Za ničivou a totálně bezskrupulózní Fialovu vládu se budou stydět ještě naši vnuci

24. 5. 2024 / Daniel Veselý

čas čtení 3 minuty

Ačkoli se primárně nezaobírám aktuálním domácím politickým děním charakterizovaným soustavnou demolicí zbývajících veřejných statků v režii zastydlých thatcheristů z vládní koalice, jsem eufemisticky řečeno nadmíru rozladěn, když sleduji, jak privilegovaní jedinci z “novinářské obce” trestuhodně šetří představitele nejdestruktivnější vlády, jakou pamatuji. Vždyť Fiala a spol. vedou frontální útok prakticky proti všem segmentům společnosti (kdo proti této vládě ještě neprotestoval?), nikoliv však proti svým oligarchům (vyjma Andreje Babiše). Ti se díky vstřícnému postoji Strakovky již pár let těší učiněné bonanze, zatímco si miliony Čechů opět utahují opasky, chudnou a vše je v rozvalinách: zdravotnictví, školství, sociální oblast, dostupné bydlení či zahraniční politika. Tento plutokratický režim nelze ani omylem považovat za demokratický, Babiš Nebabiš.

Česká republika se na mezinárodní úrovni řítí do ostudné a trvalé izolace, když její politická reprezentace hájí, omlouvá a podporuje genocidní izraelský režim, s nímž prohlubuje vojenskou spolupráci. Fiala a spol. tak z České republiky vytvářejí nesvéprávný skanzen; ta ostuda je donebevolající a bude v české společnosti rezonovat celé generace.

Zatímco ministr zahraničí Jan Lipavský žádost šéfa Mezinárodního trestního soudu (ICC) o zatykač na předáky Izraele a Hamásu pro jistotu nekomentoval, profesor politologie (sic) a premiér Petr Fiala svým vyjádřením na X okázale demonstroval, že vůbec nechápe, podle čeho se jurisdikce ICC řídí. Zločiny Hamásu ze 7. října loňského roku přece v žádném případě nemohou ospravedlnit mnohonásobně horší zvěrstva Izraele, navíc zacílené na celou populaci pásma Gazy, dokonce i děti, které se narodily až po 7. říjnu.

Koneckonců nebyl hromadný útěk hamásovců a dalších osob z největšího koncentračního tábora všech dob - jak Gazu už v roce 2003 nazval izraelský sociolog Baruch Kimmerling - a vraždění na izraelské půdě reakcí na ilegální izraelskou blokádu a periodické masakry, při nichž  byly vyhlazovány celé palestinské rodiny?

Podle Fialy je “děsivé a zcela nepřijatelné” zahrnout do žaloby trestního tribunálu jedním šmahem představitele “demokratické vlády” a “vůdce islamistické teroristické organizace”. Tak za prvé: hnutí Hamás bylo v roce 2006 zvoleno v demokratických volbách po deziluzích ze zkorumpovaného Fatáhu, který si prakticky osvojil roli okupačního drába, a to na “neokolonialistické bázi,” jak tzv. mírový proces z Osla označil izraelský historik Shlomo Ben-Ami. Za druhé, záměr, s jakým se izraelští předáci netají vyhlazovat populaci Pásma, snad nemá v dějinách genocid a etnických čistek obdoby.

Za třetí, je to možná paradox, ale zvěrstva a válečné zločiny mimo svou půdu páchají častěji "liberální demokracie" než autoritářské režimy, jež mají “na pilno” především doma. V první řadě jsou to Spojené státy, které od roku 1945 přímo i nepřímo spáchaly ve světě více válečných zločinů než jakákoli jiná země. Jen americká genocidní tažení v Koreji a Indočíně si mohla vyžádat šest milionů lidských životů. Rovněž další dvě tradiční imperialistické velmoci a “tradiční demokracie”, tedy Velká Británie a Francie, mají po druhé světové válce na svědomí celou řadu otřesných zločinů. Velká Británie, Francie a Izrael v roce 1956 napadly Egypt, dále pak spáchaly či podporovaly ohavná zvěrstva jinde ve světě: Velká Británie v Keni, Biafře či ve východním Timoru, zatímco Francie řádila v Alžírsku.

Představa, že "liberální demokracie" nepáchají válečné zločiny a ze své podstaty je ani páchat nemohou, může vyrašit pouze v pomatené Fialově hlavě.

 

0
Vytisknout
5175

Diskuse

Obsah vydání | 28. 5. 2024