Channel 4 News v úterý večer z Damašku: Izrael útočí na vojenské cíle v Sýrii, vůdci povstalců jmenují nového premiéra a přísahají, že Asadovy mučitele postaví před soud

11. 12. 2024

čas čtení 33 minut
(Český překlad tohoto pozoruhodného rozhovoru viz v tomto článku níže)


Moderátor, Channel 4 News, vysíláno živě z Damašku, úterý 10. prosince 2024, 19 hodin:



Vysíláme   živě v Damašku,v  hlavním městě, kde dnes večer nic není normální, ulice jsou tiché, protože platí zákaz vycházení, a ti, kdo překračují hranice, jako my dnes, nacházejí opuštěná kontrolní stanoviště, kde kdysi vojáci režimu představovali obávaný autoritářský stát. Ale zatímco některé podniky a úřady dnes nesměle znovu otevřely, opět se tu bombardovalo a na několika místech visí hustý dým po izraelských náletech na sklady zbraní, letecké základny a dokonce i syrské námořnictvo. 


Izrael tvrdí, že se snaží zabránit tomu, aby se zbraně dostaly do rukou extremistů. OSN je vyzvala, aby s tím přestali. Mezitím končí horečné pátrání po vězních pod nechvalně proslulou věznicí Sednaja, příbuzní těch, kteří jsou stále pohřešováni, se trápí a jejich úzkost se mění v zuřivost. Atmosféra se tu dnes skutečně změnila, ve vzduchu je cítit skutečný hněv.

No, dva dny po pádu Asadova režimu se pomalu formuje nová faktická vláda, vůdce bašty HTS v Idlibu byl jmenován prozatímním premiérem pro celou zemi a vůbec, zatímco Sýrie nadále čelí Izraeli, probíhají invaze na souši i na moři. Naše mezinárodní redaktorka Lindsey Hilsumová je se mnou tady v Damašku.


Lindsey Hilsum: Krishnane, dnes jsem přijela z Jordánska a jak jste zjistil z Libanonu, byl tam klid. Povstalci na kontrolních stanovištích. Pokud je ještě můžeme nazývat povstalci, bojovníci jsou celkem klidní. Byli docela milí. Byli rádi, že nás vidí. Ale to, o čem lidé v Damašku mluvili, jsou ty izraelské nálety. Mluvila jsem s některými lidmi, kteří říkali, že ten hluk včera v noci, to bylo naprosto děsivé, a Izrael provedl více než 300 náletů od pádu Asadovy vlády, a pak také na severovýchodě Turci také bombardují pravděpodobně to, co považují za kurdské cíle, protože se obávají, že Kurdové mají větší moc, a to se přelévá do Turecka. 

Takže vidíme, že lidé to tady označují za revoluci. Lidé, se kterými jsem mluvila, mají radost z toho, co se děje. Ale to, co se děje tady v Sýrii, nezůstane jen v Sýrii.


Z druhé strany vody mohli Syřané vidět a natáčet izraelské údery, které zničily námořní flotilu jejich země. Izraelský ministr obrany prohlásil, že jednali pouze na ochranu izraelských hranic, ačkoli přístav Latákíja je od Tel Avivu vzdálen 650 kilometrů. Izrael zasáhl zbraňové středisko v Damašku.


Když jsme k němu dnes odpoledne přijížděli, stále stoupal dým. Izrael toto místo přes noc třikrát bombardoval. Jmenuje se Vědecké výzkumné středisko. To je eufemismus. Bylo to zařízení na vývoj zbraní. Lidé, se kterými jsem mluvila, říkají, že vědí, že tam byly chemické zbraně. Nevíme, jestli tam ještě byly. 

Izrael také zabral pás území na hranici, což vyvolalo hněv a nevoli. Skupina lidí, se kterými jsem se setkala, mi řekla, že Izrael, USA a Británie podporovaly Asada a nyní chtějí novou vládu připravit o vojenské prostředky. Předtím jsme na cestě z Jordánska viděli zbytky syrské armády. Armádu, která se kdysi odvážila zaútočit na Izrael, ale v posledních letech je to vyprázdněná síla, která se zabývala potlačováním syrského lidu. Očividně se zde odehrála bitva. Všude po zemi jsou nábojnice. Takže Asadovy síly na tomto místě svedly nějaký boj, ale nakonec prostě opustily své tanky a utekly, jako to dělaly všude. Povstalci obsluhující kontrolní stanoviště uvedli, že se uprchlých vojáků  nebojí.

