Proč tisíce Rusů pořád prchají z Ruska?

22. 8. 2026

Jason Corcoran: Dobré ráno.

Moderátor:  Dobře, když se podíváme na současnou situaci, máte pocit déja vu z počátku plnohodnotné války, konkrétně z roku 2022?

Jason Corcoran:  Nárůst cestujícího provozu mezi Ruskem a Gruzií je velmi nápadný. A jak říkáte, je tu pocit déja vu. Horní Lars (Věrchnyj Lars) je jediný významný hraniční přechod mezi Ruskem a Gruzií v nadmořské výšce 1 500 metrů. A během mobilizace v září 2022 proudily přes hranici desítky tisíc Rusů, aby se vyhnuli branné povinnosti, která byla vyhlášena 21. září. A ty scény byly téměř biblické. Zanechali za sebou auta, kola, kočárky. A byly tam dlouhé fronty lidí, o nichž píšu ve své knize, kteří proudili pěšky se svými zavazadly. Mapy Yandexu a drony odhalily, že se tam na 48 hodin vytvořila 10kilometrová kolona 3 000 aut. Nemyslím si, že je to tentokrát tak zlé, ale rozhodně tam panuje chaos. A myslím si, že část toho, co se právě teď děje, je sezónní, protože mnoho Rusů, kteří dříve jezdili na dovolenou na Krym, už to nemohou dělat a nyní cestují do Gruzie. A samozřejmě došlo také k sesuvu půdy a povodním, což způsobilo určitá zpoždění při překračování hranice. Ale ta čísla jsou opravdu zarážející.

Moderátor:  Co drží ty Rusy, kteří se rozhodli zůstat v zemi navzdory riziku mobilizace? Vždyť přece vědí, že mobilizace může být dříve či později vyhlášena. A jakmile k tomu dojde, možná už nebude úniku. Podmínky na frontě jsou přinejmenším nepříznivé. A přesto se někteří z nich rozhodli neodejít.

Jason Corcoran:  Jak podrobněji popisuji ve své knize, v roce 2022 uprchlo asi milion lidí. Mnozí z nich byli muži v vojenském věku. Zpočátku by uprchli na Kavkaz, do Gruzie a Arménie, protože k cestě do Arménie a Gruzie nepotřebujete pas, tedy zahraniční pas. A život v Jerevanu nebo Tbilisi nebyl zrovna procházka růžovou zahradou, zejména v Gruzii, kde nebyli vítáni, protože Rusko samozřejmě po válce v roce 2008 stále okupuje Abcházii a Jižní Osetii. Někteří z těchto lidí se nakonec vrátili, i když jim hrozilo, že budou odvedeni do armády, protože si nemohli najít práci, došly jim peníze a nemohli získat víza pro cestu na Západ. Někteří z těchto lidí se vrátili a nyní se opět dívají směrem k východu.

Moderátor:  Jaký přístup by podle vás měl být zaujat vůči Rusům, kteří chtějí opustit zemi? Čelíme totiž dvěma, řekněme, velmi nekonzistentním politickým liniím. Na jedné straně se samozřejmě chceme vyhnout infiltraci zahraničními zpravodajskými službami. Na druhé straně však vyvstává otázka, zda by se neměl tento odliv mozků usnadnit a umožnit nejchytřejším Rusům – těm, kteří nechtějí bojovat ve válce – uniknout ze spárů kremelského režimu. Jak by měla k tomuto dilematu přistupovat zejména Evropská unie?

Jason Corcoran:  Ano, je to obtížné hledání rovnováhy a myslím si, že problémem je Západ. Západ to ztěžuje dobrým Rusům – Rusům, kteří demonstrovali proti Putinovu režimu a kteří si odseděli trest nebo byli zmláceni. A od roku 2023 Evropská unie pozastavila dohodu o zjednodušení vízového režimu s Ruskem. A všímám si, že i Německo, pokud se nemýlím, pozastavilo svůj systém humanitárních víz pro Rusy. Nejde však pouze o humanitární povinnost. Jedná se o strategickou příležitost, na kterou jste právě narážel. Mám na mysli, že každý inženýr, který unikne branné povinnosti, je o jednoho inženýra méně, s nímž může Putin ve válce počítat, například jako operátora dronů. A jak víte, Putin chce odvést do armády budoucnost Ruska. Západ by měl těmto lidem pomoci uprchnout, aby se mohli vrátit a znovu vybudovat Rusko.

