JÁ se mám skvěle! Proč si toho VY nevážíte?!

30. 12. 2024 / David Marenčák

Otočím kohoutkem a mám pitnou vodu. 

Pro Patáka globální oteplování a s ním spojené problémy neexistují. Nezajímá ho, že pitná voda z kohoutku se stává pro rostoucí počet obcí problémem (Článek na iRozhlas – Voda obcím chybí i v zimě, je to celorepublikový problém).

Ze stejných důvodů, jako jsou zatím dočasné nedostatky, je všeobecný dlouhodobý problém i s kvalitou (Článek na Idnes - Kvalita surové vody se zhoršuje. Udělat z ní pitnou je čím dál náročnější).

Oba zmíněné problémy se budou s velkou jistotou jen rozšiřovat a zhoršovat. Nicméně nejsme v 19. století, kdy by tekoucí pitná voda měla být měřítkem blahobytu.

Otočím hlavicí na topení a mám teplo. 

Tohle může napsat jen paneláčník, který neřeší, odkud a jak se to teplo v jeho radiátorech bere.Stále převážná část obyvatel Česka vytápí ve vlastní režii. Musí pomalu co pár let měnit kotle dle aktuální legislativy, pachtit se s transportem či výrobou paliva (dřevo) nebo věčně řešit pravidelné a časté problémy s tepelnými čerpadly a soláry.

Dále tu máme 1,3 milionu (!) lidí, kteří doma mrznou (Článek na iRozhlas Energetická chudoba trápí 1,3 milionu Čechů), a to převážně kvůli drahým energiím. To je samozřejmě pod Patákovu rozlišovací schopnost, protože podle něj má každý plnou svobodu najít si třetí a čtvrtou práci a navléci pátý svetr.

Klepnu do vypínače a mám světlo. Nepamatuji si, kdy naposledy nešla elektrika.

Plnou elektrifikaci tu dokončili před 60 lety zločinní reálsocialisté a uprostřed Evropy je tento luxusní výdobytek takovou samozřejmostí, že domácnosti odpojené od elektřiny z důvodů drahoty netřeba vůbec počítat (Článek na Idnes Senior bez elektřiny si chtěl ohřát oběd. Kvůli hořícím papírům přijeli hasiči).

A opět jako u vody a tepla, i tento výdobytek byl znakem blahobytu před mnoha generacemi, ale proč se rovnou nesrovnávat třeba s 16-17. stoletím, že? (Jak to činí text na blogu Seznam - Češi žijí v absolutním blahobytu, který nemá v historii obdoby)

Mimochodem k blackoutům docházelo vždy a bude a je mnoho míst, kde elektřina vypadává i několikrát týdně, například Kutná Hora, kde pro dlouholeté problémy s výpadky lidé založili facebookovou skupinu ČEZ nenávidí Kutnou Horu.

Klepnu na e-shop a druhý den mám cokoli doma.

Tady jsme si trochu zapřeháněli, pár největších obchodů, jen s určitým zbožím skladem a pro velká města toto skutečně umí, u specializovanějších věcí jsou to klidně týdny i měsíce.

Nicméně to hlavní je, že pokud nejste dostatečně movití, je vám tato skvělá možnost snadno utrácet odepřena. K tomu si můžeme připočíst, že možnost nechávat se stále sofistikovanějším informačním násilím reklamy a marketingu k impulzivním nákupům nepotřebného šmuku je nutné vnímat spíš jako negativum doby.

Obchody jsou plné zboží a služeb.

Zboží a služby tu sice máme habakuk, ale koho by z pravicových flašinetů zajímalo, že v příšerně podřadné kvalitě za v evropském průměru přemrštěné ceny, nebo že v periferiích drasticky klesá občanská vybavenost a dostupnost všeho, za vydatného přispívání státu (například rušení menších poboček pošt, úřadů práce nebo spojů). A opět je tu ono opomíjené ekonomické hledisko, kdy je člověku tento blahobyt nedostupný, když má žebrácké příjmy (Článek na Čt24: Přibývá lidí trpících potravinovou chudobou).