„Někteří se schovávají doma. Takže pokud odevzdají zbraně, dobře, ale pokud ne, budeme reagovat.“

Vzhledem k tomu, že boj nastolil kontrolu, dočasný premiér řekl, že bývalí ministři předali instituce a spisy.

„To znamená, že bude existovat syrská vláda, která bude tyto spisy zpracovávat a řídit činnost během přechodného období, , které může skončit 1. března. Generální velení nás pověřilo vedením přechodné vlády. Do 1. března 2025.“

Kolem náměstí Humajád v Damašku jsme našli lidi, kteří ještě dva dny po pádu diktátora slavili.

"Řekněte mi, jak se dnes cítíte? Jste šťastní?"

"Jsem velmi šťastná. Všichni jsme šťastní. Jsme hrdí na to, že je Sýrie právě teď svobodná."

"A myslíte si, že svobodná zůstane?" 

"Doufám, že zůstaneme svobodní. Určitě, věřím lidem, protože oni dělají revoluci. Obětují se pro tuto zemi. I já mám možná jiné smýšlení než oni, ale udělali toho hodně a zaslouží si být součástí této, nové vlády."

Oslavná střelba tolik naděje a tolik nebezpečí. Lidem tady záleží na tom, že  nenáviděný diktátor zmizel. Turecko stejně jako Izrael bombarduje tam, kde vidí hrozbu. Sousední vlády prosazují své zájmy a obávají se, že svoboda, po které tito lidé touží, se změní v chaos a přelije se přes syrské hranice.

Moderátor: Nyní je mužem, který stojí za pádem Asadova režimu a je králem všeho, co se bude dít dál, vůdce syrských povstalců Abu Mohammed al-Golani . Jak se sem dostal?

roce 2003 se jednadvacetiletý Golani, radikalizovaný palestinskou intifádou a útoky z 11. září, vydal v roce 2006 bojovat proti okupaci Iráku vedené Spojenými státy.Tehdy bojoval na straně Al-Káidy, byl zajat a uvězněn americkými silami. V roce 2011 byl propuštěn a přešel zpět do Sýrie, aby vedl odnož Islámského státu v Iráku. O dva roky později slíbil věrnost svých bojovníků z fronty Al Nusra al-Káidě, ale do roku 2016 se s al-Káidou rozešel a zahájil proces upevňování moci nad skupinou, kterou nově označil jako Hayat Tahrir al-Sham. HTS převzala kontrolu nad severním Idlíbem v roce 2019, kdy se Golani snažil projevovat umírněnost vůči menšinám a zároveň dohlížel na represe  vůči disidentům. To je do značné míry umírněná změna. Golanui  dokonce upustil od svého džihádistického pseudonymu a nahradil ho svým rodným jménem Ahmad al Sharif.



Moderátor: Mezitím ke mně se nyní připojil Fouad Sayed Issa  je to syrský aktivista a zakladatel organizace Violet, která podporuje lidská práva a uprchlíky v Sýrii. Nejdřív ze všeho, jak se cítíte? A dnes večer, v jakém stavu se tato země nachází?

Fouad Sayed Issa: Je to velký šok pro každého Syřana tady, ale my jsme tak šťastní, že jsme v prvních dnech bez Asada tady a Syřané jsou šťastní všude, jako my to cítíme z lidí, že... I já osobně jsem poprvé od roku 2011 mohl být tady v Damašku, to je skvělé. Celou dobu jsme se snažili pokračovat a sledovat humanitární potřeby v okolí během těchto 10 dnů.

Moderátor: Panuje zde mimořádná atmosféra. Myslím tím žádní vojáci, žádná kontrolní stanoviště, žádné nástroje státu. Chci říct, že lidé ignorují i semafory, což tak trochu naznačuje, v jaké náladě lidé jsou. Věříte tomu?

