Zaujal Donald Trump rozumný postoj k Ukrajině?

23. 10. 2025

čas čtení 8 minut

Zatímco se tisk soustředil na Trumpovu „šikanu" prezidenta Zelenského, zdá se, že americký prezident se ve skutečnosti vrací ke strategické zdrženlivosti a nastoluje realističtější kurz. 

Tvrzení, že prezident Trump šikanoval prezidenta Zelenského a při jejich posledním setkání ve Washingtonu na něho naléhal, aby se stáhl z celého Donbasu, bezpochyby vyvolalo obvyklý rozruch v západních médiích. Toto tvrzení ale odvádí pozornost od skutečně důležité otázky týkající se strategie USA a NATO, a to zda by aliance měla pokračovat v podpoře Ukrajiny na stávající úrovni, nebo se snažit o radikální eskalaci.

V tomto případě prezident Trump podle mého soudu učinil správné rozhodnutí, když ustoupil od svého předchozího návrhu, že by USA mohly Ukrajině poskytnout řízené střely Tomahawk, míní Anatol Lieven.

Na jedné straně by velmi omezený počet pozemních střel Tomahawk, které by USA mohly Kyjivu poskytnout, vážně nezměnil rovnováhu sil mezi Ukrajinou a Ruskem – jak Putin nepochybně varoval Trumpa. Z politického hlediska by však Rusko tyto střely vnímalo jako obrovskou eskalaci. Mohly by zasáhnout Moskvu a udeřit hluboko na ruském území a k jejich nastavení a navedení na cíle by byla nutná přímá pomoc americké armády.

Doufejme, že prezident Trump projeví stejnou opatrnost a odpovědnost i ve svém přístupu ke dvěma dalším velmi nebezpečným návrhům, které přicházejí z Evropy: sestřelovat ruské vojenské letouny, které porušují vzdušný prostor NATO, a zabavovat ruské nákladní lodě na volném moři, pokud vplují do přístavů nebo teritoriálních vod zemí NATO. Je velmi nepravděpodobné, že by evropské země podnikly takové kroky bez záruky podpory ze strany USA. Tyto návrhy by měly být kategoricky odmítnuty.

Jak mi bylo během návštěvy Ruska tento měsíc opakovaně řečeno, pokud by země NATO podnikly některý z těchto kroků, Putin by neměl jinou možnost než nařídit okamžitou vojenskou odvetu. Letadla NATO by byla sestřelena. Ruské námořnictvo by se pokusilo eskortovat ruské obchodní lodě a v případě jejich zadržení by bojovalo. Pokud by skandinávské a pobaltské státy podnikly takové kroky v Baltském moři – jak hrozily v létě – bylo by to vnímáno jako blokáda Petrohradu a Kaliningradu, a tedy jako válečný akt.

V tomto okamžiku by se výrazně přiblížil plnohodnotný konflikt mezi Ruskem a NATO, který by mohl vést k jaderné výměně.

Kromě toho, že by to bylo strašně nebezpečné, nejsou takové kroky ze strany NATO nutné. Samozřejmě, pokud by ruské letouny shodily bomby nebo vystřelily rakety na území NATO, musely by být sestřeleny; ale zatím se nic takového nestalo. A především díky obrovským výhodám, které současná vojenská technologie poskytuje ukrajinské obraně, ukrajinská fronta drží velmi dobře. Ruská armáda sice postupuje, ale činí tak velmi pomalu. Boje o malé město Pokrovsk v Doněcké oblasti tak trvají již téměř 15 měsíců, aniž by Rusko dosáhlo průlomu.

Neexistují ani žádné známky toho, že by se objevily nové zbraně (jako tanky a bombardéry v první světové válce), které by Rusku umožnily rychle prolomit patovou situaci.

Při tomto tempu – i kdyby Rusko nakonec dokázalo dobýt zbývajících 30 procent Doněcké oblasti držených Ukrajinou, nebo kdyby Trump nějakým způsobem donutil Ukrajinu k ústupu z tohoto území v rámci mírového urovnání – Rusko nebude mít šanci způsobit kolaps ukrajinského státu.

Pokud jde o myšlenku záměrně plánované a úspěšné ruské invaze do samotného NATO, jedná se o tak zjevný nesmysl, že by se západní vojenští „experti“ měli stydět, že ji šíří. Stejně tak se již dávno ukázalo, že myšlenka Ukrajiny na zpětné dobytí ztraceného území od Ruska je beznadějná.

V současné době je tedy ukrajinská nezávislost zajištěna a zůstane tak i v případě, že několik měst v Doněcku padne do rukou Ruska. Skutečným nebezpečím je spíše to, že pokud válka bude pokračovat donekonečna, domácí politické změny v Evropě povedou k úbytku ochoty nadále podporovat Ukrajinu, což povede ke zhroucení ukrajinské schopnosti pokračovat ve válce. Politický vývoj ve Francii, Německu a Británii tuto možnost činí zřejmou.

Tento vývoj by však trval roky, než by se projevil, a mezitím trpí také ruská ekonomika, kde inflace začíná snižovat životní úroveň a snahy o její kontrolu poškozují podniky. Zdá se proto pravděpodobné, že pokud Rusko nakonec dokáže obsadit celý Donbas, Putin by byl ochoten se zastavit, pokud by byly vyřešeny ruské obavy v širších oblastech americko-ruských vztahů a evropské bezpečnosti.

Mezitím však rostoucí frustrace ruské armády vedla k zesílení požadavků zastánců tvrdé linie, aby válka byla dovedená k vítěznému konci nějakým radikálním eskalujícím krokem, který by zastrašil Západ a donutil ho přijmout ruské podmínky vůči Ukrajině.

Zdá se však, že tito jestřábovi nemají jasnou představu o tom, v čem by tato eskalace měla spočívat, a Putin dosud důsledně odmítal strategii, která by byla nesmírně nebezpečná a nenabízela by žádnou jistotu úspěchu. Tento nacionalistický tlak znamená, že by pro Putina bylo ještě obtížnější vyhnout se vojenské odvetě, pokud by eskalace přišla ze západní strany.

Toto nebezpečí je umocněno skutečně groteskní povahou velké části současné debaty o bezpečnosti v Evropě – ačkoli „debata“ je skutečně zavádějící termín pro scénu, která spíše připomíná kurník vyděšený (možná imaginární) liškou. Tři ruské letouny, které se na 12 minut odchýlily maximálně o pět mil od svého legálního koridoru nad Finským zálivem, byly částí západních médií a komentátorů proměněny v masivní kampaň porušování vzdušného prostoru NATO.

Mezitím několik neozbrojených dronů nad Polskem vyvolalo vlnu hlášení o pozorováních údajných (ale dosud zcela neprokázaných) ruských dronů od Norska po Itálii. Několik požárů (bez obětí), z nichž mnohé nemají vůbec žádnou prokázanou souvislost s Ruskem, bylo přeměněno na údajně masivní ruskou kampaň hybridní války.

Tato hysterie je doprovázena obrovskou dávkou pokrytectví. V těchto „zprávách“ a „analýzách“ se málokdy objevuje sebemenší zmínka o tom, že zdaleka největší sabotáž v Evropě od začátku války – zničení plynovodu Nord Stream 2 – byla namířena proti Rusku a že jedinou akcí, která způsobila úmrtí, byla exploze min umístěných na lodích s ruským nákladem ve Středozemním moři.

Evropské instituce místo toho, aby se zapojovaly do tohoto šílenství, by měly pomáhat Trumpově vládě při vypracování podrobného mírového návrhu, který by zmrazil stávající hranice NATO a Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) ovládané Ruskem a omezil síly NATO na hranicích Ruska a ruské síly v Bělorusku výměnou za to, že Rusko zmírní své požadavky na Ukrajinu.

Měly by také vypracovat kompromisní řešení pro kontrolu nad západním Donbasem, které by zahrnovalo neutralizaci pod kontrolou OSN. To by v současné době nemuselo fungovat, pokud je Putin skutečně odhodlán obsadit celý Donbas, ale alespoň bychom měli připravený schůdný návrh, pokud by se situace v poli posunula ve prospěch Ruska.

A mezitím bychom všichni měli zachovat klid. Liška ještě není ani zdaleka u našeho kurníku a nic nezískáme tím, že budeme pobíhat a křičet.

 

 Celý text v angličtině ZDE

0
Vytisknout
304

Diskuse

Obsah vydání | 23. 10. 2025