Žiju ve 12. nejbezpečnější zemi na světě. 

Česko je krásně bezpečná země, pokud za násilí nepočítáte cílenou demolici státních institucí, systémové a strukturální násilí, informační násilí (pravicová mainstreamová propaganda, PR a marketing), politické rozkrádačky, vlastizrádné činy politiků, nebo pokud nejste zdravotně postižený, žena, Rom, LGBTI+, senior nebo člověk bez domova. Misogynie, ageismus, rasismus, homofobie, orientalismus,  xenofobie a další formy zášti tu mají podporu od nejvyšších špiček politiky a médií a navzdory dechberoucímu nasazení aktivistů a aktivistek se toto klima jen a jen zhoršuje.

Samo sebou pro movitého bílého heterosexuálního muže žádné takové problémy neexistují, protože on sám se s žádnou formou útlaku a násilí nesetkal a kamarádi z „klubu“ také o ničem nevědí.

Mám plně k dispozici nadprůměrnou zdravotní péči.

Toto opět může napsat jen člověk, který nikdy nebyl vážně nemocný. Netrápí ho tak chronický nedostatek praktiků, zubařů, pediatrů, psychiatrů a vůbec specialistů. (Článek na Idnes: Mladí lékaři mizí z Česka do ciziny. Nejsou pediatři a praktici, varuje komora)

Nezajímají ho strašlivě dlouhé objednací lhůty, nahodilé svévolné neproplácení péče pojišťovnami, arogantní a zlé chování lékařů a personálu přetížených nekonečnými, ilegálními přesto normalizovanými přesčasy.

Tragikomické je, že Paták je sám zdravotník, a měl by tedy většinu problémů českého zdravotnictví a jeho setrvalého úpadku mít přímo z první ruky. Jako správnému pravičákovi mu také nevadí neustálé snahy o likvidaci zdravotnictví (rozuměj rozkradení zprivatizováním – Fiala už oznámil, že chystá další kolo), nejrůznější často nelegální poplatky, nadstandardy vedoucí leda k dalšímu zhoršení dostupnosti. Nevadí mu normalizované rozkrádání a korupce v dodávání přístrojů a zdravotnických prostředků.

Záchranka, hasiči nebo policie jsou u mě za pár minut.

Toto je opět téma regionální dostupnosti. Pro Patáka periferie nebo venkov prostě neexistují. Nemluvě o takových výdobytcích, jako je cílené odrazování lidí a vyvolávání pocitů viny. (Článek Zneužívání záchranné služby – emoce versus fakta), že si záchranku vůbec dovolí zavolat, přesto že nejsou sami lékaři a nemusí umět správně situaci vyhodnotit, a tak spousta lidí raději nevolá, přestože za posílání sanitek k banalitám nemohou oni, ale špatně nastavený systém, nebo jde spíše o městskou legendu (Článek Vzestup počtu tísňových volání v Berlíně nemají „na svědomí“ výzvy nízkých naléhavostí)

Tragikomické je, že navzdory zdánlivě chlácholícímu tónu, jak se máme dobře, sám Paták jako pravičák bude volit a podporovat takové strany, které nás postupně salámovou metodou dovedou k americkému modelu, kdy si lidé na sebe budou věšet kartičky – záchranku nevolat, nechte mne umřít, protože si její výjezd nemohou finančně dovolit.

Mohu bezplatně studovat na vysokých školách.

I v tomto bodě se projevuje Patákovo pravicové odpojení od reality. Je sice pravdou, že bezplatné školství coby relikt zločinného reálsocu tu stále existuje, ale jsou na něj pravidelně dlouhé roky činěny útoky ve snaze použít hrubě neosvědčený západní formát školného a studentských půjček a je vysoce pravděpodobné, že s rostoucí mírou zpropagandizovanosti obyvatelstva se to dříve, či později podaří. (Článek na Deník.cz Zpoplatněte v ČR vysoké školy, navrhují ekonomové. V EU se platí statisíce i nic) Nadto absence školného vůbec neznamená, že je studium bezplatné a čím dál větší nutnost pro mnoho studentů při škole pracovat - na kvalitě vzdělávání to rozhodně nepřidá. (Článek na Lidovky.cz - Peníze jako brzda k titulu. Cesta na VŠ stojí i 18 tisíc, podle expertů systém část dětí znevýhodňuje)

Zapnu TV a tam běží asi 100 programů. 

