V nové éře imperialismu se velmoci snaží rozdělit si planetu
20. 1. 2025
čas čtení
9 minut
V roce 1945 se vítězné spojenecké mocnosti sešly v San Francisku, aby vypracovaly chartu Organizace spojených národů, základ nového globálního řádu, který by znemožnil další světovou válku. Charta prohlašovala, že všechny země mají stejná práva a již se nebudou uchylovat k "hrozbě nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu". Prezident Harry Truman řekl shromážděným delegátům, že "odpovědností velkých států je sloužit, a ne ovládat národy světa",
píše Jaroslav Trofimov.
Dnes vypadají tyto vznešené principy podivně, ne-li přímo irelevantně, neboť svět se vrací k tomu, co se od úsvitu dějin považovalo za přirozený zákon státnictví: silní si dělají, co se jim zlíbí, a slabí trpí, co musí. Rusko, jeden z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN, je tři roky v dobyvačné válce na Ukrajině, anektuje části země a snaží se eliminovat nezávislost zbytku. Ruští vůdci otevřeně hovoří o svých plánech s dalšími sousedními státy, včetně členů Evropské unie a NATO.
Čína, další stálý člen Rady bezpečnosti, podporuje ruskou válečnou mašinérii a připravuje se na válku s cílem ovládnout Tchaj-wan, zatímco šikanuje Filipíny a další země svými nároky na Jihočínské moře. A v USA se nově zvolený prezident Donald Trump začal oddávat své vlastní imperialistické rétorice a opakovaně vyhrožoval, že pohltí Kanadu, Grónsko a zónu Panamského průplavu.
Menší země následují příkladu velmocí. Turecko a Izrael rozšiřují svou vojenskou přítomnost v Sýrii po kolapsu Asadova režimu. Ázerbájdžán vyhrožuje vyhlazením Arménie, o které tvrdí, že byla založena na historickém ázerbájdžánském území.
"Vstupujeme do nové éry dobývání," říká Sumantra Maitra, ředitelka výzkumu v American Ideas Institute, konzervativním mozkovém trustu ve Washingtonu, D.C. "Velmoci jsou ti, kdo opět rozhodují. Některé země si to uvědomily brzy, jiné ne, ale brzy to také udělají."
Současné oživení imperialistického myšlení představuje náhlý obrat v uspořádání posledních tří desetiletí po studené válce. Po pádu Sovětského svazu se zdálo možné, že by se lidstvo konečně mohlo naučit žít podle souboru všeobecně uznávaných pravidel, s několika nepříjemnými výjimkami na periferii.
Dnes se koncept mezinárodního řádu založeného na pravidlech jeví stále utopičtěji – a přežití Organizace spojených národů je stále nejistější. "Je to skutečná otázka, kterou si musíme položit, 80 let po skončení 2. světové války, zda lze tuto strukturu zachránit, co by to vyžadovalo a zda by byla nahrazena," řekl v rozhovoru norský ministr zahraničí Espen Barth Eide.
"Je nás několik, kteří si myslíme, že pravidla by měla platit vždy, a já bych řekl, že moje země je jednou z nich," řekl. "Máme ty, kteří říkají, že by je měli aplikovat ve většině případů, ale ne tehdy, když by to skutečně poškodilo jejich spojence. A pak je mnoho zemí, které říkají, že bychom raději tato pravidla neměli, protože bez těchto pravidel by pro ně byl svět jednodušší."
Mnoho stratégů a diplomatů vidí ve světě návrat k něčemu jako Koncertu mocností, který vznikl v Evropě po napoleonských válkách na počátku 19. století. V rámci tohoto systému, chváleného zesnulým Henry Kissingerem za to, že téměř sto let bránil globální válce, si impéria navzájem uznávala sféry vlivu po celém světě, včetně práva utlačovat a ovládat méně mocné země a národy v těchto sférách.
Monroeova doktrína z roku 1823 byla americkou verzí této myšlenky, vyhlašující americkou hegemonii nad Amerikou a odmítnutí zapojit se do evropských válek. Tento měsíc Mike Waltz, Trumpův nastupující poradce pro národní bezpečnost, popsal vizi nově zvoleného prezidenta jako "Monroe 2.0".
Častá prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina o multipolárním světě odrážejí podobnou nostalgii po imperiální moci 19. století. Myšlenka multipolarity se líbí mnoha lidem v rozvojovém světě, kteří touží setřást americkou nadvládu, ale v praxi by to odebralo ještě více moci slabším zemím, řekl německý diplomat Volker Perthes, bývalý náměstek generálního tajemníka OSN.
