12. 12. 2024 / Daniel Veselý
Izrael si pád Asadova režimu a nástup islamistů z HTS k moci zjevně vysvětluje jako příležitost k otevření další fronty na Blízkém východě a oživení myšlenky vytvoření Velkého Izraele, zahrnujícího i Damašek, o čemž blouzní izraelský ministr financí Becalel Smotrič. Tel Aviv nejenže zabral demilitarizovanou zónu na Golanských výšinách, ale sprostě si uloupil část syrského území, aby tak demonstroval naprosté pohrdání suverenitou Sýrie poté, co zdecimoval Gazu a v napadeném Libanonu zpacifikoval Hizballáh.
Izraelská armáda (IDF) pogratulovala “napraveným džihádistům” z HTS k vítězství nad Bašárem Asadem způsobem, v němž tradičně exceluje: IDF při 480 leteckých úderech bombardovala a ničila syrská námořní pravidla, protiletecké baterie a továrny na výrobu zbraní, munice a dalšího vojenského materiálu. Izraelské letectvo dokonce zaútočilo i na skladiště s chemickými zbraněmi poblíž Damašku, aby se choulostivý arzenál nedostal do rukou islamistických rebelů. Odhaduje se, že IDF zničila asi 70 až 80 procent syrského zbrojního arzenálu.
Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) uvedla, že izraelská letecká kampaň zničila nejdůležitější vojenské objekty v Sýrii, včetně letišť, radarů a vojenských signalizačních stanic ve většině syrských provincií. Další zdroje agentuře Reuters sdělily, že izraelské pozemní síly postoupily o deset kilometrů vpřed na syrské území a od Damašku jsou vzdáleny pouhých 25 kilometrů.
Je přitom pozoruhodné, že se HTS, která již dříve vyjádřila náklonnost Izraeli, s nímž chce udržovat vřelé vztahy, nikterak nebouří tváří v tvář izraelské destrukci syrských obranných kapacit a ilegálnímu záboru syrského území.
Mezitím se eufemisticky hovoří o “odzbrojování” Sýrie", jako by snad analogický akt ruských okupačních vojsk na Ukrajině, která nám údajně nedávají spát, nebyl týmž porušením mezinárodního práva. Kabinet izraelského premiéra a hledaného válečného zločince Benjamina Netanjahua novým vládcům v Damašku vyhrožuje, že pokud se spojí s režimem ajatolláhů v Teheránu, Izrael proti Sýrii podnikne náležité vojenské kroky, tj. nový agresivní výboj případně doprovázený dalším územním lupem. Takže nová vláda v Sýrii nemá na vybranou; bude plnit roli izraelského vazala i na zahraničně-politické scéně, kde bude mít nůž pod krkem a náležitě svázané ruce.
Tel Aviv očividně nemíní trpět v Damašku nic jiného než nesvéprávný, poddajný proxy režim, který bude muset chtě nechtě strávit izraelskou okupaci Golanských výšin (a nově izraelskou okupaci dosud Syřany kontrolované části Golanských výšin) a intenzivnější vojenské a zpravodajské aktivity tamtéž, takže přechodná vláda v Sýrii v čele s Muhammadem Bašírem bude muset stát před Tel Avivem v bázni a předklonu. Nebude mít prakticky žádnou kontrolu nad východní hranicí ani příhraničními oblastmi, kde IDF posiluje své pozice. Jestliže Izrael zničil 80 procent kapacit bývalé Asadovy armády, jak budou islamisté z HTS - či ideálně vláda vzešlá z nezávisle monitorovaných voleb - čelit potenciálním budoucím izraelským agresím?
Ačkoli otvíráky předních západních a českých tiskovin plní hrůzné detaily o Asadových mučírnách a masivních represáliích jeho tajné policie, HTS vzešlá z perverzní káidistické ideologie a zocelená ohavnou praxí za války v Sýrii, se za mizivého mediálního zájmu rovněž dopouštěla zavrženíhodných zločinů a represí. I když se Džawláního HTS nyní snaží vstřícnými gesty a kroky získat legitimitu v očích Západu, především vlády USA, která na Džawláního hlavu vypsala odměnu ve výši 10 milionů dolarů a HTS označila za zahraniční teroristickou organizaci, na povrch vyplouvají zvěsti o mimosoudních popravách Asadových loajalistů v baasistické baště v Latákiji rukou milic ovládaných HTS.