Něco tak tuctového, zbytného a zastaralého způsobu vymývání mozků považovat jako známku blahobytu je známkou leda argumentační nouze a nulového rozhledu, zvláště když na těch stech programech běží skoro to samé a je to prošpikované agresivními konzumeristickými reklamami. Mám rychlý internet a signálem pokrytou celou zemi. Mohu bez omezení cestovat téměř po celé Evropě. 

Tyto dva body jsem spojil, protože už mne nebaví ani psát znovu a znovu o tom, že v zemi levné práce, hubeného mediánu mezd a platů, v zemi, kde lidé místo dovolených pracují v další práci a kde je normalizováno dření v druhých až třetích zaměstnáních, které ani tak nezajišťují důstojný život, je možnost rychlého internetu a svobody cestování tvrdě podmíněna velikostí příjmů a životem v centru vs. životem na periferiích. (Článek na Deník.cz Zahraniční dovolenou si v kraji nemůže dovolit až polovina lidí) 

Mohu svobodně volit nebo být volen.  

Toto je další téměř bezcenná virtuální svoboda. V mediálním prostředí, kde dekády existuje pravicová hegemonie, veřejnoprávní média jsou v případě pravicových vlád a stran otevřeně provládní a zbytek médií ovládají oligarchové se svou nezpochybnitelnou kapitalistickou agendou je současná zastupitelská demokracie jen Potěmkinovou vsí sloužící k pasivaci obyvatelstva. Tomu se dopřávají volby už jen ze setrvačnosti a proto, aby se zachovalo zdání moci něco ovlivnit a zároveň se kanalizovala jakékoli mimovolební angažovaná snažení, například organizace zdola. 

V zemi stižené postsovětským mindrákem, kde cokoli i jen mírněji pravicového nebo dokonce středového je prestituční klikou a jejími neplacenými nohsledy ihned cejchováno jako Totální komunismus, který neprosadila ani KSČ (Jeden příklad za všechny, článek na Idnes: Kontrolovat občany podle elektroměrů, to už je čistý komunismus.) Dlouhodobě tu existuje pouze pseudovýběr mezi různě hnědými a v různé míře asociálními odstíny pravé, je jakákoli podstatnější změna prostřednictvím voleb pouhou iluzí. I nominálně levicové strany (bývalá ČSSD, KSČM, Zelení, Piráti) jsou porůznu více - či méně mixnuté hnědnutím, neoliberální doktrínou a různými vyloženě pravicovými politikami. 

Zastupitelská demokracie, kde volby vyhrávají velké peníze na PR a politický marketing (Existuje studie, která vyčíslila souvislost velikosti utracených peněz a pravděpodobnost vítězství ve volbách), není pravá demokracie. A je symptomatické, že ani ty nejuřvanější „obránce demokracie“ tyto zjevné a obrovské deficity demokracie vůbec nezajímají. 

A dále. Formálně máme demokracii, ale stále platí Masarykovo – demokracii máme, tak ještě nějaké ty demokraty. Liberálně pravicová intelektuální a majetková elita uznává jen takovou demokracii, kde volby vyhrávají výhradně jejich favorité a jinak je to ohrožení demokracie, důsledek hybridní ruské dezinfo války apod., a neustále od nich posloucháme, koho a jak by chtěli na volebním právu omezovat (chudší, seniory), nebo jak každý, kdo nevolí podle nich, je pátá kolona a dezolát. Klasicky jim totiž nedochází, že lidé nejsou až tak mediálně negramotní tupí a zmanipulovaní Ruskem, ale že neoliberální politika jim reálně nemá co nabídnout. A kdo s jen špetkou sebeúcty by volil ty zástupce, jejichž fanoušci ho bez ustání a mohutně jen odsuzují, ponižují, vysmívají a urážejí? (Starší text na blogu: Proč je Babiš na pozici a opozice – v opozici) 

Mohu si myslet, říkat a psát si co chci v mezích zákonů.

