V roce 2025 však jeho kariéru zastínil obří skandál – byl obžalován z organizovaného zločinu, sexuálního obchodování, vydírání a fyzického i psychického násilí vůči několika ženám, včetně své bývalé partnerky Cassandry „Cassie“ Ventury. Případ šokoval veřejnost množstvím detailních výpovědí o ponižujícím chování, sadistických praktikách a systematickém zneužívání moci v jeho okolí. Navzdory množství obvinění byl Combs nakonec zproštěn nejvážnějších obvinění, což vyvolalo vlnu pobouření a diskusí o tom, jak (ne)funguje spravedlnost, když jde o slavné a mocné.

Po týdnech nechutných výpovědí, šokujících detailů a důkazů, které by běžnému člověku dávno zničily kariéru i svobodu, odešel Diddy ze soudní síně prakticky bez následků. Zproštěn viny ze sexuálního obchodování i zločinného spolčení, uznán vinným pouze z přepravy osob za účelem prostituce. Jinými slovy – místo spravedlnosti jen poklepání přes prsty.

A co se mezitím dělo před soudem? Lidé slavili! Mazali se dětským olejem – symbolem nechvalně proslulých „freak-off“ večírků. To už není jen ztráta citlivosti. To je otevřené posmívání se spravedlnosti. Toto nebyl soud. Byla to fraška.

V případu zazněly výpovědi o bití, vydírání intimními videi, psychickém i fyzickém teroru. Přesto jsme svědky, jak se vše relativizuje. „Byly dospělé.“ „Řekly, že ho milují.“ „Měly to čekat.“ A tak se místo hledání pravdy hledá vina na straně obětí.

Zneužívání moci má mnoho podob. Není to jen pěst v obličeji. Je to manipulace, zastrašování, kontrola. A když tím manipulátorem je miliardář obklopený právníky a poskoky, není to soukromá věc. Je to systémový problém. Dnešní cynická doba už na výpovědi obětí často nereaguje soucitem, ale výsměchem. 

Verdikt v případu Diddyho je víc než jen právní rozhodnutí. Je to společenské poselství – pokud jsi dost slavný, nic se ti nestane. Můžeš být obviněn z nejhorších činů, můžeš ponížit desítky lidí, a stejně odejdeš se vztyčenou hlavou. A možná i s úsměvem. Diddy se smál. Proč by ne? Vyhrál. Nejen tenhle soud, ale i souboj s realitou.

Ale pokud nás to nepobouří, pokud nad tím jen pokrčíme rameny a posuneme se k další senzaci, pak jsme na tom hůř, než jsme si ochotni připustit.