákonných aktivit. Postupem času si však začali uvědomovat hodnotu Marsalkových rakouských konexí.

Jako hlavní město neutrální země na křižovatce mezi Východem a Západem, kde sídlí významné pobočky Organizace spojených národů, OPEC a dalších mezinárodních organizací, byla Vídeň dlouho semeništěm globální špionáže. To vysvětluje, proč má Rusko ve městě více akreditovaných diplomatů a ruského podpůrného personálu – 258 – než téměř kdekoli jinde na světě. Asi třetina z nich, říkají zpravodajští experti, jsou pravděpodobně špioni.

Rusko navíc pravděpodobně chtělo špehovat nejen v Rakousku, ale i z Rakouska, a to z jednoduchého důvodu: Navzdory tomu, že tato země nemá na světové scéně žádný politický vliv, patří do EU a již dlouho patří do západního tábora (Rakousko sice není členem NATO, ale s aliancí spolupracuje), což mu umožňuje přístup k informacím, po nichž Moskva prahne.

"Rakousko je pro Rusy zajímavé, protože ho mohou použít jako platformu pro špionážní operace proti jiným evropským zemím," řekl Thomas Riegler, historik žijící ve Vídni, který rozsáhle píše o rakouské rozvědce.

Marsalek rychle prokázal, že je ochoten a schopen dodat přesně to, co Rusové chtěli.

Infiltrace rakouské špionážní služby

Rodák z Vídně oficiálně sídlil v kancelářích společnosti Wirecard v Mnichově, ale ze svého stínového sídla – neobarokní vily z 19. století, která kdysi patřila bavorskému princi – udržoval úzké vazby na svou vlast a její politickou elitu.

Vila, která se nachází přes ulici od ruského konzulátu, pomohla Marsalkovi vylepšit pověst seriózního hráče. Po tamních schůzkách rád pohostil své hosty jídlem v nedaleké exkluzivní mnichovské restauraci Käfer. Na jednom takovém setkání se Marsalek setkal s bývalým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, bývalým hlavním bezpečnostním poradcem Angely Merkelové Erichem Vadem a Wolfgangem Schüsselem, bývalým rakouským kancléřem.

V roce 2015 Marsalekovy konexe vedly k Martinu Weissovi, tehdejšímu šéfovi operací domácí zpravodajské služby BVT. Kdy a kde přesně se setkali, není jasné (Weiss tvrdí, že se s Marsalkem poprvé setkal v roce 2015 na konferenci pořádané ministerstvem vnitra), ale vztah se ukázal být osudným pro oba.

Jako šéf "Sekce 2", její operační odnože a největšího a nejdůležitějšího oddělení, byl Weiss pravděpodobně nejlépe informovaným zpravodajským důstojníkem v Rakousku. On a další vysoký představitel agentury, Egisto Ott, byli nakonec vyšetřovateli obviněni z předávání informací Marsalekovi a dále do Moskvy.

Ott byl zatčen na Velký pátek tohoto roku pro podezření ze špionáže pro Rusko na Marsalekův příkaz. Weiss, Ottův bývalý šéf, zůstává na svobodě v Dubaji, kam v roce 2021 uprchl s Marsalkovou pomocí. Ott, který je držen v preventivní vazbě, jakékoli pochybení popírá. Weiss nebyl k zastižení, aby se k věci vyjádřil.

Jako většina úředníků BVT, Weiss a Ott měli zkušenosti s vymáháním práva. BVT, spadající pod ministerstvem vnitra, mělo za hlavní poslání chránit rakouské ústavní orgány a identifikovat teroristické hrozby (odtud její těžkopádný název: Spolkový úřad pro ochranu ústavy a boj proti terorismu).

Oba muži začali svou kariéru jako uniformovaní policisté v 80. letech a postupně se vypracovali na vyšší pozici, přičemž se v 90. letech připojili ke speciální protiteroristické jednotce, kde se seznámili. Oba pocházeli ze skromných poměrů.

Ott, pojmenovaný po řecké mytologické postavě Aegistovi (notoricky známém intrikánovi), se narodil italské matce a rakouskému otci. Ačkoliv byl velmi oblíbený mezi svými zahraničními protějšky, kteří s ním ochotně sdíleli důvěrné informace, v BVT byl méně populární. Bývalí kolegové ho popisují jako drsného a "všeználka".

