Pokud nyní nezacelíme už tak obrovskou díru v hrázi spravedlivé politické soutěže, přehrada se protrhne a cesta zpět už nebude

29. 9. 2025 / Milan Čech

 

Autor chápe, že se nyní mnoho demokratů opájí představou, že opět „unikneme hrobníkovi z lopaty“ tím, že nejvíce proruské politické subjekty neprojdou pětiprocentním sítem, a prodemokratické strany tak získají křehkou většinu nad oportunisty ochotnými se paktovat s kýmkoli, kdo jim dokáže dát moc, tedy Ruskem. Těší se, že strany od ekologické levice až po konzervativní obdivovatele Trumpa a Izraelského vraždění si udrží jen o pár hlasů více než ty, které otevřeně hlásají ruská stanoviska a tancují s Kremlem na plese, kde v cinknuté tombole leží jeho internetová podpora a miliony volebních hlasů. Opoziční strany, které lžím, co hlásají, občas ani samy nevěří, ale naopak bezvýhradně věří v moc ruské hybridní mašinérie – a v to, že její trollí továrny a sítě jim přinesou politickou moc, za kterou jsou ochotny zaprodat svou zemi v dlouhodobé vlastizrádné kolaboraci. Autor textu se proto neopájí současnou naivní nadějí: i kdyby to dopadlo prodemokraticky, pokládá takovouto vyčerpávající a nefér politickou soutěž za pouhý předzvěst konce demokratického systému. Systém je spoluprací zcela nesourodých demokratických politických subjektů evolučně degenerován, degraduje a stává se podhoubím pro další posílení proruských, vlastizrádných subjektů a další mentální propad voličstva. Pro zachování demokracie je proto nutné podniknout daleko zásadnější a intenzivnější kroky, než je spoléhání na štěstí a křehkou většinu myslících lidí nad proruskými sebevrahy. Neschopná vláda to nedokázala a tak musí přijít soudní moc, která má ochranu demokracie v popisu práce.  

Stížnosti na neplatnost voleb obvykle řeší technické a procedurální chyby. Nastala však éra hybridní války, kde se bojuje o mysl voličů a o materiální jádro ústavního systému. Před Nejvyšším správním soudem (NSS) by se tak po volbách měla ocitnout stížnost, která by požadovala průlomové rozhodnutí: zrušení voleb, protože samotný proces, byť technicky správně provedený, byl nepopiratelně zkorumpován vlivem nepřátelské cizí mocnosti.

Tato argumentace staví na premise, že zneužívání trollích farem, botů a masivních dezinformačních kampaní (často popsaných BIS či investigativci) ze strany Ruska a na něj napojených domácích politických aktérů vytváří nespravedlivou soutěž, která je již tak všeprostupující, objemná a potenciálně nebezpečná, že brzy popře samo ústavní právo lidí na demokratický systém.

I. Právní základ průlomu: Ochrana esenciálních hodnot Ústavy

Ačkoliv zákon o správním soudnictví upravuje proces stížnosti proti volbám, žádný precedent se dosud nezabýval vlivem hybridní války v takovém měřítku, které zcela jistě narušuje férovost voleb. Pokud NSS záleží na zachování demokracie, což má v popisu práce, měl by se odkázat na vyšší právní normy:

1. Porušení materiálního jádra ústavy

Ústavní právo na demokratický systém (§ 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy ČR) není jen právo na volby jako rituál, ale právo na skutečnou a spravedlivou politickou soutěž. Využívá-li jedna strana organizovanou, masivní a finančně exponovanou dezinformační infrastrukturu  (s vazbami na Kreml, jak naznačují zprávy tajných služeb), nemůže být řeč o spravedlivém a rovném boji. NSS by musel konstatovat, že tato hybridní manipulace představuje zásah do podstaty a smyslu ústavního práva.

2. Nedodržení principu rovnosti soutěže

Prodemokratické strany jsou vázány zákony, etickými kodexy a pravidly financování. Proruské a antidemokratické subjekty získávají nelegitimní informační výhodu tím, že:

• využívají neomezený tok dezinformací financovaných ze zahraničí, přičemž jsou v mnoha případech finančně či personálně navázány na Ruskem podporované struktury (např. Stačilo! a zprávy o vazbách jejího vedení na peníze slovenského oligarchy napojeného na ruské zdroje nebo navštěvování Iránské ambasády Motoristy atd.);

• cíleně oslovují „rusy psychologickou válkou proměněné voliče“ – segment populace, který je psychologicky a informačně závislý na narativech cizí mocnosti a zcela plní její “rozkazy”;

• jejich kampaň se tak stává prodlouženou rukou nepřátelského státního aktéra.

Tento model cílené infekce volebního procesu efektivně zneplatňuje ústavní princip rovnosti. A ne, není náhoda že dle Vondráčka (ANO), Macinky (MOTO), Sterzika (Stačilo) a Kotena (SPD) by dokonce vysílání Kremlem řízených ruských televizí mělo být přístupné všem.

