Netanjahu se zřejmě bojí Trumpa více než Smotriche a zřejmě připravuje půdu pro dohodu o Gaze

5. 9. 2025

 

Vysoký diplomat konstatoval: „Jsou to kritické dny. Pod povrchem se odehrávají věci, které by mohly vést k dohodě.“ Jeho komentář doplňuje zprávu Raviva Druckera z úterý na kanálu 13, že pravá ruka premiéra, ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer, řekl Egypťanům a Katarům, že Izrael „nevyloučil částečnou dohodu“ a „nenechte se ovlivnit prohlášeními“. Dermer mediátory neklame, je to jen klasická taktika Netanjahua – nechat vše otevřené.

První se týká očekávání amerického prezidenta Donalda Trumpa, že rychlá vojenská operace skončí porážkou Hamásu během několika příštích týdnů. Trump, který žije v povrchním světě scenáristů akčních filmů z 80. let, je přesvědčen, že pouze vojenská síla podmaní padouchy a umožní Izraeli prosperovat.

Netanjahu však ví, že armáda předložila zcela odlišný plán. Náčelník generálního štábu IDF Eyal Zamir řekl bezpečnostnímu kabinetu, že očekává, že operace v Gaze potrvá osm měsíců. Řekl také, že nezačne rozhodujícím úderem, ale evakuací obyvatelstva v rámci postupné, složité a riskantní operace.

Úředníci Koordinátora vládních aktivit na územích uvedli, že vzhledem k podmínkám panujícím v Gaze mají civilisté malou motivaci přestěhovat se do táborů pro vysídlené osoby. Pokud jejich životy nemají žádnou hodnotu a všechny možnosti, které mají, jsou špatné, proč by se měli stěhovat? Nakonec i Trump si uvědomí, že operace se vleče, a může požadovat její ukončení.

Druhým problémem je vážná diplomatická krize, ve které se Izrael ocitl. Ministr zahraničí Gideon Sa'ar, jako typický oportunista z Likudu, přijal známé pravidlo: „Na veřejnosti se chlubte před voliči a za zavřenými dveřmi ale mluvte s vyšetřovací komisí otevřeně.“

Před premiérem hovoří o katastrofických scénářích v případě, že Izrael obsadí Gazu, a o tom, jak se na televizních obrazovkách po celém světě budou týdny objevovat záběry hladovějících lidí a mrtvých dětí. Evropské země uvalí na Izraelce sankce, včetně obchodních zákazů, zrušení letů a uzavření vzdušného prostoru. Izraelské fotbalové týmy budou s 99% jistotou vyloučeny z FIFA a UEFA – a to není vše.

Netanjahu se skutečně obává diplomatických dopadů a snaží se zajistit, aby do Gazy dorazilo velké množství humanitární pomoci. Zároveň opakuje, že Izrael nemá v úmyslu okupovat pásmo Gazy, ale chce předat kontrolu jiné arabské vládě než Hamásu. To však představuje jen náplast na krvácející ránu, z níž teče krev jako z Amazonky.

Zároveň jsou političtí a vojenští představitelé nerozhodní, co dělat s Íránem. Grandiózní řeči ministra obrany Israela Katze o zániku režimu se vypařily. Podle nejnovějších zpravodajských hodnocení je režim i nadále silný a stabilní. Díky čínské pomoci může být brzy obnoven i raketový program. Ukazuje se, že Trumpovy výhrůžky vůči Číně a jeho bagatelizování její vojenské síly měly opačný účinek. Peking využívá Írán jako nástroj ve své studené válce se Spojenými státy.

Další útok na íránskou raketovou infrastrukturu není v krátkodobém horizontu na pořadu dne, ale je to scénář, který nelze v příštích měsících vyloučit. Pokud k tomu dojde, mohlo by to zaměstnat izraelskou armádu a omezit její schopnost soustředit se na Gazu.

S přihlédnutím ke všem výše uvedeným faktorům, zejména k americkému prvku, by Netanjahu měl být nakloněn uzavření dohody, ale je moudré nebýt příliš optimistický. Z rozhovorů se zdroji v Dauhá, které jsou obeznámeny s jednáními, vyplynulo, že za poslední měsíc nezaznamenaly žádnou změnu situace. Nevidí ani náznak pokroku nebo rozhodnutí na obzoru. Ale u Netanjahua se nedá nic předvídat.