Daň z majetku pro nejbohatší Brity by mohla přinést 10 miliard liber ročně, sdělují odborníci Andymu Burnhamovi

21. 7. 2026

 

Burnham naznačil, že daň z majetku by mohla být součástí jeho desetiletého plánu pro Spojené království, ačkoli jeho blízcí poradci se zaměřili na zvýšení prahové hodnoty daně z kapitálových výnosů tak, aby odpovídala dani z příjmu, a tím zajistila dodatečné příjmy.

Nový premiér, který v úterý později představí své daňové a výdajové plány, nedávno uvedl, že chce zabránit vzniku nových rozporů ve společnosti, ale že zváží, jak lidi zdanit „spravedlivým způsobem“.

V rozhovoru s bývalým fotbalistou a nynějším podcasterem Garym Linekerem minulý týden Burnham řekl: „Věřím, že potřebujeme větší smysl pro spravedlnost a aby lidé měli pocit, že se věci dělají správným způsobem, ale zároveň nechci být vnímán jako někdo, kdo přichází s záští a skrytými úmysly a démonizuje jednu skupinu.“

Návrh akademiků na zavedení daně z majetku by donutil britský daňový úřad HMRC vypočítat nahromaděný majetek nejbohatších britských rodin, včetně nemovitostí, soukromých podniků, penzijních aktiv, uměleckých děl, pozemků a majetku v charitativních organizacích, nad nimiž mají kontrolu.

V jejich zprávě se uvádí: „Cílem není zavést široce založenou daň z majetku, která by postihla miliony domácností, ale spíše cílenou daň z extrémního bohatství, díky níž by miliardáři platili stejné daňové sazby jako ostatní, čímž by se získaly významné příjmy a zmírnila se nekontrolovatelná nerovnost.“

Zucman, který je rovněž profesorem ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley a je znám jako „architekt globálního hnutí za daň z majetku“, uvedl: „Vzhledem k malému počtu domácností, které by byly zdaněny, by britská vláda mohla tuto daň zavést rychle.“

Zucmanovy studie ukázaly, že domácnosti s majetkem ve výši 100 milionů liber nebo více mají prostředky k tomu, aby se vyhnuly většině současných daní z majetku, a to pomocí holdingových společností, charitativních nadací a převodů mezi členy rodiny.

Tippet uvedl: „Zpráva ukazuje, že dobře navržená minimální daň pro nejbohatší domácnosti je realistickou a cílenou reformou, která by učinila britský daňový systém spravedlivějším a zároveň přinesla značné příjmy.“

Dodal, že jelikož je daň zaměřena na malou skupinu, „obvyklé kritiky daní z majetku – administrativní složitost, oceňování majetku, omezení likvidity a dopady na podnikatele – zde neplatí“.

Podle tohoto plánu by HMRC vypočítávalo majetek bohatých rodin a sčítalo jejich společný majetek, aby se zabránilo daňovým únikům ve velkém měřítku. Bylo by také zavedeno pravidlo, které by bohaté rodiny nutilo platit daň po dobu nejméně 10 let poté, co opustí Spojené království, čímž by jim byla odepřena možnost přestěhovat se do jiné země, aby se dani vyhnuly.

Rostoucí globální majetková nerovnost posunula návrhy na vyšší nebo dodatečné daně na přední místa politické agendy po celém světě. Starosta New Yorku, Zohran Mamdani, zavedl daň z druhých nemovitostí a vyzval k zavedení širší daně z majetku.

V roce 2024 země včetně Německa a Brazílie prohlásily, že 3 000 světových miliardářů by mělo platit minimálně 2% daň ze svého rychle rostoucího majetku, aby se ročně vybralo 250 miliard liber na globální boj proti chudobě.

Na posledním zasedání skupiny G20 předních světových zemí v Jižní Africe prezident Cyril Ramaphosa uvedl, že je nutný zásah poté, co zpráva ukázala, že v příštím desetiletí se po celém světě z generace na generaci přenese zděděné jmění v hodnotě více než 70 bilionů dolarů (52 bilionů liber), což prohloubí nerovnost.

Tippet, který vycházel z výpočtů majetku provedených deníkem Sunday Times pro jeho každoroční žebříček nejbohatších, uvedl, že sběr dat ze strany britského daňového úřadu HMRC již probíhá a výběr této daně nebude nákladný.

Ve zprávě se uvádí: „Kritici často poukazují na pokles počtu evropských daní z majetku od 90. let jako na důkaz, že daně z majetku nefungují. Většina historických daní z majetku se však zásadně lišila od zde nastíněného návrhu.

„Obvykle měly relativně nízké prahové hodnoty, vztahovaly se na velké části populace a/nebo obsahovaly rozsáhlé výjimky pro konkrétní aktiva, zejména aktiva soukromých podniků.

„Tyto výjimky vytvářely příležitosti k daňovým únikům, snižovaly příjmy a vyvolávaly politický odpor ze strany daňových poplatníků, kteří se cítili nespravedlivě zacházeno.

„Poučení z těchto zkušeností je jasné. Daně z majetku fungují nejlépe, když se zaměřují na ty nejbohatší domácnosti, vztahují se na širokou základnu aktiv a jsou podpořeny silným administrativním vymáháním.“

Zdroj v angličtině ZDE