Představme si, že do boxerského ringu v zápase o lidskou, eticky, racionálně a morálně neukotvenou mysl, vstoupí Demokracie (s váhou 50 kg), která se striktně drží pravdy, pravidel a etiky. Proti ní stojí Autoritářský hybridní režim (s váhou 120 kg), který je nejen dopingem masivních lží nadopovaný, ale má na rukavicích navíc nepovolené a smrtící dlouhé kovové hřeby a zároveň ještě zná rozhodčího a může si v ringu dělat co chce. Kdo nakonec vyhraje tento boj o mysl, když Ursula von der Leyenová recipročně nefinancuje subjekty, které by v rámci odplaty šířily lži o biologických zbraních v ruských vakcínách nebo o rituálních satanistických praktikách kremelské elity? Když neplatí ani dovolené v Karibiku demokratickým vidlákům, nekupuje jim drahá auta atd? EU a demokracie se totiž i v této chvíli chová jako onen čestný boxer, který věří ve férový zápas, ačkoliv ho nadopovaný hromotluk s hřeby hodlá v ringu zabít. Spravedlivá soutěž v takovém stavu neexistuje!

Ústava sama obsahuje pojistky proti sebezničení: čl. 1 definuje Českou republiku jako demokratický právní stát, čl. 5 vyžaduje, aby se politické strany řídily demokratickými zásadami, a čl. 9 odst. 2 výslovně zakazuje měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu. Z toho plyne, že individuální práva voličů či stran nemohou být vykládána způsobem, který by vedl k likvidaci demokracie samotné.

II. Obžaloba proměněného voliče a nástup totality

Klíčový argument pro NSS by neměl být jen technický, ale existenciální. Jedná se o proces, ve kterém vítězství dezinformační hybridní války vede k sebe-posilující spirále směřující k autoritářství:

1. Využívání proměněného elektorátu

„Přeprodej“ psychologickou válkou  získaných volebních hlasů se zde nemusí odehrávat skrze přímou korupci, ale skrze vzájemně výhodnou provázanost antidemokratických sil. Strany, které servírují ruské lži (např. o EU, NATO, Ukrajině), získávají hlasy rusy vytvořených „zombie“ voličů. Jakmile taková strana získá moc, je závislá na udržování a zesilování této propagandy, aby si svůj elektorát udržela. Nejen rusy přímo řízené a financované politické strany tedy programově dláždí cestu k totalitě, ale i politické subjekty využívající ruskou dezinfoválku a jí proměněné voliče jsou prakticky kauzálně nuceny k totalitě směřovat, protože jinak o ruskou pomoc (soc. sítě, trollí továrny, řetězové maily atd.) přijdou. Tím se spirála mířící neodvratně k totalitě samovolně posiluje a stává se nezvratitelnou.

2. Maďarský model jako varování

Maďarsko (oligarchie V. Orbána) je učebnicovým příkladem, kde systémová demontáž demokracie začala vítězstvím ve volbách a následovala postupným rušením demokratických atributů (nezávislost médií, soudů, akademické sféry) a ovládnutím ekonomické moci. Cesta k polomafiánské totalitě v Maďarsku a Slovensku začala u volební urny a  byla umožněna právě dezinformační válkou. NSS má u nás možnost tento standardní ruský model přerušit dokud je ještě čas.

III. Mezinárodní precedenty a neakceptace hybridních hrozeb

Zatímco některé demokracie si na ruský vliv zvykly (dokonce země s přímou ruskou zkušeností z roku 1968) a pokládají ho za normální a soudně nenapadnutelný, jiné země již podnikají radikální kroky, což ukazuje na rostoucí právní a bezpečnostní neakceptování hybridního vměšování:

• Moldavsko: Zde probíhá současná obrana před dezinformacemi a financováním. Stát aktivně stíhá a odstraňuje z politické scény osoby a strany (např. spojené s oligarchou Šorem) kvůli prokázanému ruskému financování a destabilizačním snahám. Tento případ slouží jako přímé právní uznání, že zahraniční financování a dezinformace diskvalifikují politické aktéry. U nás je zjišťování, kdo platí dezinformační subjekty jako je Vidlák, záležitostí výhradně investigativních novinářů, nikoli však státního aparátu zajišťujícího ochranu volebního prostředí.

• Rumunsko: Během prezidentských voleb byl jeden z proruských kandidátů s reálnou šancí na úspěch odstraněn z voleb kvůli závažným porušením zákona spojeným s dezinformační kampaní. Tento krok představuje silný precedens, který ukazuje ochotu státních institucí jednat rázně a veřejně potlačovat prokázané aktéry hybridní války, a to i za cenu diskvalifikace kandidáta.

Tyto příklady ukazují, že je právně možné a strategicky nutné považovat vměšování cizí mocnosti do voleb za protiprávní jednání vedoucí k diskvalifikaci. Bohužel náš národ je zvyklý před fašistickou totalitou, vnitřní i vnější, spíše kapitulovat a dávat jí území, než se jí reálně postavit.