Weiss byl do té doby považován za bystrého analytika, ale za odtažitou postavu, kterou poháněla ambice dostat se na vrchol agentury. Proč se rozhodl spolupracovat s Marsalkem, jak tvrdí úřady, zůstává záhadou.

Ví se, že v roce 2015 začal Ott, který podléhal přímo Weissovi, provádět neoprávněné dotazy do policejních počítačů a často si vymýšlel falešná čísla případů, aby zakryl své stopy, tvrdí rakouští vyšetřovatelé. Pátrání obvykle zahrnovalo polohu Rusů v exilu, zejména těch, kteří upadli v nemilost Kremlu.

Weiss přijímal žádosti od Marsaleka a předával je Ottovi, který se Weissovi zodpovídal, jak vyplývá z vyšetřovacích spisů, které viděl server Politico. V jednom případě popsaném vyšetřovateli Ott využil svou síť k vystopování ruského zpravodajského důstojníka, který zběhl, tak, že dal do oběhu své otisky prstů a tvrdil, že tento muž je podezřelý z terorismu. I když Ott nakonec odhalil falešnou identitu bývalého ruského agenta, podařilo se mu vyhnout se atentátu.

Podle textů, které si s Weissem vyměnil, potřeboval Ott peníze. V průběhu let obdržel stovky tisíc eur za poskytování informací, domnívají se úřady. Ott to popírá.

Marsalkova rakousko-ruská síť a tajný spis

Na konci roku 2015 odešel Weiss na nemocenskou poté, co si poranil záda. Přestože byl mimo provoz více než rok, během kterého se musel vzdát kontroly nad sekcí 2, tok informací pokračoval a Ott podle úřadů provedl stovky neoprávněných dotazů pro Marsalka prostřednictvím Weisse.

V roce 2017, poté, co se Weiss vrátil do BVT v jiné vedoucí roli, se oba muži podle úřadů pustili do komplikovanější mise pro Marsalka.

Byl to choulostivý okamžik v rakouské politice. Země se nacházela uprostřed volebního období, které slibovalo přetvořit její politickou scénu.

Po letech velké koalice vedené sociálními demokraty byla středopravicová Lidová strana pod vedením charismatického mladého vůdce Sebastiana Kurze favorizována na vítězství v říjnových volbách. Kurzův pravděpodobný koaliční partner, krajně pravicová FPÖ, chtěl převzít kontrolu nad ministerstvem vnitra a s ním i nad BVT.

Pro Marsalka představoval mocenský posun šanci prohloubit vliv Ruska v agentuře. A věděl přesně, která tlačítka zmáčknout.

FPÖ byla založena v 50. letech 20. století veterány SS a vždy měla hluboký odpor k politickému establishmentu. Pokud Marsalek chtěl, aby FPÖ šla po BVT, pak stačilo přesvědčit vedení strany, že tajný deep state je chce dostat.

Ott a Weiss, oba se svými vlastními výhradami vůči BVT a jejím šéfům, byli pro tuto práci perfektní. V dubnu 2017 začal anonymní spis, o kterém se vyšetřovatelé domnívají, že byl sestaven jedním nebo oběma muži, přistávat v poštovních schránkách novinářů a státních zástupců. Anonymní autoři obvinili vedení agentury z korupce ve velkém měřítku, včetně špatného zacházení s privilegovanými daty a zneužívání veřejných prostředků na sexuální večírky a další neortodoxní aktivity.

Složka protkaná autentickými zasvěcenými podrobnostmi o operacích BVT a jmény desítek zaměstnanců agentury vypadala na první pohled důvěryhodně, ale obvinění při bližším zkoumání neobstála.

Michael Nikbakhsh, jeden z nejlepších rakouských investigativních novinářů a příjemce spisu, strávil týdny jeho zkoumáním, jen aby dospěl k vystřízlivění. "Byla to blbost," řekl. "Všechno to znělo věrohodně, ale byla to směs faktů a fikce."

Pro Maršálka stačilo slovo "věrohodný". Měl k dispozici pouze prostředek k prosazení závěrů spisu: Společnost rakousko-ruského přátelství, jejímž byl prominentním členem.

Společnost přátelství byla založena na konci 90. let 20. století s cílem podporovat užší vztahy mezi oběma zeměmi a jejími členy byli generální ředitelé některých z největších rakouských společností, včetně ropného a plynárenského konglomerátu OMV, stejně jako prominentní právníci, lobbisté, nejméně jeden Habsburk a vysocí politici z hlavních stran v zemi, včetně FPÖ.