Fouad Sayed Issa:  Myslím tím, že jsme byli šokováni. Všichni nevěříme tomu, co se děje, že můžete jet autem odsud do Idlíbu a zpět do Dará a projet celou Sýrii bez kontrolních stanovišť, bez vojáků. A jak je to tady jako se svobodou a jak si to všichni vyprávějí.  Nechápeme, co se stalo a jak to bude v budoucnu, ale lidé mají velmi velké jako naděje do budoucna.

Moderátor: Teď vy jako Violet, jako humanitární organizace, máte spoustu zkušeností s prací s těmito lidmi v HTS. Řekněte nám o nich, jak jsou důvěryhodní, jak jsou kompetentní, jak jsou umírnění.

Fouad Sayed Issa: Myslím si, že jako je tam obrovská změna. Také to, jak zjišťujeme, že věci, které se dějí tady v Damašku, jsou tak odlišné od toho, co jsme viděli předtím v Idlíbu a na jiných místech. Jak vidíme, chovají se velmi dobře, máme plnou svobodu jako humanitární organizace pracovat na místě, abychom mohli reagovat a také pracovat s lidmi. Lidé mají určité obavy z toho, co by se mohlo stát v budoucnu, jak se věci vyvíjejí, a také zejména ze služeb, protože veškerá vláda nyní selhává a my se nyní musíme starat o naši budoucnost. Obecně jsou však lidé velmi spokojeni a my ve Violet se snažíme také o služby pro celou Sýrii.

Moderátor: Ale i to je velmi křehké. Je to tak? Naši zpravodajové hlásí velmi horečnatou atmosféru, spoustu hněvu, zejména kolem věznic a celé otázky vězňů a skutečný vztek mezi lidmi, kterých se to týká. Myslíte si, že se to změní v něco většího?

Fouad Sayed Issa: Nejsem si jistý, co se stane, ale chci říct, že jako humanitární organizace se celou dobu snažíme zaměřit na to, jak můžeme být schopni pracovat se Syřany, abychom je podpořili a jak by se všichni ti uprchlíci mohli vrátit domů. Teď ti lidé přicházejí od všech hranic z Turecka, Libanonu a dalších míst, aby prostě dorazili do svých měst.

Moderátor: A co teď s bombardováním ze strany Izraele? Že prý  je to zodpovědné bombardování. Že je to vyřazení skladů chemických zbraní, jakýchkoliv zbraní hromadného ničení, které by mohli extremisté použít buď proti Izraeli, nebo proti západním cílům, chci říct, víte, co si myslíte o tomto vysvětlení a jak se na to dívají lidé tady?

Fouad Sayed Issa: To je bohužel tvrzení proti syrskému lidu. Když jste zničili všechny služby a věci v Sýrii, ale také armádu. Ale nakonec to ty lidi až tak moc nezajímá.

Moderátor: Co nám můžete říci o novém premiérovi? Víte o něm něco?

Fouad Sayed Issa:  Premiér v posledních dvou letech působil v Idlibu a my jsme koordinovali činnost v oblasti, kterou mají pod kontrolou, a oni nám pomáhali, zejména poslední dva roky. Na začátku s tato vláda někdy bojovala s humanitární organizací. Ale poslední dva roky se skvěle přizpůsobovali v oblasti, kde pracovali na rozvoji oblasti, a podporovali humanitární organizaci

Moderátor:  Věříte, že pomohou celé zemi, nebo jen svým lidem?

Fouad Sayed Issa: Naše týmy jen rozdávaly chleba a pomáhaly lidem, a to bylo s přijetím od této vlády, která viděla, že žádný problém, jděte a pomozte všem lidem a potřebným. Myslím tím všude v Sýrii, a tím nám nějakým způsobem dávali naději, že Sýrie bude zase pro všechny Syřany a budou se chovat tak, jak my doufáme, že se Syřany, a také budou mít mezinárodní vztahy v lepším smyslu s ostatními vládami, zejména s vládami, které Syřany podporují.