V HTS jsou sdruženy různé názorové frakce, včetně hardlinerů. Ostentativní vměšování se Izraele do syrských žáležitostí může některým kritickým jestřábím hlasům uvnitř HTS poskytnout argumentaci pro nastolení vlády tvrdé ruky. Dosud ničím nerušené předání moci v Damašku by v souvislosti s nedořešenými bezpečnostními problémy, jako je izraelská agrese na východě země a Tureckem podporované vražedné výpady nechvalně proslulé Syrské národní armády (SNA) proti bojovníkům z Kurdy vedené milice SDF i kurdským civilistům - a obecně izraelská a turecká imperiální rošáda v Sýrii, mohly v HTS vést k rozepřím ohledně obranných kapacit země, jejich stavu, funkčnosti a případného nasazení vojenského potenciálu - přestože jej izraelské letecké síly záměrně destruují. Tyto neshody by pak mohly vyvolat štěpení názorových frakcí ohledně vládnoucího procesu a distribuce moci a nakonec vést k případnému rozkolu v islamistické koalici. Tato dynamika by mohla vyústit k vypuknutí lokálních konfliktů o územní kontrolu a moc, podobně třeba jako v post-Kaddáfího Libyi.
Spojené státy izraelský zábor syrského území podpořily a konstatovaly, že Izrael učinil obranný krok, což je zjevný nesmysl. Jak jinak, Washington opět bezostyšně poskytuje požehnání svému darebáckému klientovi, který decimuje Gazu, zintenzivňuje kolonizaci a represi na Západním břehu, napadne Libanon, kde zdevastuje jih země a nyní vtrhne do sousední Sýrie, již svévolně připravuje o část území.
Nicméně Bidenův Bílý dům má otřesnou reputaci (měl-li kdy nějakou) kvůli své aktivní účasti na izraelské genocidě a soustavné sabotáži diplomatického řešení ukrajinského konfliktu syceného ve velkém i západními zbraněmi, takže kdokoli, kdo představuje “globální zbytek”, jeho lživé a manipulativní výroky už dávno nebere vážně. Bidenův kabinet poskytl Netanjahuově invazi do Sýrie a loupeži syrského území zelenou, což opět ilustruje kolaps frašky jménem “řád postavený na pravidlech”.
Netanjahuova kruciáta napříč Blízkým východem nabízí Washingtonu kýžené předpolí pro možné údery na režim ajatolláhů, v čemž by izraelskému premiérovi mohli být nápomocni jestřábi v nastupujícím Trumpově kabinetu, příkladně Marco Rubio, Tim Waltz, Mike Huckabee nebo Elise Stefanik. Netanjahu využil tragédie ze 7. října loňského roku k násilnému překopání mocenských vazeb, spojenectví a aliancí v regionu ve prospěch Izraele a jím realizovaném režimu apartheidu. Ochromení Hizballáhu vratkým příměřím v Libanonu, uzavření jeho zbrojní tepny v Sýrii a pád asadovské dynastie v Sýrii lze považovat za dočasné strategické úspěchy Netanjahuova chorobného tažení za totální dominanci nad Blízkém východě a posílení jeho pozic v širším regionu coby agresivní beranidlo na aktivity šíitského Íránu a jeho osy odporu.
Úhlavním nepřítelem a předním vyzyvatelem Izraele o hegemonii na Blízkém východě je právě Írán, který je v současnosti oslabený pádem svého spojence v Damašku a zaškrcením tras se zbraněmi a municí pro Hizballáh v Libanonu. Podaří se nakonec Netanjahuovi a jeho extremistickým ministrům přemluvit neokonzervativní warmongery v rodícím se Trumpově Bílém domě k finální zteči na Teherán poté, co padl proíránský režim v Damašku?
Diskuse