"Budete mít pár pólů na globální úrovni a pak regionální póly, které budou všechny uzavírat dohody mezi sebou na úkor většiny lidí," řekl. "Toto je mnohem nerovnější a nebezpečnější svět."
Myšlenka opětovného rozdělení zeměkoule na sféry vlivu není něco, co by menší národy uvítaly. "Lidem, kteří by měli být jejich součástí, se to nelíbí," řekl indický zahraničněpolitický stratég Raja Mohan, člen Institutu pro politiku asijské společnosti v Novém Dillí. "To je důvod, proč je dnes problém na Ukrajině nebo problém v Latinské Americe. Můžete říci Monroeova doktrína, ale otázkou je, jak to zvládnete? Může to být provedeno pouze na základě svádění a přizpůsobení, spíše než síly zbraní."
Po celém světě panuje všeobecná shoda, že systém OSN je stále více zastaralý. Velká Británie a Francie, obě spojenecké mocnosti za 2. světové války, se staly stálými členy Rady bezpečnosti OSN v roce 1945 a mají tak právo veta nad jejími rozhodnutími. Mnohem větší země ne, včetně Indie, Německa, Brazílie a Japonska. Pokusy o reformu byly od 60. let 20. století zmařeny.
"Systém Organizace spojených národů byl vytvořen v době, kdy většina zemí světa nebyla suverénními entitami, a ať se nám to líbí nebo ne, nemůže odrážet skutečnou reprezentaci současné světové reality," uvedla premiérka Barbadosu Mia Mottleyová. "Pokud se chceme držet minulosti, měli bychom se raději dívat dozadu na týl než na přední část hlavy, protože jsme svědky umírání současného světového řádu."
Během studené války byla OSN využívána dvěma soupeřícími supervelmocemi – USA a Sovětským svazem – jako nástroj spolupráce v oblastech, kde se jejich zájmy shodovaly. To zahrnovalo potlačování infekčních nemocí, ochranu kulturních památek a zadržování místních konfliktů, které ani Washington, ani Moskva nechtěly eskalovat.
V 90. letech, kdy USA vyšly ze studené války vítězně a zdálo se, že oblouk dějin se nevyhnutelně ohýbá směrem ke svobodě, dosáhla OSN významných úspěchů, ukončila mnoho regionálních konfliktů a vytvořila tribunály pro válečné zločiny ve Rwandě a bývalé Jugoslávii. Na konferenci organizované OSN v Římě v roce 1998 podepsalo asi 120 zemí statut zřizující Mezinárodní trestní soud.
Když se však ICC dotkl konfliktů životně důležitých pro velké mocnosti, jeho meze se staly zřejmými. V roce 2023 soud obvinil Putina z válečných zločinů na Ukrajině, ale to nezabránilo tomu, aby byl ruský prezident oslavován s poctami v Číně, Vietnamu a Saúdské Arábii. Loni v říjnu dokonce i generální tajemník OSN António Guterres pózoval před kamerami, když se usmíval a potřásal rukou Putinovi v ruském městě Kazaň.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který byl loni obviněn ICC z válečných zločinů v pásmu Gazy, také pokračoval v práci jako obvykle. Ve Washingtonu republikány ovládaný Kongres pracuje na amerických sankcích proti ICC.
Spolupráce mezi velmocemi v OSN se začala rozpadat po americké invazi do Iráku v roce 2003 a zastavila se po totální válce Ruska proti Ukrajině v roce 2022. Nyní je Rada bezpečnosti ve všech hlavních otázkách na mrtvém bodě, což činí tento světový orgán do značné míry bezvýznamným.
"Nejsme Organizace spojených národů. Jsme rozdělené národy," řekl senátor James Risch z Idaha, republikán, který předsedá senátnímu výboru pro zahraniční vztahy.
Přesto je příliš brzy na to, abychom tento světový orgán zcela odepsali, řekl Michael Keating, výkonný ředitel Evropského institutu pro mír a bývalý vysoký diplomat OSN v Somálsku, Afghánistánu a na palestinských územích. "Lidé se mohou vrátit do OSN – nebo do něčeho velmi podobného – s bolestí z uvědomění, že OSN může být hrozná, ale alternativa k ní je ještě horší," řekl.
"Prostě nevím, jaká je jiná alternativa, než svět, kde je člověk člověku vlkem."
Zdroj v angličtině: ZDE
2293
Diskuse