* * *

Moderátor: Vůdce HTS přislíbil, že bude stíhat úředníky odpovědné za mučení a válečné zločiny během Asadova násilného režimu. Věznice Sednajaa na okraji Damašku se stala synonymem pro brutalitu, které se dopouštěli Asadovi  vykonavatelé. Když se syrská vláda zhroutila, spěchaly tam rodiny zadržených v naději, že se znovu setkají se svými blízkými. Záchranáři však ukončili pátrání a mnoho rodin zůstává dnes v noci v nejistotě. Nyní se ke mně připojuje náš zahraniční zpravodaj Paraic O' Brien.


Reportér: Včera jsme dorazili do Damašku a jeli jsme víceméně rovnou do Sednaje. Dnes ráno jsme se tam vrátili a strávili jsme tam většinu dne. Musím říct, že jsem za svou novinářskou kariéru nic podobného neviděl ani o něčem takovém neslyšel. Je to obrovský komplex. V jednom místě má přes deset pater. Uvnitř bylo 11 000 vězňů, mnoho z nich z řad opozice. Byla to mučírna a popraviště. Byl to v podstatě likvidační tábor, který byl ale předevčírem uzavřen. Měl bych diváky upozornit, že jak se dalo očekávat, v naší reportáži jsou popisy mučení.



Nové svítání nad Damaškem orámované kouřem z dalšího izraelského úderu, zasaženy Asadovy zbrojní objekty, aby se militanti nedostali k tomu, co je uvnitř. Dnes ráno se cestou do jedné z nejznámějších věznic na světě zastavíme na náměstí v Damašku. Preambule naděje na návrat normálnosti zametají se náboje, fragmenty  na torzech tanků. To vše popírá hněv a bolest, z velké části vyprodukovanou v Sednaji, syrské škole traumatu.


Muž s oprátkami: „To je cena, kterou zaplatili. Pořád je na nich krev.“
Reportér: Bylo sem převezeno 60 lidí. Všichni zmizeli. Ukazuje nám oprátky, které našel v celách. Provazy. A červené od krve. Tři synové této ženy, kteří sem byli odvedeni z Dary na začátku syrského povstání před 12 lety. Od té doby je neviděla.

Žena: „Chceme vědět, kde jsou, ti mrtví jsou mučedníci. Ale ti, kteří jsou naživu, za to, abychom je viděli, bychom dali život. Já umírám. Děti všech vyšly ven, ale kde jsou ty moje?“

Reportér: Od roku 2011 v těchto zdech zemřely a pohřešují se tisíce lidí. Mučení a vraždění je dobře zdokumentováno, ale být uvnitř je něco jiného. A když vás dovnitř přivede matka, která hledá své tři syny, je to něco úplně jiného.

Přivádí nás k obřímu lisu, ona i další nám řekli, že sloužil ke zhutňování těl popravených pro jejich snadnější likvidaci.



"Popravovali je někde jinde, pak se těla lisovala tady. Je to lidský lis."

Tento groteskní stroj.


Strávili jsme tu velkou  část dvou dnů, takže jsem slyšel vyprávění o nevýslovných věcech, ale k nejhorším patřily stovky vypočítavých ponížení, která se prováděla každému člověku, každý den. Mohamed tu byl mučen šest let.

Před dvěma dny byl osvobozen, ale jsou to ty menší věci, které si pamatuje.


"Přinesli nám malé množství čaje. Pak ho vylili na zem. Měli jsme žízeň. Pomocí houbičky jsme ho sbírali.“ 

Strážní tam pak stáli a smáli se jim.

Před věznicí se shromáždil obrovský dav, který zuří.  Je namířen proti alavitské komunitě, odkud pocházela velká část Asadovy podpory. Sunnité Hajá Tare Šam stáli v čele jeho pádu, ale jak se vypořádají s možností sektářského násilí? Tak jsme tu byli včera a dnes se tu atmosféra opravdu změnila. Ve vzduchu je skutečně cítit hněv. To by mohla být první priorita HTS, jedna z jejich prvních výzev. Lidé jsou tu mnohem rozzlobenější. Muž, kterého jste právě slyšeli v autě, měl seznam padesáti policistů, kteří v této věznici pracovali. A pokud se brzy nedočkají spravedlnosti, vydají se do těch alavitských komunit na pobřeží a budou hledat svůj druh pomsty.


