Varování: Pokud se Evropa obává Trumpa, má ještě větší důvod se bát J. D. Vance
10. 6. 2026
Jeho jedovatý zásah v kauze Henryho Nowaka zapadá do určitého schématu. Vance zastává krajně pravicové názory, pohrdá evropskou společností – a přesto se může stát prezidentem, píše Gaby Hinsliff
Přinejmenším posledních pár dní představuje varování, abychom nebrali naši politickou suverenitu jako samozřejmost. Dříve či později ji možná budeme muset bránit.
Imigrace v Británii klesá. Klesá tak rychle a tak výrazně – čistá migrace do Spojeného království se mezi lety 2024 a 2025 téměř snížila na polovinu –, že by se brzy mohlo stát, že budeme mít klesající počet obyvatel, přičemž více lidí bude zemi opouštět, než do ní přicházet. (A ne, není to kvůli exodu nadaných mladých Britů prchajících do zahraničí, i když by se jim to nedalo vyčítat, vzhledem k tomu, jak těžké je pro ně v současné době najít práci: nárůst, jak užitečně poukazuje Sam Freedman z Institute for Government, spočívá hlavně v tom, že zahraniční studenti a zahraniční pracovníci se vrací domů.) Dokonce i přeplavby na malých člunech jsou oproti loňskému roku nižší.
Zkrátka jsme se konečně v Británii stali pro ostatní svět tak neatraktivní, jak si to voliči za odchod z EU vždy přáli – což znamená, že dříve či později budou populisté, kteří si vybudovali kariéru na kritice údajně nekontrolované imigrace, potřebovat jiného obětního beránka, aby vysvětlili, proč převzetí kontroly magicky nevyřešilo všechny problémy země. A s ponurou nevyhnutelností ho nacházejí v útočení na migranty, kteří už tady jsou.
To je pozadí dvou ručních granátů, které byly minulý týden agresivně vhozeny do britské politiky z druhé strany Atlantiku a vyvolaly v Downing Street dostatek obav, aby vyvolaly vzácnou veřejnou kritiku. Tvrzení amerického viceprezidenta J. D. Vance, že „spravedlivý hněv“ byl „jedinou reakcí“ na vraždu 18letého Henryho Nowaka, by samo o sobě bylo dost provokativní, vzhledem k tomu, že ostře odráželo nyní široce odsuzovanou výzvu Nigela Farage k „čistému, chladnému hněvu“.
Vance však zašel ještě dál, než se odvážil Farage, když tvrdil, že Henry by dnes byl naživu, „kdyby posledních několik generací evropských elit odolalo politice sebenenávisti a masové invazi migrantů“. Nebo, jinými slovy, život by byl obecně lepší, kdyby Británie před desítkami let zvedla padací most. Zdá se, že viceprezident buď neví, nebo mu je jedno, že Henryho rodina má polské kořeny, neboť Vance samozřejmě mířil na vraha, Vickruma Digwu, v Británii narozeného syna otce narozeného v Británii, jehož matka se zřejmě narodila – kupodivu stejně jako Vanceova vlastní tchyně – v Indii. Nový oblíbený britský rádoby populista ve Washingtonu, Rupert Lowe z krajně pravicové odštěpenecké strany Restore, již vyzval k deportaci Digwovy „cizí rodiny“.
Aby nezůstal pozadu v urážlivosti, americký ministr obrany Pete Hegseth pak v tomto klíčovém volebním roce připomněl výročí vylodění v Normandii tím, že si postěžoval, že evropské pláže dnes dobývají „odlišné, nebezpečné ideologie“, které připlouvají v malých člunech. (Pokud vás to zajímá, počet nelegálních překročení hranic v Evropě klesá, a to o 40 % za první čtyři měsíce roku 2026.) Zdálo se, že nepochopil ironii toho, že těmi, kdo v den D bránili pláže, byli nacisté.