Moderátor:  Na druhou stranu tu ale máme také velké komunity Rusů žijících v zahraničí a teoreticky se k tomu samozřejmě později dostaneme, protože existuje nová legislativa, která, řekněme, by na to mohla mít dopad. Teoreticky jsou mimo vliv Vladimira Putina, a přesto často pořádají pochody na podporu války. Například v Německu jsme to viděli mnohokrát. To rozhodně nezvyšuje oblibu ruských komunit v zahraničí u západního publika, protože se často říká, že sice žijí mimo Rusko, ale mentálně jsou stále hluboce zakořeněni v tom druhu myšlení, které se Kreml snaží prosazovat.

Jason Corcoran:  Myslím, že v každé komunitě emigrantů, zejména rusky mluvících, je situace velmi složitá, ale existují užiteční idioti, které lze využít a manipulovat s nimi. A Rusko tyto hybridní taktiky využívá čím dál častěji. Už nemají spící agenty. Už nemají špiony v terénu. Využívají lidi, skutečný kompromitující materiál a kanály na Telegramu k tomu, aby lidi  vydírali, aby dělali věci, které by vlastně dělat neměli. Existují však ruští emigranti, kteří se mobilizují, aby se pokusili vybudovat alternativní Rusko. Například Ilja Jašin, Julia Navalnaja, Vladimir Kara Murza – všichni tito lidé žijí v exilu a, jak víte, všichni trpěli v rukou režimu, a snaží se vybudovat alternativní Rusko.

Moderátor:  Není snadné to takhle říct.   Kritické hlasy zaznívají například i z Ukrajiny. Mnoho Ukrajinců říká: podívejte, dokonce i členové ruské opozice, z nichž někteří dlouhou dobu zastávali názory, které byly přinejmenším částečně blízké – řekněme – těm v Kremlu, například v otázce okupace Krymu a později i dalších ukrajinských území, někteří z nich se velmi zdráhali říci: ne, Rusko by je mělo vrátit. Myslíte si tedy, že v oblasti komunikace s těmito opozičními politickými skupinami je ještě co zlepšovat? Samozřejmě neexistuje ani jednotný postoj, ale přesto – co si o tom myslíte?

Jason Corcoran:  Myslím, že od smrti Alexeje Navalného – měl bych spíše říci od vraždy Alexeje Navalného v polární kolonii v Rusku – chybí jednotný hlas. A Navalnyj, kterého jsem osobně znal a s nímž jsem několikrát vedl rozhovor, prošel určitou proměnou. Zpočátku si myslel, že Krym by měl zůstat ruský kvůli tomu, co se stalo po anexi, ale když psal své vlastní paměti s názvem „Patriot“ ve vězení, prošel určitou proměnou a přiznal, že jako dítě trávil čas a jezdil na dovolenou do Černobylu na Ukrajině, a že změnil názor, důkladně si prostudoval situaci a řekl: „Poslyšte, Krym patří Ukrajině a měl by zůstat ukrajinský, a Ukrajina si zaslouží plnou suverenitu nad celým svým územím i nad všemi územími zabranými v roce 2014. A od té doby by měl být Donbas vrácen. Myslím si však, že potřebují soudržnější vedení, protože tam panuje vakuum a mezi těmito lidmi v exilu dochází k vnitřním sporům. Zatím tedy nemají jednotného vůdce.

Moderátor:  Myslíte si, že ruská opozice a lidé, kteří v podstatě opustili Rusko ze strachu z mobilizace nebo proto, že nesouhlasí s politikou Vladimira Putina, budou nyní ještě více zastrašováni, když Státní duma schválila nový zákon, který ruské vládě v podstatě umožní sledovat členy komunity v exilu, ale také uplatňovat různé druhy sankcí, například týkající se jejich majetku? To je zjevně záměr ruských úřadů, které chtějí vyvíjet tlak, a to dokonce do takové míry, že někteří to popisují jako „občanskou smrt“, jiní to nazývají „zákonem o občanské smrti“. Myslíte si, že to situaci pro ty, kteří odcházejí, ještě zhorší?