Celý den lidé listovali seznamy vězňů a popravených a hledali stopy po svých blízkých. Vyprávěli nám příběhy o extrémním mučení, ale snad nejdojemnější bylo svědectví matek a otců, kteří vyjmenovávali jména svých pohřešovaných.


* * *

Moderátor: OSN vyzvala Izrael, aby zastavil své letecké údery na Sýrii, protože by prý mohly bránit přechodu země k míru a stabilitě. Izraelský premiér však dnes večer trval na tom, že je nezbytné zabránit tomu, aby se zbraně dostaly do rukou džihádistů. Předtím se Benjamin Netanjahu objevil u soudu se svými argumenty, že má vést válku, a nepodařilo se mu zabránit tomu, aby pokračoval jeho proces kvůli obvinění z korupce, zde je Jonathan Rugman.

Reportér: Po pádu syrského diktátora  využil Izrael své chvíle a v posledních dnech podnikl stovky leteckých úderů. Jejich cílem je zničit syrské vrtulníky a letouny, aby zabránil povstalcům, kteří převzali moc, ve vyzbrojování. Mezi cíli je i přístav Latákíja ve Středozemním moři, který minulý týden rychle vyklidilo ruské námořnictvo. Ale i vlastní syrská flotila, která je pro izraelské letectvo stále snadnou kořistí.

Izrael: „Stejně jako Asad nedovolíme, aby extrémní islámská teroristická entita působila proti Izraeli.“
OSN: „Nadále jsme svědky izraelských přesunů a bombardování syrského území. To musí přestat.“

Reportér: Izraelští výsadkáři také postoupili za Golanské výšiny, které před více než 50 lety dobyli od Sýrie, do oblasti, kterou nyní nazývají sterilním obranným pásmem. Takže kdo ví, jak dlouho tam zůstanou. Izraelci nechtěně pomohli svrhnout prezidenta Asada svými útoky na jeho íránské spojence a Hizballáh, nyní tvrdí, že se do budoucnosti země nevměšují, i když to tak pro někoho může vypadat.

„Nemáme v úmyslu zasahovat do vnitřních záležitostí Sýrie. Hodláme však dělat to, co je nezbytné pro naši bezpečnost.“

Netanjahu je sám v obležení. Dnes se objevil ve stísněné soudní síni v Tel Avivu. Jeho soudní proces se nyní kvůli jeho vlastní bezpečnosti přesunul do podzemí. Izraelský premiér obviněný z úplatkářství a podvodu, jeho obranná linie. Řídím zemi. Vedu válku. Soud s ním začal před čtyřmi lety a jeho právníci bojovali o odklad tohoto prvního vystoupení. A je to proces, který ho donutil odejít od moci a poté vstoupit do koalice s izraelskou krajní pravicí. Tyto nejnovější nálety na Sýrii mohou pomoci udržet tuto koalici pohromadě a premiéra ve funkci, i když říká, že k nim dochází  proto, aby se zbraně nedostaly do rukou džihádistů, kteří by mohli pomoci Íránu a zaútočit na Izrael, což se nezdá být pravděpodobné, vzhledem k tomu, že Íránci podporovali Asada a že Izrael je teď pro Sýrii ten nejmenší problém.

* * *

Moderátor: Mluvčí izraelské vlády David Mencer se k nám nyní připojuje živě z Tel Avivu. Děkujeme, že se k nám připojil. Když říkáte, že se snažíte zabránit tomu, aby se zbraně dostaly do rukou džihádistů, koho tím myslíte? Myslíte HTS, kteří nyní ovládají tuto zemi?

David Mencer: Děkuji za pozvání, Krishnane. Nic by nám v Izraeli neudělalo větší radost, kdybychom měli mírové hranice a mírové vztahy s našimi sousedy v Sýrii. Doufáme, že k tomu skutečně dojde s jakýmkoli vedením, které se v Sýrii vystřídá, nebo pokud padne, ale prostě si nemůžeme dovolit ten luxus čekat, co se stane, jako to děláte vy v Londýně. Tohle je naše sousedství v Izraeli. Musíme udělat, co je třeba, abychom se ochránili. Nemůžeme mít džihádisty usazené na naší severní hranici a chemické zbraně v džihádu, doufáme, že jsou to ti umírnění džihádisté, ale slyšet o chemických zbraních v jejich rukou prostě není dobrý nápad. Takže my se  staráme o své věci.

Moderátor: Tohle všechno je preventivní, že? Vždyť oni na vás neútočí. Za současného stavu věcí na vás neútočí. Nepostupují směrem k vám. A otázkou je koho? Koho myslíte? Myslíte pravděpodobnou vládu nové Sýrie?

David Mencer: Myslíme tím každého, kdo na nás hodlá zaútočit, máme tu oči dokořán. Znovu říkám, že velmi doufáme, že pro Sýrii nastane nový začátek. Nikdo si nemohl pomoci,  jsme dojati  tím, jak syrský lid setřásl tohoto diktátora, půl milionu lidí, Asad je za ně zodpovědný, jsme všichni dojatí, jak setřásli diktaturu. Ale chemické zbraně a stíhací letoun v rukou džihádistů, stejných džihádistů, kteří se vyvinuli z ISIS, stejných džihádistů, kteří se vyvinuli z Islámského státu a Daeše, prostě to  není dobrý nápad. USA v posledních dnech podnikly kroky proti ISIS a my také, protože tyto zbraně, které se dostanou do rukou džihádistů, prostě nejsou dobrý nápad.

Moderátor:  No, pořád  trochu mlžíte v tom, koho přesně máte na mysli.   Proč například útočíte na syrské námořnictvo? O tom, že by námořní válečné lodě byly v rukou ISIS, nemůže být řeč. Víte, že to je přesně ten druh útoku, který má OSN na mysli, když říká, že destabilizujete tuto velmi křehkou situaci.

David Mencer:  Opět, v Londýně si můžete dovolit ten luxus, že uvidíte, počkáte a uvidíte, co se stane. My tady v Izraeli ten luxus prostě nemáme, jsou to džihádisté.

Moderátor:  Ale proč útočíte na námořnictvo? Žádní džihádisté námořnictvo nepřevzali. Takže si nejsem jistý, co tím myslíte. Že snad v Sýrii převezme vládu džihádistický režim nebo Írán?  Takže zde chcete útočit na novou vládu. Říkáte o tom, jak je to dojemné Myslíte tuto vládu? HTS? Tu se snažíte napadnout?

David Mencer:  Chráníme se před džihádisty. Nová vláda nepotřebuje chemické zbraně. Nepotřebuje stíhačky. Právě teď. Potřebuje obnovit život budoucnosti vlastních občanů. Chceme takovou budoucnost na naší severní hranici, po masakrech ze 7. října si ten luxus prostě nemůžeme dovolit. Jsou to džihádisté, kteří tyto masakry chválili. Chtějí je napodobit. Někteří z nich to dělají. Takže víte, vy v Londýně vidíte, počkejte a uvidíte, co se stane. My tady v Izraeli takový luxus nemáme. Budeme se bránit. Stáhneme tyto figurky ze šachovnice.

Moderátor: Chci říct, že k vám vlastně mluvím z Damašku než z Londýna, ale samozřejmě spousta lidí tady také řekne, no, kdo jste, že mluvíte o zbraních hromadného ničení nebo o obávaných zbraních, když víte, jaké zbraně používáte na Palestince v Gaze?

David Mencer: Vedeme válku proti Hamásu, ne proti obyvatelům Gazy. Ze všech sil jsme se snažili dostat Gazany z nebezpečí. Jsme blízko k tomu, abychom s Hamásem skoncovali. A to je jeden z důvodů, proč byl Írán  oslaben. Je oslaben, a proto se povstaleckým skupinám podařilo převzít kontrolu v Sýrii. Doufáme, že je to pro Sýrii nový začátek. Zoufale toužíme po dobrých vztazích s našimi sousedy, ale pokud k tomu nedojde, musíme mít sami sebe chráněné, nemůžeme mít na svých hranicích džihádisty, kteří se snaží, usilují o to, aby se znovu opakoval masakr ze 7. října. K tomu už znovu nedojde.