Bylo jasné, že to budou pro transatlantické vztahy napjaté týdny, které vyvrcholí v červenci klíčovým summitem NATO, ale také dlouho očekávaným zásahem britské vlády proti škodlivému materiálu na sociálních médiích, který pravděpodobně rozhněvá bojovníky za svobodu slova z hnutí MAGA. Vanceův zásah však sázky alarmujícím způsobem zvyšuje. Většinu toho, co Evropa zažila během Trumpova druhého prezidentství, od přerušovaných obchodních válek až po hrozbu stažení amerických vojsk z Evropy, lze vysvětlit brutálně sobeckou doktrínou „America first“, v jejímž rámci se USA nyní bezohledně starají o své vlastní zájmy na úkor ostatního světa. Ale vyvolávat spor ohledně imigrační politiky nějakého vzdáleného ostrova, s nímž USA nesdílejí hranici, do tohoto vzorce nezapadá. Průměrnému voliči na venkově v Ohiu nebo v malém texaském městečku to nijak nepomůže: jde o čistě ideologický, nebo možná přesněji evangelikální pokus přetvořit svět podle představ hnutí MAGA, který přitom nebezpečně podkopává demokraticky zvolené vlády údajně přátelských zemí.
David Lammy, bývalý britský ministr zahraničí, dal najevo, že zavolal svému údajně velkému příteli Vancovi a řekl mu, že se mýlí. To však Vance zřejmě neodradí, pro něhož je představa, že Evropa jaksi balancuje na pokraji civilizačního kolapsu, více než jen přechodnou módou.
Právě Vanceův argument na loňské Mnichovské bezpečnostní konferenci, že největší hrozba pro Evropu přichází „zevnitř“, vážně vyděsil evropské lídry, a to stejně nebo dokonce více než doprovodná hrozba zastavit financování obrany kontinentu. Od té doby viceprezident záměrně porušil tabu spolupráce s politiky krajní pravice po celé Evropě, od německé strany Alternative für Deutschland po francouzskou Marine Le Penovou, než se aktivně (byť neúspěšně) zasadil za maďarského populistického lídra Viktora Orbána během nedávných voleb. Minulý měsíc reagoval na britské shromáždění krajní pravice organizované kriminálíkemTommym Robinsonem tím, že povzbudil aktivisty proti imigraci, aby „pokračovali“. Ačkoli porážka Orbána nabízí jistou záruku, že vliv USA má své meze, Vance je bezpochyby rychlý žák.
Zatímco Trumpovy časté útoky na jeho spojence působí jako náhodné, impulzivní a často lze je odvolat, pokud se poté použije dostatečně velká dávka lichotek, Vanceovy útoky jsou strategické a konzistentní. A objevil přímou linku k britským voličům přes Twitter. Zarážející je, že X je stále preferovanou platformou sociálních médií ve Westminsteru navzdory výhrůžkám smrtí, pornografickým obrázkům ministryň a příspěvkům zobrazujícím Británii jako peklo plné zločinu.
Překvapivá rychlost, s jakou si malá odštěpenecká strana jako Restore získala v Británii povědomí, je alarmujícím příkladem toho, jak se politický vliv posouvá nyní, když polovina britských dospělých hledá zprávy na sociálních médiích. (Loweův raketový vzestup vděčí mnohem více majiteli X, Elonu Muskovi, který se za něj postavil po rozchodu s Faragem, než britskému pravicovému tisku, který se stále soustřeďuje hlavně na stranu Reform.) Je těžké si představit, že by Vance nečinně přihlížel, pokud bude v době, kdy se Británie začne připravovat na příští volby, stále v Bílém domě, ať už jako viceprezident, nebo dokonce jako Trumpův nástupce.
Britští politici samozřejmě nejsou v této blížící se bouři bezmocní. Tato země má zákony proti podněcování násilí na internetu a pravomoci k regulaci sociálních médií a neměla by se bát obojího využít. Je pozoruhodné, že i mezi účty na Twitteru se Vanceův zásah v případu Nowak setkal s překvapivým nepřátelstvím, což připomíná, že britská pravice je rozdělena způsobem, který může být pro outsidery těžko pochopitelný, ale možná také to, že spousta Britů stále reflexivně nesnáší, když jim Američané dávají lekce.
Přinejmenším však posledních pár dní představuje varování, abychom nebrali naši politickou suverenitu jako samozřejmost. Dříve či později ji možná budeme muset bránit.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse