Nově zvolená poslankyně za Zelené zastávala šokující proizraelské postoje

5. 10. 2025

Ano. My jsme si vybrali dvě témata aplikace informační války. Jedno je hnutí, které se nazývá zkratkou **BDS**, což znamená *Boycott, Divestment, Sanctions* – tedy „bojkot, odepření investic a sankce“. Druhým tématem je **osadnická politika**.

V minulých dnech jsme zaznamenali celou řadu protiizraelských demonstrací – v ulicích arabských měst, ale i v evropských. Jedním z fenoménů, kterého jsme si všimli, byly také demonstrace proti Izraeli na amerických univerzitách. Jak si to vysvětlit?

Už jsme se o tom zmínili. Na amerických univerzitách je velmi silné právě to hnutí, které zmínil Martin – BDS. To znamená bojkot, odepření investic a sankce, což je v podstatě vyhlášení obchodní války proti Izraeli. Toto hnutí má velký vliv právě na univerzitách, protože univerzitní studenti a studentky jsou lidé, kteří jsou velmi často idealisté a chtějí se zapojit do různých aktivit „za mír, spravedlnost a lepší svět“.

Toto hnutí se tam uchytilo, ale má velmi problematické pozadí – a koneckonců i důsledky.

Co víme o jeho financování?

Financování hnutí je pravděpodobně – a existují k tomu i věrohodné důkazy – propojeno s financováním terorismu, konkrétně Hamásu. Někdy v roce 2016 se tomu věnovalo veřejné slyšení v americkém Kongresu. Také v předchozí dekádě bylo sedm lidí ze tří amerických organizací odsouzeno za podíl na financování terorismu. Tyto tři organizace figurují i mezi sponzory hnutí BDS.

Samotné hnutí BDS se netají tím, že jeho zakladatelé hovoří otevřeně o tom, že Izrael nemá právo na existenci, a že vyřešení postavení Palestinců ve Svaté zemi je možné jedině odepřením Izraeli práva na existenci.

To mě zaujalo, když jsem viděl stanovy tohoto hnutí – v podstatě je to měkčí forma Hamásu. Předpokládá, že existence státu Izrael je neslučitelná s tím, co oni považují za řešení problému.

Kořeny bojkotu Izraele a vůbec židovského osídlení ve Svaté zemi sahají až do roku 1945 – několik měsíců po skončení druhé světové války. Tehdy arabské státy vyzvaly k ekonomickému bojkotu židovských osad.

Hnutí BDS získalo velkou sílu v roce 2001 v souvislosti se světovou konferencí OSN proti rasismu v jihoafrickém Durbanu. Tam vznikla koalice nevládních organizací, které o několik let později vydaly prohlášení vyzývající k bojkotu Izraele.

Je třeba říci, že představitelé hnutí BDS obvykle nehovoří otevřeně o svých skutečných cílech, když získávají příznivce – ať už na amerických univerzitách, nebo mezi hudebníky, například bývalým kytaristou Pink Floyd Rogerem Watersem.

Různá mírová a sociální hnutí – to si pamatujeme už z období studené války – často zneužívala dobrou vůli a idealismus lidí na Západě pro účely propagandy.

Měli bychom se také podívat, jaké důsledky může mít důsledný bojkot obchodu, investic, ale i akademické spolupráce pro samotný konflikt.

Mě by zajímala argumentační báze BDS. Když mluvíme o informační válce – jaké jsou jejich hlavní teze?

Základní teze jsou například známý slogan „Od řeky k moři“ – tedy palestinský stát, kde není místo pro stát židovský. Tvrdí se, že veškeré aktivity, které propojují ekonomické struktury nebo akademickou spolupráci, škodí palestinské věci. Ve skutečnosti je to ale právě naopak – existuje celá řada případů, kdy lidé na obou stranách usilují o vzájemné porozumění a mírové soužití.

Jeden velmi zajímavý příklad je **Sodastream** – izraelská společnost vyrábějící domácí přístroje na sycení vody. Její zakladatel Daniel Birnbaum založil továrnu na Západním břehu s asi 1100 zaměstnanci, z toho tři čtvrtiny Palestinců. Měli stejné pracovní podmínky jako izraelští dělníci. Společnost byla zároveň ekologicky zodpovědná – bojovala proti používání jednorázových plastů. Přesto se i ona stala terčem hnutí BDS a musela přesunout továrnu do Negevské pouště, kde už mohla zaměstnat jen část palestinských dělníků.