Moderátor: Víte, bombardování sousedů není nejlepší způsob, jak s nimi najít dobré vztahy, že?

David Mencer: Takže Krishnane, jste trochu posedlý Izraelem, jestli to tak mohu říct. Velmi, velmi jasně jsme řekli, jaké jsou naše záměry.

Moderátor: No, vy jste přece izraelský mluvčí. Proto se vás ptám na politiku Izraele.

David Mencer:  A já vám říkám naši politiku. Naše politika je na prvním místě. Chceme mírové vztahy, č. 2. Naši sousedé nepotřebují chemické zbraně. Prostě je nepotřebují.

* * * 
Zásadní otázkou budoucnosti Sýrie je, co se nyní stane s miliony uprchlíků, kteří po povstání v roce 2011 a násilném potlačení Asadova režimu v následujících letech, podpořeném brutálními ruskými nálety, uprchli do sousedních zemí a samozřejmě do Evropy. 

Ze země uprchlo nejméně 7 milionů Syřanů, tedy více než 1/4 syrského národa. Uprchlická krize, která měla dalekosáhlé mezinárodní důsledky. Nikde jinde než u syrských sousedů. 

Turecko přijalo více syrských uprchlíků než kterákoli jiná země, podle posledních údajů OSN 3,1 milionu. Pak přichází Libanon s odhadovaným počtem. 1,5 milionu syrských uprchlíků. Pak se dostáváme do Evropy.
Vzpomeňte si, že v roce 2015 Angela Merkelová řekla, že to zvládneme, a Německo je domovem třetího největšího počtu uprchlíků a žadatelů o azyl ze Sýrie, nyní jich tam je 781 000. To jsou údaje ze začátku letošního roku a nezahrnují uprchlíky, kteří se stali občany hostitelské země, ať už Německa, nebo kdekoli jinde, takže skutečná čísla budou vyšší. 

A co tedy Spojené království? No, Spojené království je na tomto konkrétním seznamu OSN na 14. místě. Tisíce lidí se staly britskými občany, ale v polovině roku 2024 zde bylo 17 000 syrských uprchlíků a dalších 6 000 lidí aktivně žádalo o azyl, takže jinými slovy čekali, a včera britská vláda oznámila, že nyní pozastavila vyřizování těchto žádostí o azyl ze Sýrie, a není sama. 

Všechny ty evropské země také pozastavují žádosti, včetně Německa a Francie, Itálie a Řecka. Zůstávají tak desítky tisíc lidí potenciálně v nejistotě. Španělsko však prozatím žádosti o azyl nepozastavuje, zatímco Rakousko šlo ještě dál. Tamní ministři sdělili médiím, že připravují program deportace Syřanů, aniž by uvedli další podrobnosti. 

Co se bude dít dál, nyní hodně závisí na akcích HTS V Sýrii, nové síly v Damašku, jsou Radou bezpečnosti OSN a mnoha vládami, včetně USA a Spojeného království, považovány za teroristickou skupinu. To je nyní jasná překážka pro vlády, které zvažují svůj přístup. Ale u většiny syrských uprchlíků, jak jsme slyšeli v sousedních zemích, existuje potenciál pro obrovský pohyb lidí zpět do Sýrie. Ať už se vlády v Evropě rozhodnou jakkoli.

* * * 

Moderátor: Co by se tedy nyní mělo stát s miliony syrských uprchlíků, kteří utekli do Evropy a dalších zemí? David Miliband je šéfem Mezinárodního záchranného výboru a je to bývalý britský ministr zahraničí. Nyní se ke mně připojuje z New Yorku. Sýrie pro vás musela být v posledních deseti letech největší výzvou. Co by se nyní mělo stát s miliony lidí, kteří jsou roztroušeni po celém světě?


