Jak se Spinoza stal zhruba stejně bezbožným jako Kristus

4. 3. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
30750
Nedá mi to a musím se podělit s dojmy ze své četby – zatím jsem úplně na začátku, kniha má přes tisíc stran – Spinozova životopisu (Israel: Spinoza, Oxford University Press 2023). Něco jsem věděl už dříve, třeba datum 1492 a teorii čisté krve (tj. snaha odlišit původní katolíky od konvertitů na základě biologické dědičnosti, což je základ moderního rasismu), ale mnohé je pro mě objevem.

Třeba jsem nevěděl, že asi čtyřicet tisíc židů, když byli židé vyhnáni ze Španělska v roce 1492, odešlo do Portugalska. Nevěděl jsem ani to, že politika španělské koruny byla pár desítek let docela vstřícná k (nuceným) konvertitům, na rozdíl od Portugalska.

Pojďme se tedy vrátit do těch dob, kdy vládla zbožnost, všichni chodili do kostela, o populaci se starali biskupové a Svatá inkvizice. Židé měli ve středověku ve Španělsku svůj domov. Zásadně přispěli ke kultuře muslimské Al-Andalusie i později katolického Španělska. Ve 13. století si katolický král Alfons nechal dělat astronomické tabulky (slavné alfonsinské tabulky) pod vedením dvou židovských učenců. Nicméně v roce 1492 židé ve Španělsku měli dvě možnosti: utéct, nebo konvertovat. Mnoho jich uteklo na pozvání sultána do Turecka.

Spinozovi předci zvolili Portugalsko. Představte si, že opustíte svůj majetek, své kořeny, odejdete do cizí země, a pět let nato (1497) vás král té cizí země násilím donutí ke konverzi na vám cizí víru (to by se asi muslimským Turkům zdálo jako monstrózní ohavnost). Inu, zbožnost je zbožnost. Mnozí židé v Portugalsku tak museli navenek předstírat katolickou zbožnost, ale tajně vyznávali židovskou víru. Děti byly seznámeny se skutečným názorem rodičů, že katolicismus je bezbožné modloslužebnictví, někdy ve věku 14-15 let. Naprosto šílená situace.

Inkvizice šla po tajných židech, to byla její zbožná obsese (pronásledování židů inkvizicí ještě na konci 18. století je zachyceno ve Formanově filmu Goya). Desítky členů Spinozovy rodiny byly zatčeny, mnozí mučeni, někteří upáleni. Zbožnost tomu chtěla, aby tajný žid byl mučením donucen k vyznání Krista, a pak byl za velké slavnosti veden jako kajícník před davy a případně upálen. Komu z těch hluboce věřících lidí by to mohlo přijít divné, že? Nemůžeme se ovšem divit, že v židech tato zbožnost vyvolávala bezbožné myšlenky. Spinozova rodina se pak ocitla v Nantes, kde sice ještě nemohla být otevřeně židovská, ale její kryptojudaismus byl prakticky mimo dosah inkvizice; ba tyto židovské kupce, o nichž bylo celkem jasné, že jsou ve skutečnosti židé a ne křesťané, toleroval sám kardinál Richelieu, a to navzdory stížnostem domorodé konkurence. Možná to bylo i z důvodu jejich aktivní podpory antihabsburské koalice. Ještě Ludvíkův ministr Colbert upřednostňoval mezinárodní obchodní kontakty těchto židů před jejich vyháněním. Nakonec ale museli odejít – do Holandska. 

Tam jsem zatím skončil, Spinoza se ještě ani nenarodil. Ale o kapitolu dříve autor vylíčil klíčovou zkušenost ze života už čerstvě dospělého Spinozy. Spinoza se narodil a vyrůstal v komunitě portugalských (původně španělských) židů v Amsterodamu. Tato nizozemská republika byla nábožensky velmi barevná, i když popírání autority Písma bylo hodně i na místní vládnoucí kalvinisty. Spinoza se k závěru, že Písmo není Bohem inspirované a Mojžíšův zákon neplatí, dostal poctivým studiem – Písma. Už od svých patnácti let se tomuto studiu věnoval. Dospěl k názoru – který vzbudil sympatie dokonce u některých puritánů – že Písmo bylo během věků manipulováno a jeho platnost je jen dobová.

Kdyby si nechal tyto názory pro sebe a navenek předstíral, že je zbožným židem, nestalo by se nic. Už ve svých dvaceti letech byl ale tak vzdělaným a sebevědomým člověkem (prý na úrovni nejlepších evropských filozofů), že – a to i v souvislosti s finančním pádem jeho rodiny – se rozhodl s komunitou rozejít. Jeho provinění a odmítnutí se podvolit bylo tak šokující, že vzor pro ortel exkomunikace, věčného prokletí a nekonečné nenávisti byl importován až z Benátek. Ten text je plný proklínání. Taky krásná ukázka zbožnosti, nyní židovské. Je to až groteskní. Přece jen netekla krev a Spinoza se toho obřadu neúčastnil. Členové komunity měli zakázáno číst cokoli, co napsal, mluvit s ním a nesměli se k němu přiblížit na méně než šest stop. A tak se Spinoza stal bezbožným.

Mimochodem, když se podíváte do evangelia, Spinoza se hodně překrývá ve svých postojích s Ježíšem Kristem. Rozhodně více než ti, kdo mučili, upalovali, proklínali. Holt zbožnost je zbožnost. Kaifáš byl přece taky velmi zbožný. Ostatně rozhořčila ho právě Ježíšova bezbožnost!

0
Vytisknout
420

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2026