Týká se to i akademických aktivit – například univerzitních profesorů, kteří organizovali výměnné programy, nebo kulturních projektů. Všechny tyto pokusy o spolupráci se však často stávají terčem BDS.

Dokonce i západní kapely, které chtějí hrát v Izraeli, jsou okamžitě napadány – Roger Waters se v tom angažuje velmi aktivně.

Důsledkem činnosti tohoto hnutí je tedy přetínání jakýchkoli pokusů o spolupráci, porozumění a mírové řešení.

Je třeba dodat, že i v našem prostředí se některé argumenty BDS objevují v debatách proti Izraeli – například ve vztahu k výrobkům z takzvaně okupovaných území.

Ještě jeden detail: jeden ze zakladatelů hnutí BDS je absolventem univerzity v Tel Avivu. Mohl studovat – a možná stále studuje – doktorát. To je pro nás důležité si uvědomit: válka se vede i na informačním poli.

Informační válka patří k modernímu způsobu válčení a musíme být vždy kritičtí, když čerpáme informace ze zdrojů, jejichž původ nedokážeme dostatečně poznat.

---

(následuje část o osadnické politice)

---

Osadnická politika je v diskurzu kolem této války – i v celé historii izraelsko-palestinského konfliktu – často považována za agresivní a nelegitimní. V mediálním prostoru se objevuje mnoho videí o násilí osadníků, a to je pro odpůrce Izraele snadný argument.

Je ale potřeba říct, že situace není černobílá.

Z právního hlediska se běžně říká, že osady jsou nelegální a odporují mezinárodnímu právu. To však není jednoznačné.

Západní břeh Jordánu je území, kde měl podle rozhodnutí OSN z roku 1947 vzniknout arabský stát – Palestina. Ten však nikdy nevznikl, protože arabské státy rozhodnutí OSN nepřijaly. Jordánsko Západní břeh obsadilo a anektovalo, ale tento krok nebyl mezinárodně uznán.

V roce 1967, po šestidenní válce, Izrael území vojensky ovládl. Od té doby se o něm hovoří jako o „okupovaném“, i když přesněji jde o území *obsazené* – protože předtím tam žádný stát neexistoval.

V roce 1988 se Jordánsko svých nároků vzdalo. Proto nejde o klasickou okupaci, na kterou by se vztahovala čtvrtá ženevská konvence v plném rozsahu.

Z právního hlediska je tedy tvrzení, že izraelské osady odporují mezinárodnímu právu, přinejmenším sporné.

Je třeba si také uvědomit, že Izrael je demokracie – postoje se mění podle vlády. Levice podporuje osady méně, pravice více. Některé osady byly budovány z bezpečnostních důvodů, například v nejužším místě Izraele, kde je šířka země pouhých 14 kilometrů.

Je pravda, že chování některých osadníků je násilné a existují o tom záznamy. Ale osadníci nejsou jednolitá skupina – jsou mezi nimi nacionalisticky motivovaní, nábožensky založení i obyčejní lidé, kteří chtějí jen farmařit.

Každá zkratka typu „osadníci = zlo“ nebo „osadnická politika = agrese“ je mylná. Je to téma složité, součást informační války, ale problematičnost celé agendy samozřejmě nelze popírat.

Stejně jako v případě BDS je potřeba chápat komplexnost problému a ptát se, odkud kdo čerpá informace.

Konflikt na Blízkém východě má složitou historii a hluboké regionální i světové souvislosti. Každý, kdo tvrdí, že existuje jednoduché řešení, věc zjednodušuje – často záměrně.

Buďme tedy opatrní, kritičtí a obezřetní ke zdrojům informací.

Izrael je demokracie – najdete tam různé názory i opoziční média, jako například deník *Haaretz*. To, že citujeme izraelské zdroje, ještě neznamená, že jde o oficiální stanovisko státu.

Na rozdíl od pásma Gazy, ovládaného Hamásem, kde nenajdete žádná opoziční média ani kritiku, je Izrael pluralitní.

Na shledanou.