David Miliband: Dobrý den, Krishnane. Rád jsem s vámi. Sýrie je na našem seznamu mimořádných událostí již 13 let od začátku občanské války. V posledních třech nebo čtyřech letech jsme nikdy nepodlehli argumentu, že válka nějak skončila, a máme asi 850 pracovníků Mezinárodního záchranného výboru, kteří pracují na severozápadě Sýrie, kde byla HTS jednou z velkých organizací, které ji ovládaly, a dalších 400 na severovýchodě země. 

Myslím, že nejdůležitější věcí, kterou by lidé měli pochopit, je, že naprostá většina Syřanů, které váš kolega právě popsal, ať už jsou na Blízkém východě, nebo jsou v Evropě, a my pracujeme v Jordánsku a Libanonu, stejně jako ve Spojeném království a Německu, naprostá většina syrských uprchlíků se chce vrátit domů. 

Stále mluví o tom, že jejich vlastí je Sýrie, ale příliš se toho báli, a my jsme se vždycky ptali, jestli je to ale dobrovolné, protože s povinnými deportacemi na místo, které lidé ještě nepovažují za bezpečné, skončíme v ještě větším průšvihu, než jsme v tuto chvíli.

Moderátor: Takže jste zklamán, že evropské země, včetně Británie, pozastavují rozhodování o azylu, když se přece lidé musí stále bát o svou budoucnost.

David Miliband: No, myslím, že chápete, proč je v tuto chvíli nemožné, aby se o azylu rozhodovalo. Je nutno  zjistit, zda je bezpečné vrátit se domů, nebo ne. Všichni čekají, jak se situace v Sýrii vyvine. Od našich vlastních týmů na místě vím, že pracují velmi důsledně a disciplinovaně na severozápadě země v posledních zhruba 12 letech, dokázali spolupracovat s úřady. Civilní orgány byly na severozápadě země zřízeny tak, aby nevznikl problém související s označením teroristů. 

Spolupracovali jsme s civilními orgány na severozápadě země, takže tam existuje historie zavedené přítomnosti, která byla schopna spravovat tuto část území. Severovýchod Sýrie je samozřejmě úplně jiný případ. Je to kurdská oblast Sýrie, myslím, že je rozumné, že evropské země říkají, že chceme, aby se využila příležitost, že nejsme schopni rozhodnout hned, ale myslím, že je velmi důležité, aby se držely myšlenky, že návraty musí být dobrovolné. 

Podle našich zkušeností je mnoho Syřanů, kteří se již vrátili, včetně těch z Libanonu. A začalo to vlastně asi před šesti týdny, ale v poslední době se to zrychlilo, protože si myslím, že mnoho Syřanů, často napojených na místní organizace občanské společnosti, které v Sýrii stále existují, chce co nejlépe využít příležitosti, která se jim naskytla.

Moderátor: Mnoho jejich domovů však zůstává zničených. Chci říci, že v celé zemi je strašná spoušť, stále ještě nejsou obnovena města jako Homs a Hamá, která byla během války rozbita režimem. Myslíte si, že vnější svět teď bude muset pomoci Sýrii s obnovou, což znamená potenciální zapojení HTS, pokud se stanou velkou součástí nové stabilní vlády.

David Miliband: No, krátká odpověď na tuto otázku je ano. Jsem si jistý, že kolem obnovy Sýrie musí být mezinárodní úsilí, i když bych řekl, že na rozdíl od situace před pandemií covidu, před pandemií se Evropská unie a Velká Británie skutečně zavázaly pomoci s obnovou Sýrie. Teď, s invazí na Ukrajinu, s tamními problémy si myslím, že je mnohem rozumnější se dívat směrem k Perskému zálivu jako na oblast, která bude sponzorovat obnovu Sýrie v širší otázce vládnutí, myslím si, že fakta na místě jsou taková, že HTS je u moci. A to znamená, že angažovanost nakonec bude muset být zásadní, protože naše zkušenost jako humanitární agentury po celém světě, ať už je to v Afghánistánu, nebo ve východní Africe, nakonec platí, že pokud chcete oslovit lidi, musíte spolupracovat s vládou.

1
Vytisknout
2336

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2024