Hlavním terčem Marsalkovy kampaně byl vůdce parlamentní frakce FPÖ Johann Gudenus, vnímavý rusofil blízký Heinzi-Christianu Strachemu, tehdejšímu předsedovi strany.

V době, kdy probíhaly koaliční rozhovory mezi Lidovou stranou a FPÖ, Marsalek zahrnul Gudenuse negativními informacemi o vedení BVT a varoval svého přítele, že mocné síly v bezpečnostní službě a spojené s Kurzovou stranou se snaží podkopat krajně pravicovou skupinu. Aby udržel svou komunikaci v tajnosti, posílal Marsalek Gudenusovi zprávy prostřednictvím jednoho ze zakladatelů Společnosti přátelství, Floriana Stermanna.

FPÖ, Gudenus a Stermann na žádost o komentář nereagovali.

Rakouská krajní pravice vs. "hluboký stát"

Ott, jeho důvěryhodný zdroj v agentuře, byl právě suspendován na základě tipu od CIA, že přeposílal pracovní e-maily na svůj soukromý účet. Úřady ještě nenašly kouřící zbraň, ale blížily se.

Hodiny tikaly a Marsalek udělal riskantní krok. V listopadu 2017 předal Gudenusovi důvěrné číslo případu BVT, povzbudil ho, aby se dostal ke spisu, a nepravdivě tvrdil, že obsahuje citlivé informace, které agentura shromáždila o FPÖ.

Když FPÖ na konci roku 2017 převzala kontrolu nad ministerstvem vnitra, vedení strany bylo přesvědčeno, že se BVT aktivně snaží ministerstvo podkopat.

V lednu 2018 Peter Goldgruber, nově dosazený úředník č. 2 na ministerstvu vnitra, který byl přímo podřízen Kicklovi, řekl prokurátorovi, který se zabýval korupčními případy, že mu bylo nařízeno "vyčistit" ministerstvo. Jeho první cíl: BVT.

Goldgruber vyzval prokurátora, aby pokračoval v případu proti vedoucím představitelům agentury na základě informací obsažených v Marsalkově spisu. Ačkoliv obvinění byla vágní, přihlásil se klíčový svědek: Martin Weiss. Nakonec prokurátor razii podepsal.

Dalším úkolem bylo najít policisty, kteří by akci provedli. Všechny elitní jednotky v zemi měly vazby na vedení BVT, což znamenalo, že existovalo velké riziko, že se agentura o razii dozví dříve, než k ní dojde. Goldgruber se rozhodl pro komandéra Preiszlera, místního politika FPÖ, který vedl speciální jednotku pro pouliční kriminalitu.

"Dobré ráno, kamaráde, jsme tu na poradě," řekl Preiszler ochrance BVT poté, co zazvonil. Jakmile se dostali do první brány, Preiszlerův tón se podle očitých svědků změnil na méně přátelský a nařídil strážným, aby jim odevzdali hlavní klíč a elektronickou vstupenku do areálu.

Preiszler věděl, kam míří: "Kde je vchod do 2. sekce?" vyštěkl na stráže. Tam se spolu se svými důstojníky vydal na cestu k útvaru, který vyšetřuje pravicový extremismus, včetně organizací se silnými vazbami na FPÖ, jako je takzvané identitární hnutí.

Policisté nevěděli, co mají hledat, a tak popadli vše, co našli, od tištěných dokumentů až po servery a flash disky. Preiszlera pravděpodobně zajímal výtisk na stole ředitele útvaru – pozvánka na akci, kterou zaslal odsouzený rakouský neonacista Gottfried Küssel, mezi pozvanými byl i Preiszler. (Bývalý šéf jednotky BVT popsal dokument, který se ztratil, během nedávného parlamentního slyšení.)

Nebyly vypáleny žádné výstřely, ale v době, kdy Preiszlerův tým dokončil svou práci toho večera, byl skutečný cíl operace – BVT – neutralizován.

Potíž byla v tom, že Preiszlerova jednotka, která většinu času trávila pronásledováním drogových dealerů, byla špatně připravena na pátrání, které zahrnovalo vysoce utajované informace.

Mezi 40 000 gigabajty dat zabavených policií během razie BVT byla kopie "Neptunovy databanky", pevného disku obsahujícího roky přísně tajných informací, které s Rakušany sdílely další západní zpravodajské agentury, včetně CIA, MI5 a Mossadu. (Zda se Rusům podařilo v chaosu, který následoval po náletu, vytvořit kopii, není jasné.)

Jako by mrak podezření, který tato akce rozpoutala, nebyl dost zlý, zabavení přísně tajného pevného disku s informacemi od partnerských služeb bylo ochromující. V bratrstvu globální rozvědky byla taková nerozvážnost, bez ohledu na okolnosti, neodpustitelná. Rakušané byli brzy svými partnery odříznuti.

Marsalkův plán na přetvoření rakouských špionážních služeb

Marsalek měl všechny důvody být sám se sebou spokojený.

Agentura byla zdiskreditována. Její ředitel, Peter Gridling, byl v průběhu vyšetřování suspendován a Weiss opustil BVT a odešel pracovat pro Marsalka přímo do Mnichova ze své vily. A konečně, rakouský soud v nesouvisejícím rozhodnutí zrušil Ottovo suspendování.

Ačkoliv byl Ott přeřazen na jiné místo na ministerstvu vnitra, stále měl přístup k informacím, které Marsalek chtěl, a vztah mezi oběma muži nadále přinášel vysoké dividendy.

V návaznosti na otravu ruského přeběhlíka Sergeje Skripala, bývalého důstojníka vojenské rozvědky, a jeho dcery nervově paralytickou látkou známou jako novičok v Salisburu si haagská Organizace pro prevenci chemických zbraní nechala vypracovat analýzu.

Rusové chtěli vědět, co OPCW ví o Novičoku. Moskva podle nizozemských úřadů vyslala do Haagu několik agentů na začátku října 2018. Pokusili se nabourat do počítačového systému OPCW, ale neuspěli.

Ott měl více štěstí. Krátce po neúspěšném ruském úsilí si zajistil kopii zprávy, která obsahovala rozpis receptu OPCW na novičok. Úřady se domnívají, že Ott předal zprávu, jejíž kopii našel ve svém telefonu, Marsalkovi.

Uprostřed chaosu v BVT se Moskva rozhodla plně infiltrovat rakouské bezpečnostní služby, říkají zpravodajské zdroje. Zda zdroje založily svůj závěr na tvrdých důkazech nebo dedukci, není jasné. Jasné je, že Marsalek pracoval v zákulisí na rekonfiguraci rakouských zpravodajských služeb pod jediného "národního koordinátora tajných služeb".

Ve zprávách pro Gudenuse z FPÖ Marsalek nabídl své názory na to, jak by měla být nová zpravodajská služba strukturována. Dokonce navrhl kandidáta na vedení nové služby: Vídeňského advokáta, který Weisse doprovázel, když se nabídl jako svědek zneužití údajného ve spisu.

Kromě "pokusu o podkopání nejvyššího vedení BVT došlo k pokusu ovlivnit reformu BVT, pokud jde o její personální a organizační strukturu," uzavřeli vyšetřovatelé ve shrnutí sdíleném s POLITICO.

Ve stejné době Ott pracoval na plánu nové tajné služby v rámci ministerstva zahraničí, kde by hrál ústřední roli. "Určitě toho budete součástí," řekl Ottovi vysoce postavený poslanec FPÖ blízký Kicklovi v textové zprávě, kterou získali vyšetřovatelé. "Najdeme dobré řešení pro všechny, kteří zde pomáhali."

Rakouskou ministryní zahraničí byla v té době Karin Kneissl, politička známá přátelským postojem k Rusku. V létě v srpnu 2018 se její svatba dostala na titulní stránky novin poté, co se objevil Putin a zatančil si s nevěstou valčík.

Nejpamátnější okamžik nastal na konci tance, kdy Kneissl ustoupila a poklonila se ruskému prezidentovi.

Vídeň se pokouší Marsalka umlčet, ale nedaří se to

Než však Marsalek mohl dokončit svůj velkolepý plán na přestavbu rakouské zpravodajské služby kolem svých agentů, postavila se mu do cesty Ibiza.

Soukromý detektiv zveřejnil video, na kterém Strache, tehdejší vůdce FPÖ, nabízí lukrativní vládní zakázky výměnou za pomoc v kampani od ženy, o níž se domníval, že je neteří ruského oligarchy.

