„Pamatuji si ten výbuch“: muž, kterého málem vysál vzduch z letadla společnosti Ryanair, vypráví o svém utrpení

22. 7. 2026

 

S hlavou podepřenou krční ortézou a pohledem upřeným do dálky dodává: „Je to ten hluk před chaosem, hluk, který je vždycky tam, když zavřu oči, abych usnul.“

Bolest stále pronásleduje i Ljubisu Karoviće a je snadné pochopit proč. Popáleniny a modřiny na jeho pravém rameni, táhnoucí se až k podpaží a hrudníku, jsou svědectvím skutečnosti, na kterou málokdo zapomene: že tento 61letý muž byl vysát z okénka letadla – které se uvolnilo uprostřed letu za okolností, které jsou stále předmětem vyšetřování – a přežil.

„Mám štěstí,“ říká s jistou skromností, zatímco odhání mouchu na verandě nenápadné vily, kterou si pronajal v Katerini, vzkvétajícím přímořském letovisku nedaleko Soluně. „Moc si toho nepamatuji a stále mě bolí hlava a krk, ale jsem naživu. Mohlo to být díky bezpečnostnímu pásu, díky tomu, že jsem byl stále připoután. Ale možná je to osud. Věřím v Boha a každý den mu děkuji.“

Od propuštění Karoviće z nemocnice uplynulo sotva 100 hodin. Šok, jak říká, byl ohromující, ale to, že o tom vůbec může vyprávět, je doslova zázrak. Jeho řecký právník Vasilis Tsiaras popisuje tohoto štíhlého otce dvou dětí jako někoho, „kdo je naživu omylem“.

„Ljubisa se pohyboval na hranici života a smrti,“ říká. „Když v kabině poklesl tlak, byl od hrudníku nahoru vymrštěn z okna a okamžitě ztratil vědomí. Byl v tom letadle na cestě do Německa, aby oslavil narozeniny svého bratra. Místo toho se ve výšce 15 000 stop ocitl s hlavou a pravou rukou venku z letadla, které letělo rychlostí přes 600 km/h. Představte si to! Podíval se smrti do očí, do toho druhého světa, a vrátil se.“

Cestující na letu FR1879, včetně Karovićovy manželky Svetlany, která seděla na sedadle 14C, tři řady za svým manželem, mají dodnes živé vzpomínky na okamžik, kdy se rozbilo okno, spustily se kyslíkové masky, nastal zmatek, když vzduchem létaly láhve a další předměty, a spolucestující popadli Ljubisu a zoufale se ho snažili udržet na místě.

„Také jsem k němu přiběhla. Nikdo z palubního personálu nepomohl. Byli to cestující,“ říká. „Jeden muž, myslím, že to byl Albánec, byl neuvěřitelný. Udělal vše, co mohl, aby ho přitáhl dovnitř, a pak se pokusil okno zablokovat, nejprve taškou, kterou však proud vzduchu okamžitě vysál ven, a poté kufrem, což zabralo. Jsme mu navždy vděční.“

Ty nesnesitelné okamžiky, kdy viděla svého manžela „napůl v letadle a napůl venku“, podle odhadů trvaly mezi jednou a půl a dvěma minutami.

„Říkají mi, že jsem dvakrát omdlel a ještě jednou uvnitř letadla a že mi kvůli tlaku a proudu vzduchu na chvíli otekla a zdeformovala se tvář,“ říká tichým hlasem Karović. „Moje žena mi to připomíná.“

Společnost Ryanair obhajuje postup svého personálu s tím, že palubní personál odvedl „fenomenální práci“. Právník Tsiaras s tím nesouhlasí. Zatímco Karovićův syn Danjell, který let rezervoval, byl společností kontaktován, ani Ljubisa, ani Svetlana nebyli zavoláni ani neobdrželi žádnou pomoc či podporu, říká.

„Nemáme žádné výhrady vůči pilotovi, který dodržel bezpečnostní protokoly a situaci zvládl velmi dobře,“ dodává Tsiaras s odkazem na rychlý sestup, k němuž jsou nuceni v případě ztráty tlaku v kabině letadla. „Můj klient dvakrát nebo třikrát omdlel, jednou venku z letadla, když byl částečně vysát z okna, a dvakrát uvnitř, když opět ztratil vědomí. Palubní personál mu v žádném okamžiku nenabídl pomoc.“

Společnost Ryanair toto tvrzení popřela s tím, že během procesu odtlakování a rychlého klesání do nižší výšky jsou všichni cestující i palubní personál povinni si zapnout bezpečnostní pásy a nasadit kyslíkové masky. „Jakmile letadlo kleslo do bezpečné výšky, naše palubní posádka se o pana Karoviće postarala a pomohla mu, přesunula ho na jiné sedadlo (vedle jeho manželky) a zajistila, aby s nimi až do bezpečného přistání v Soluni seděl lékař na palubě. Rovněž zajistila, aby při přistání v Soluni byla v pohotovosti lékařská pomoc,“ uvedla letecká společnost v prohlášení.

S odvoláním na výpovědi svědků Tsiaras tvrdil, že členové palubního personálu byli paralyzováni strachem, možná vyvolaným přesvědčením, že vzhledem k dramatickému poklesu výšky se letadlo chystá havarovat.

„Všichni se shodli na tom, že posádka byla v šoku a bála se, že letadlo havaruje. Byli to ostatní cestující, kteří se vzchopili a podali Ljubisovi vodu,“ říká.

Karović, majitel továrny na hliník se sídlem v Srbsku, která již léta vyváží zboží do celého světa, a dlouholetý častý cestující, se při pomyšlení na další cestu letadlem otřásá hrůzou.

Lékaři ho varovali, že zotavení bude pomalé, a nařídili mu nosit krční ortézu po dobu nejméně šesti týdnů, po které rozhodnou, zda bude nutná operace. „Vracují se mi obrazy, hluk výbuchu, chaos, ale chci se uzdravit,“ říká. „A ano, mělo by dojít i k odškodnění. Nejen e-maily, které se soustředily na přerezervaci letu.“

Na otázku, zda má nějaké poselství, které by chtěl sdělit, se mu na tváři objeví úsměv. „Vždy si zapněte bezpečnostní pás. Nechci, aby někdo zažil to, co se stalo mně.“

Zdroj v angličtině ZDE