IV. Apel na NSS: Poslední linie obrany globálního demokratického bloku

Rozhodnutí NSS by ukázalo nejen na zvrácenost politických subjektů, které pro své soukromé cíle neváhají využívat vlastizrádné jednání ve spojení s cizí mocí, ale zároveň by poukázalo na dosavadní neschopnost vlády a dalších složek státu demokracii ochránit, tedy na jejich pasivitu.

Je třeba říci otevřeně: selhání státu chránit férovost volebního procesu je spoluodpovědností výkonné i zákonodárné moci. Pokud tuto povinnost nepřevezmou, musí ji převzít soudní moc.

Hrozba pro světový řád: i žádné či zrušené volby jsou stále menším zlem než volby, v nichž Rusko zopakuje svou nejúspěšnější hybridní operaci, kdy se mu podařilo manipulací informačního prostoru proměnit významnou část elektorátu USA v nekritické uctívače kandidáta, který je zcela nezpůsobilý výkonu své funknce a dokonce aktivně usiloval o zrušení demokratického systému (stál za útokem na Kapitol). Tento zlom pravděpodobně představuje počátek likvidace světového demokratického bloku. Přidávání dalších zemí (ČR) do skupiny mentálně rozvrácených států (Maďarsko, Slovensko), kde rusy ovlivněné mafiánské subjekty získávají neomezenou moc, tento kolaps demokratického světa jen urychlí. Naše povolební připojení k tomuto proudu tedy znamená, že i tato země se stane hrobníkem jediného politicko-sociálně-ekonomického systému, ve kterém může většina obyvatel spokojeně a svobodně žít. Tvářit se že jde o běžnou situaci v demokratické soutěži je sebevraždou alibistického zcela nefunkčního systému.Už dnes proruské subjekty a jejich představitelé vyhrožují těm, kdo se jim staví do cesty, že si je ‚po volbách podají‘. Tak bezpečně se cítí v demokracii, kterou chtějí zničit – v systému, jenž nedokáže ochránit sám sebe a paradoxně chrání i své vlastní destruktory.

Závěr: Apel na soudní odvahu

Nejvyšší správní soud, jako garant ústavního pořádku ve správním soudnictví, má jedinečnou příležitost a povinnost reagovat na hrozbu, která je pro demokracii nová, ale fatální. Zrušení voleb na základě hybridní války by bylo sice průlomové rozhodnutí, ale zároveň by potvrdilo, že právo na demokratický systém je nadřazeno právu na šíření lží a propagandu placenou z ciziny. Konečně by navíc přinutilo odpovědné složky státu konat v eliminaci nepřijatelného volebního vlivu.

Pokud NSS neuzná, že masivní hybridní manipulace vytvořila takovou nerovnost, která znemožnila spravedlivou soutěž, de facto tím legitimizuje i budoucí „hybridní převraty“. Volby jsou platné pouze tehdy, pokud je proces svobodný a spravedlivý. Pokud je jedna strana vyzbrojena lží a cizí finanční a informační silou, princip spravedlnosti je nenávratně ztracen. Soudní moc musí být poslední linií obrany.

Autor tohoto textu se domnívá, že strany fungující v symbióze s ruskými narativy získají v nové sněmovně většinu. Podání návrhu na zamítnutí voleb k Nejvyššímu správnímu soudu považuje za nutné ale i v případě, kdy prodemokratické strany budou mít většinu – dokonce o to více, protože pak takový krok nebude vnímán jako útok na pluralitu, která má být nadřazena všemu, včetně jádra ústavnosti, ale jako bod, kdy si konečně uvědomíme, že s ruským hybridním vlivem je třeba něco konkrétního udělat. Autor není právník a pravděpodobně by nedokázal zformulovat návrh k Nejvyššímu správnímu soudu na zrušení voleb tak, aby se jím soud skutečně zabýval. Situaci však považuje za natolik závažnou, že by rád vyzval všechny, kteří by tyto právní kroky zvládli, aby je učinili. Vás ostatní, kteří považujete za samozřejmé, že se naše země musí bránit ruskem podporované proměně v totalitní mafiánskou žumpu po slovenském vzoru, prosím o sdílení tohoto textu tak, aby se našel jednotlivec či organizace schopná připravit a podat návrh k NSS.

Pokud nyní nezacelíme už tak obrovskou díru v hrázi spravedlivé politické soutěže, přehrada se protrhne a cesta zpět už nebude.

Proruská pátá kolona se zatím soustředí na prezidenta – tlačí na něj, aby dosadil produkty ruské hybridní války do čela státu. Proto s předstihem řvou na náměstích podobně, jako to dělali komunisté v roce 1948: sami tuší, že jmenovat ruské loutky do čela demokratické země by mělo být politicky a ústavně problematické. Prezident má ovšem možnosti omezené, NSS nikoliv. Možná dnes budoucnost demokracie závisí na tom, kdo dokáže podat a obhájit stížnost na zrušení voleb.