Jak proměnit uznání Palestiny v něco víc než jen symboliku
25. 9. 2025
Iniciativa Francie a Saúdské Arábie v OSN je slibná, ale vyžaduje důrazné následné kroky.
Rozhodnutí Francie, Velké Británie, Austrálie, Portugalska a několika dalších zemí uznat Palestinu bylo mnohými oslavováno jako přelomový okamžik – symbolický obrat po desetiletích ambivalence – a kritiky ostře odsuzováno jako prázdné, teatrální gesto na pozadí spoluviny na genocidě v Gaze, míní na webu Responsibe Statecraft Trita Parsi.
Západní spoluvina – prostřednictvím prodeje zbraní, diplomatické ochrany, sdílení zpravodajských informací a neprosazování mezinárodního práva – vrhá dlouhý stín na morální nároky uznání státu. Symbolika sama o sobě nemůže zastavit vlnu genocidy.
Nicméně tento moment může přinést více než jen morální gesto. Uznání posiluje saúdsko-francouzskou iniciativu v OSN za založení palestinského státu, kterou 12. září přijalo 142 států.
Tato iniciativa může pomoci posunout gramatiku konfliktu od nekonečných jednání k nezvratné realizaci: založené na časově ohraničených, hmatatelných krocích směrem k státnosti.
Správným následným postupem může ukončit klam osloského procesu – kdy cestovní mapa nikde nekončila a výsledek zůstal odložen.
Newyorská deklarace vyzývá nejen k uznání palestinského státu, ale také ke „konkrétním, časově ohraničeným a nezvratným krokům“ směřujícím k realizaci řešení dvou států. Vyzývá také k dočasné mezinárodní stabilizační misi pod mandátem Rady bezpečnosti OSN a zavazuje se podporovat palestinský stát založený v hranicích z roku 1967 s hlavním městem ve východním Jeruzalémě, dokud nebude dohodnuta výměna území.
Toto potvrzení však zdaleka nestačí; saúdsko-francouzský proces má své mezery. Za prvé je nejdůležitější, že stejně jako Oslo postrádá účinnost. Neexistuje žádný věrohodný mechanismus pro uvalení sankcí nebo trestů, pokud Izrael bude pokračovat v okupaci nebo porušovat nově dohodnuté parametry. Bez nákladů za nedodržení zůstává pokrok jen slabou nadějí. To je třeba řešit v následných krocích.
Za druhé, francouzsko-saúdská deklarace vytváří zásadní spojení mezi vytvořením palestinského státu a vytvořením nové bezpečnostní architektury pro region. Toto spojení je třeba posílit.
Blízký východ nemá ekvivalent Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Sdružení národů jihovýchodní Asie ani žádného jiného inkluzivního stálého bezpečnostního orgánu. Vytvořením takového orgánu a architektury a nabídkou plného členství Izraeli, POKUD přijme palestinský stát v hranicích z roku 1967, bude Izraeli nabídnuta dosud nejsilnější motivace ke změně kurzu a vyhnutí se trvalému postavení vyvrhele.
To by šlo nad rámec toho, co bylo Izraeli nabídnuto v arabském mírovém plánu z roku 2002 (uznání) nebo v Abrahamovských dohodách (normalizace) – nabídlo by to Izraeli plnou bezpečnostní integraci. Ale pouze pokud ukončí okupaci.
To bude také mnohem lépe sloužit zájmům USA než kurs, kterým se Washington v současné době ubírá. Nejenže absence bezpečnostní architektury přispívá k trvalé nestabilitě regionu, ale také ztěžuje Spojeným státům přesunout břemeno, protože neexistuje žádná nezávislá infrastruktura, na kterou by bylo možné toto bezpečnostní břemeno přesunout. A co je nejdůležitější, pomohlo by to Spojeným státům konečně se osvobodit od vyhlídky na nekonečnou válku na Blízkém východě.
Celý text v angličtině ZDE
Diskuse