Ponechme stranou, že toto platilo i za reálsocu nebo v Třetí říši. Dnes navíc funguje brutální cenzura vlastnictvím (proti oligarchům a kapitalistickému systému v jejich médiích nikdo ani necekne a moc dobře ví proč), sociální popravy falešnými obviněními (viz Akce Fénix a další) a vyhazovy z práce. A jako obvykle – pravicový kavárník o tom nic neví, nebo to rovnou popírá, protože z práce se vyhazuje především za levicové názory.

Dnes máte svobodu slova říkat to, co si přeje věrchuška, oligarší média, těžce pravicová média veřejnoprávní, nebo držet hubu, což vám připomenou nejen státní represálie, ale také armáda nikým neplacených nevolených zpropagandizovaných jasánků, moderních svazáků, bonzáků a jiných hyperangažovaných idiotů, kteří hravě docílí vaše sestřelení z jakékoli komunikační platformy.

Výše zmínění „demokraté“ se chovají tak, že jen jejich názor je jediný možný, nejlepší, jediný pravdivý. Cokoli byť jen mírně vybočujícího z této fronty je ihned razantně potlačováno, umlčováno, nálepkováno jako dezinformační proruské a dezolátní.

Kdyby nic jako hoaxy, dezinformace, konspirace a jiné komerčně produkované bludy coby past na pozornost a následného prodeje této pozornosti inzerentům reklamy neexistovaly, museli by si je „demokraté“ vymyslet. Jakkoli by se zdálo, že dělají záslužnou činnost a proti misinformacím bojují, ve skutečnosti se jim náramně hodí do krámu a vystačí si s až směšným zveličováním a přifukováním jejich nebezpečnosti, zatímco zjevnou prolhanost hlavního proudu vůbec neřeší – kde je například jejich pohoršení, že mainstreamová média se stala mluvčími státu Izrael a jeho armády IDF? (Článek na Deníku N: ČT zveřejnila analýzy vysílání o Izraeli a Gaze. Podle jedné vytvářela dojem, že Palestinci si za utrpení mohou sami)

Vzhledem k tomu, jak všichni ti elfové a jiní pravicoví maskoti srdnatě ignorují všechny ty lži, manipulace, divoké konspirace, zamlčování, gate keeping, agendu setting a četné další nepravosti mainstreamu a soustředí se výhradně na svým dosahem nepočetnou a marginální alternativní scénu, nelze to nazvat jinak než soubojem propagand a je zřejmé, kdo tahá za kratší konec provazu. Většina oněch dezinformátorských alternativních médií „jen“ kanalizuje do stoupy oprávněný hněv z nespokojenosti se stavem věcí. Nemylte se, neříkám tím, že tento problém neexistuje, jen ho vnímám jako řádově méně závažný a především jako důsledek toho, že hlavní proud reálné problémy lidí stejně jako pravicové vlády zcela ignorují, popírají nebo o nich do omrzení lžou.

Cokoli podstatnějšího a vůči systému kritičtějšího je totiž ve svém dosahu buď potlačeno, nebo utopeno v oceánu banalit, infotainmentu a jiného informačního plevele. Žijeme v dystopické kombinaci metod románů 1984 a Báječný nový svět.

Jak s oblibou říkám – v pekelné díře zvané Česko si připadá svobodný jen buď velmi bohatý člověk, nebo někdo, kdo plave výhradně s proudem a nepokusil se jít dál, než dovoluje délka jeho řetězu.