Hodinové setkání ve fince na španělském ostrově bylo natočeno o dva roky dříve, v roce 2017. Následný skandál však zachvátil FPÖ jako požár, vyvolal kolaps vlády a odstavil stranu od moci. Když jeho političtí spojenci nenastoupili do úřadu, Marsalkova operace se zhroutila.

V té době už měl provozní ředitel Wirecard také větší starosti. Financial Times uveřejnily sérii článků poukazujících na závažné nesrovnalosti v účetnictví firmy; Úřady kroužily a investoři prchali. Dne 18. června 2020 společnost Wirecard přiznala, že na jejích účtech chybí téměř 2 miliardy eur, tedy čtvrtina jejích aktiv.

Později téhož dne se Marsalek setkal s Weissem v italské restauraci na večeři a poté v tichosti opustil Mnichov a zamířil do Rakouska. Ve Vídni si následujícího večera vzal taxi na letiště za městem, kde Weiss zařídil Cessnu, která měla Marsalka dopravit do Běloruska. Ještě se nevrátil; vyšetřovatelé se domnívají, že odjel z Minsku do Ruska, kde zůstává.

Ve většině špionážních příběhů by to byl konec příběhu. Marsalek však zdaleka neskončil. Nadále řídil jak svou rakouskou buňku, tak samostatný londýnský špionážní okruh Bulharů, uvedly úřady.

V prosinci 2020 Weiss poslal Ottovi textovou zprávu, ve které ho žádal, aby získal adresu Christa Grozeva, investigativního reportéra bulharského původu, který pomohl odhalit otravu novičokem. Ott dodal informace a také fotografie z Grozevovy rezidence; Marsalkův bulharský tým se následně vloupal do Grozevova bytu a ukradl flash disky a počítač.

Americká rozvědka o vloupání nevěděla, ale měla jiné indicie, že Grozev je v nebezpečí, a doporučila mu, aby opustil Rakousko, kde žil se svou rodinou 20 let. Nyní žije v USA.

Rakouské úřady přistoupily k uzavření Marsalkovy sítě až v roce 2021 a ani poté nechápaly její plný rozsah. Poté, co vyšetřovatelé poskládali jeho útěk dohromady a zjistili, že Weiss s pomocí bývalého politika FPÖ zařídil soukromý let do Minsku, policie bývalého funkcionáře BVT 22. ledna téhož roku zatkla.

Weiss obhajoval svou roli v pomoci Marsalkovi a argumentoval tím, že na jeho šéfa nebyl v té době vydán zatykač. Připustil, že najal Otta, aby vyhrabal informace o desítkách jmen, ale bagatelizoval význam.

Poté, co ho dva dny drželi ve vazbě, úřady, které neměly dost na to, aby ho obvinily, Weisse propustily pod podmínkou, že bude spolupracovat při vyšetřování. Místo toho s Marsalkovou pomocí naskočil na další let do Dubaje.

"Právě se mi podařilo evakuovat svého Rakušana do Dubaje," napsal Marsalek jednomu ze svých bulharských agentů. "To bylo taky docela dobrodružství. Báli jsme se, že ho na letišti znovu zatknou."

Někteří lidé z BVT spekulují, že Weiss se obrátil proti agentuře ze vzteku, protože nebyl povýšen na zástupce ředitele. Ale Gridling, bývalý šéf agentury, říká, že Weiss se o tuto pozici ani neucházel. Vedení sekce 2 byla práce, kterou se Weiss snažil získat roky, řekl.

"Je pro mě těžké vysvětlit jeho činy," dodal Gridling. "Kdyby byl trpělivý, mohl být jednoho dne ředitelem."

Krátce poté, co byl Weiss na začátku roku 2021 zatčen, vzala policie do vazby i Otta. Poté, co policisté vyrazili dveře, se Ott podle policie neúspěšně pokusil zničit svůj telefon. Po šesti týdnech ve vazbě byl také propuštěn do doby, než bude zahájeno vyšetřování.

Ačkoliv úřady podezřívaly Rusy, že mají prsty v obchodech Weisse a Otta, hloubku zapojení Moskvy odhalily až koncem loňského roku. V září britská kontrarozvědka rozbila údajnou špionážní síť šesti Bulharů se sídlem ve Velké Británii, která podle úřadů pracovala pro Marsalka.

V rámci britského vyšetřování vyšetřovatelé narazili na chatovou komunikaci mezi údajným vůdcem gangu Orlinem Rusevem a Marsalkem, která poukazovala na intenzivní zapojení Moskvy.

