Vrtěti Trumpem

27. 1. 2026 / Petr Vařeka

Úvod

Debata o Donaldu Trumpovi se často míjí s podstatou. Zůstává uvězněna v morálním rozhořčení, psychologizování nebo v nekonečném přepočítávání výroků, které se vymykají běžné představě o státnické řeči. Tím se však ztrácí ze zřetele to hlavní: Trump není příčinou krize, nýbrž jejím symptomem. Je výrazem hlubšího strukturálního selhání – ekonomického, politického i kulturního.

1. Trump jako člověk, nikoli démon

Trump v jádru není „zlý“ člověk v klasickém slova smyslu. Je spíše osobností, která ustrnula na kognitivní úrovni, jež je srozumitelná a přitažlivá pro lidi podobně jednoduše strukturované. Jeho jazyk je banální, opakující se, osobní a emotivní. Nepřemýšlí v systémech, ale v obrazech: vítězství a prohry, respekt a ponížení, síla a slabost.

Právě tato omezenost se paradoxně stává jeho politickou výhodou. Neodkazuje k abstraktním pojmům, nevyžaduje intelektuální námahu. Nabízí identifikaci. Neříká „pochopte svět“, ale „jsem jako vy“.

2. Ekonomický model, který přestal sloužit většině

Poválečný ekonomický model založený na růstu měl svůj historický smysl. Dluh financoval investice do infrastruktury, vzdělání a průmyslu. Růst byl sdílený a zvyšoval životní úroveň širokých vrstev obyvatel.

Dnes se však tentýž mechanismus stále více uzavírá do sebe. Dluh již neslouží primárně k vytváření nové hodnoty, ale ke splácení dluhů starších. Růst se udržuje statisticky, nikoli prožitkově - v podobě vzrůstu životní úrovně; ta naopak klesá... 

Zisky se koncentrují, zatímco většina obyvatel čelí stagnaci či poklesu reálné životní úrovně, minorita získává stále větší bohatství a politický vliv.

3. Politické selhání pojmenovat příčinu

S tím, jak se zhoršuje dostupnost základních životních jistot – stabilního příjmu, bydlení, sociální mobility – roste frustrace. Politické reprezentace však dlouhodobě selhávají v pojmenování skutečné příčiny.

Místo otevřené reflexe strukturálních limitů systému nabízejí technokratická vysvětlení, kosmetické úpravy nebo morální apely. Odvaha říci, že problém je v samotném modelu permanentního růstu, prakticky chybí. A právě toto mlčení vytváří vakuum.

4. Populismus jako falešná odpověď

Do tohoto vakua vstupují populističtí vůdci. Nabízejí jednoduchá a falešná vysvětlení pro složité jevy a ukazují na náhradní viníky: migraci, "globalismus", ekologickou regulaci, liberalismus.

Populismus tak neřeší příčinu, ale přesměrovává hněv. Využívá skutečné frustrace, avšak kanalizuje je směrem, který systém jako celek neohrožuje – ba naopak jej stabilizuje tím, že odvádí pozornost od jeho limitů.

5. Amerika jako laboratorní příklad

Současné dění v USA je názorným příkladem tohoto procesu. Země, která byla dlouho symbolem růstu a sociální mobility, naráží na své strukturální limity. Střední třída se propadá, dluhy rostou, sociální kontrakt eroduje.

V takovém prostředí se Trump nejeví jako anomálie, ale jako logický produkt. Je odpovědí systému na vlastní krizi.

6. Cynismus těch, kteří skutečnost chápou

Lidé, kteří se dnes v USA dostali k moci kolem Trumpa, si s velkou pravděpodobností skutečnou příčinu poklesu životní úrovně uvědomují. 

Vědí nepochybně, že jí není migrace ani  liberalismus, ale model permanentního růstu ignorující externality – konečnost zdrojů a omezenou schopnost planety je regenerovat.

Přesto tuto pravdu neartikulují. Ne proto, že by ji neviděli, ale proto, že by zpochybnila samotné základy jejich moci.

7. Trump jako hlas nepojmenované frustrace

Trump se tak jeví jako ideální prostředník. Dokáže vyjádřit frustraci lidí, kteří cítí, že se jejich životní úroveň zhoršuje, ale nedokážou tuto zkušenost převést do systémového porozumění.

Je lidový, srozumitelný, okázale antiintelektuální. Věří – nebo alespoň působí dojmem, že věří – že právě on je oním Mesiášem návratu prosperity. A to stačí.

8. Mocenský kalkul jeho okolí

Jeho okolí však takové iluze pravděpodobně nesdílí. Postavy typu Vance či Rubio se netají tím, že k Trumpovi dříve zaujímaly kritický postoj. Jejich obrat není projevem prozření, ale kalkulu.

Trump je prostředek, nikoli cíl. Umožňuje získat a koncentrovat moc, oslabit demokratické brzdy a přetvořit systém tak, aby byl dlouhodobě odolný vůči změně zdola.

9. Totem místo řešení

Trump je tedy vnější symbol – totem. Nositel projekcí, frustrací a nadějí lidí, kteří postrádají kognitivní nástroje k rozpoznání skutečných příčin svého postavení.

Jeho vzestup nevypovídá ani tak o jeho genialitě, jako spíše o selhání těch, kteří měli pojmenovat realitu dříve. Obrat jeho dřívějších kritiků pak jen potvrzuje, že ve hře nejde o pravdu, ale o moc.

Závěr

„Vrtěti Trumpem“ znamená pochopit, že pohyb, který vidíme na povrchu, je důsledkem sil působících hluboko pod ním. Dokud nebude reflektován samotný ekonomický model a jeho limity, bude se podobný scénář vracet – v Americe i jinde. A pokaždé znovu se budeme divit, jak je možné, že uspěl..