Slovo závěrem

I kdyby ale Patákem zmíněná měřítka blahobytu nebyla účelově velmi nízko nasazená, absurdně výběrová, notně děravá či vyloženě nepravdivá, nelze si nevšimnout, kterak se pečlivě vyhnul všem ekonomickým tématům a trablům, jako jsou masově rozšířená pracující chudoba, levné montovnické práce, směšně nízká minimální mzda, drahé energie, nedostupné a předražené bydlení atd., a obecně faktu, že nedostatek peněz  dělá téměř ze všech jím vybraných ukazatelů kvality života věci více či méně omezené až nedostupné.

Přesto mezi méně informovanými spoluobčany dominuje souhlasné mručení s moralitkou, že kdo si toho neváží, je nějaký způsobem psychologicky osobnostně a schopnostně závadný, nedostačivý, pomýlený, málo vzdělaný zapšklý škarohlíd.

Proto se dopustím morálního soudu také.  Pomineme-li vědomé a dobrovolné ignorantství těch privilegovanějších, kteří se skutečně mají královsky a ostatní jim jsou hezky hyperindividualisticky pravicově u zadku, je v tom i kus dosti drzé domýšlivosti a pýchy. Co jiného než arogantní nafoukanost a tupá moralizace je domněnka, že lidé, o jejichž osudech vím naprosté kulové, se vlastně mají skvěle, jen si toho neváží a jsou povahově zkažení, protože neoprávněně remcají, věčně si stěžují, jsou líní a málo se snaží?

Ba co víc, každý člověk s tímto anetickým postojem mentálního alibismu a vědomé ignorace je spolupachatelem všeho strádání, protože aktivně brání možným změnám k lepšímu, už třeba jen tím, že volí takové politiky, kteří vedou společnost k jejímu drastickému zhoršování.

A jak pravil jeden kamarád: „Když se máme tak výtečně, proč nás o tom musí mainstream neustále přesvědčovat?“

Možná proto, abychom se nesnažili řešit všeobecný úpadek, například: 

· že v ČR máme největší pokles reálné mzdy ze všech 38 zemí OECD?

· Že v ČR máme s velkým náskokem nejdražší elektřinu ze všech zemí EU?

· Že v ČR máme nehorší dostupnost bydlení ze všech zemí EU?

· Že chudší Polsko má minimální mzdu o 6000 vyšší (od ledna o 7000)?

· Že na minimální důstojnou mzdu tu nedosáhne 67% zaměstnanců?

· Že zatímco před třemi lety nemělo na obědy každé desáté dítě, dnes už je to každé šesté?

· Že zatímco skoro všichni takhle rychle chudneme, naši miliardáři pasoucí si ODS astronomicky bohatnou o stovky miliard ročně?

· Že v podílu oligarchů na ekonomice jsme druzí na světě za Ruskem?

(Vypůjčeno ze statusu Petra Dvořáčka)

Konec víry v lepší časy. Bylo by zajímavé vysledovat, kdy se ono bájné dohánění západu, potažmo Německa přerodilo v umlčování nespokojenosti srovnáváním se Somálskem či jinými neokoloniálně naprosto zničenými zeměmi, středověkem, nebo přes půl století starými výdobytky. Není bez zajímavosti související jev, že v kultuře literární, divadelní a filmové zažívají poslední léta boom postapokalyptické, dystopické a jiné černé scénáře budoucnosti, které vystřídaly dřívější scénáře utopické, technooptimistické, hledící k zářným zítřkům růstu blahobytu a hojnosti. 

Jsme natolik ohlušení propagandou a negativní šokovou manipulací sociálních médií, že už si cokoli lepšího, než bylo včera nebo dnes, si kolektivně neumíme ani představit. Ti „nejrebelštější“ si představují jen konzervování současnosti na věčnost nebo „nutné a nezbytné“ setrvalé zhoršování všeho. Nihilismus, pesimismus, defétismus namíchaný s pasivním přihlížením, jak to nakonec dopadne nebo že to někdo vyřeší za nás, co dýchá ze všech těchto normalizačních agitek a kulturní produkce, se ovšem může stát dost silným příkladem sebenaplňujícího proroctví.

.