Nejpřekvapivější bylo, že se zdálo, že Ott pokračoval v práci pro Marsalka v nezmenšené míře i po jeho zatčení v roce 2021. V červnu 2022 například údajně předal tři mobilní telefony, které patřily vysokým rakouským úředníkům, Marsalkově bulharské posádce. Ott získal telefony od bývalého kolegy z BVT, tvrdí rakouské orgány činné v trestním řízení.

Podle chatové komunikace, kterou získaly britské úřady, byl Marsalek během návštěvy Rakouska v neustálém kontaktu se svými agenty, a dokonce požádal jednoho z nich, aby si cestou domů koupil dva Sachertorte, vídeňské čokoládové dorty.

O několik měsíců později Ott předal takzvaný notebook SINA, vysoce šifrovaný počítač používaný německou tajnou službou, Marsalkovým pomocníkům výměnou za 20 000 eur, uvedly úřady. Policie objevila další dva notebooky při domovní prohlídce Ottova domu.

Co by vláda FPÖ znamenala pro Evropu

Ott, jehož poslední zatčení přišlo v důsledku informací, které britské úřady poskytly Rakušanům, pravděpodobně nebude brzy propuštěn z vězení, říkají rakouští představitelé.

To by mohlo být jen zbožné přání.

Kickl, který byl v době razie BVT ministrem vnitra, nyní vede FPÖ; celostátní volby, které se mají konat do konce roku, slibují straně v průzkumech pohodlný náskok.

Pokud FPÖ zvítězí a sestaví vládu, Ott i Weiss, který zůstává v Dubaji (která nemá s Rakouskem dohodu o vydávání osob), mohou ještě dostat odklad.

Větší otázkou pro Evropu je, co by vláda vedená FPÖ znamenala pro Vídeň a její širší vztahy s Moskvou. Kritici Rakouska tvrdí, že země je již nebezpečně závislá na Rusku. Středopravicová vláda by podle nich mohla na veřejnosti zaujmout tvrdý postoj vůči Moskvě, ale otálí, pokud jde o oddělení rakouské ekonomiky od Ruska.

Země se pomalu odpoutává od ruské energie, a to navzdory vytrvalému tlaku například z Bruselu a Washingtonu. Ve finančním sektoru Raiffeisen Bank International v rakouském vlastnictví nadále provozuje jednu z největších retailových bank v Rusku, a to navzdory dlouhodobému slibu, že se z ní stáhne.

Pokud Moskva skutečně stála za snahou převzít rakouskou špionážní službu, jak tvrdí západní zpravodajci, je jasné, že Rusové považují tuto zemi za důležitou kořist a jsou ochotni zajít až do krajnosti, aby ovlivnili její politiku.

V úsilí Kremlu se Kickl a FPÖ ukázali v nejhorším případě jako horliví komplicové a v nejlepším případě jako užiteční idioti. Ačkoli Kickl nebyl tak otevřeně proruský jako někteří jeho kolegové, byl hlasitým odpůrcem evropských sankcí proti Moskvě a kritizoval západní vojenskou podporu Ukrajině.

S Kicklem jako kancléřem je jisté, že Vídeň bude usilovat o ještě užší ekonomické vztahy s Moskvou. A vzhledem k tomu, že Slovensko i Maďarsko se již přiklánějí k Rusku, vstup Rakouska do sféry vlivu Kremlu by vytvořil k Putinovi přátelský blok táhnoucí se od Karpat až po východní Alpy, což by představovalo zásadní výzvu pro evropskou bezpečnost.

Pokud je zbytek Evropy rakouským obratem překvapen, nemělo by tomu tak být: Putin se nikdy netajil svým zájmem o tuto zemi. V roce 2018, jen několik měsíců po razii BVT, přijal pozvání od Společnosti rakousko-ruského přátelství na oslavu 50 let dodávek ruského plynu do země. O několik týdnů později se vrátil na svatbu Kneisslové. (Bývalá ministryně zahraničí, která sama sebe označuje za "politickou uprchlici", od té doby opustila Rakousko a nyní vede think-tank v Petrohradě.)

"S Rakouskem máme velmi dobré a blízké vztahy už dlouho," řekl Putin rakouské televizi jen několik měsíců po útoku na BVT. "Rakousko je pro nás v Evropě tradičně spolehlivým partnerem."

Zdroj v angličtině: ZDE