Jason Corcoran:  Ano, Kreml se v podstatě snaží koupit si mlčení lidí. Lidé jsou tedy čím dál častěji zařazováni na seznamy a označováni buď za teroristy, nebo za extremisty. A to znamená, že vám může být zabaven majetek a zmrazen bankovní účet v Rusku. A i váš příbuzný, který je spojován s takzvaným extremistou nebo teroristou, může kvůli těmto novým zákonům trpět. V Rusku existuje portál zvaný „Gosuslugi“, který, jak víte, potřebujete prakticky ke všemu – k podání žádosti o nový pas nebo o rodný list. A přístup k portálu „Gosuslugi“ vám může být odepřen, pokud jste označeni za teroristy nebo extremisty. Rusové žijící v exilu proto potřebují víza, zejména západní víza, protože cestovat mohou čím dál méně. Nemohou se ani dostat na pohovor, aby získali vízum k cestě. Je to tedy opravdu tak těžké. Jsou tedy pod tlakem z obou stran. Tlačí na ně Kreml a Západ se na ně dívá čím dál tím podezíravěji. V některých případech oprávněně. Existují však i ti, kteří mohou být z tohoto seznamu vyřazeni – ti, kteří se osvědčili a prokázali, že jsou dobří Rusové, a kteří podporovali a financovali Ukrajinu a pomáhali Ukrajincům najít práci. Znám je osobně a od začátku války jim pomáhám s hledáním ubytování po celé Evropské unii.

Moderátor:  Ruský spisovatel v exilu Dmitrij Gluchovskij, který byl v nepřítomnosti odsouzen za to, že se skutečně postavil proti režimu, v jednom rozhovoru řekl, že Ukrajina je v podstatě konkurenční politický projekt, že je jakýmsimajákem svobody. Proto ji Putin chce udusit, protože ji chce přehlušit, protože nechce, aby Rusové viděli, že existuje i jiná cesta. Ale kolik Rusů by podle vašich zkušeností – když jste hovořil s těmi, kteří se rozhodli odejít – mohlo být otevřeno jiné cestě, která nezahrnuje imperialismus ani autoritářskou vládu, jakou máme dnes v Rusku? Mluvíme samozřejmě o těch, kteří jsou stále v zemi. Jsou otevřeni změně? Mohly by je ke změně přivést ekonomické potíže způsobené nedávným nedostatkem pohonných hmot nebo útoky na logistická centra?

Jason Corcoran:  Myslím, že znáte tu představu o „imperiálním Rusku“. Nevěřím, že v to všichni plně věří. V Rusku se neustále provádějí průzkumy veřejného mínění o tom, kdo podporuje SVO, tedy vojenskou operaci na Ukrajině. A je to skoro jako by lidem někdo držel pistoli u hlavy: „Jste pro vojenskou operaci?“ Lidé bez výjimky říkají, že ano, protože se bojí alternativy – že by mohli skončit v gulagu, nebo že by mohli trpět a být označeni za teroristy či extremisty. Myslím si však, že je nutné se vypořádat s ruskou minulostí. Dosud nedošlo k vypořádání se s hříchy Sovětského svazu, zejména po druhé světové válce, ani s hříchy spáchanými Rudou armádou na cestě do Berlína. A od té doby je rozpad impéria nevyhnutelný. Myslím si, že v rámci ruského systému vidíme v jednotlivých částech mocenské vertikály, že lidé touží po jiné budoucnosti. Vidíme to na Dálném východě, kde se prosazují Číňané a kde pro mnoho místních obyvatel existují ekonomicky výhodnější možnosti než v Moskvě. Vidíme to také v Baškirsku a Tatarstánu, které mají vlastní příjmy z ropy, které však musí posílat do Moskvy, aby financovaly Putinovu válku na Ukrajině. Lidé tam – vím, že moje žena je Tatarka, takže té kultuře trochu rozumím – stále více touží po vlastní budoucnosti, která nebude svázána s impériem, impériem, které je v podstatě kultem smrti. A přesně to se děje posledních pět let: Putin a jeho politbyro jsou plně ponořeni do této války, této existenční války na Ukrajině, a nevidí žádnou alternativu. Lidé sami však alternativu chtějí.

Moderátor: Jason Kokoran byl dnes naším hostem zde v TVP World. Velmi vám děkujeme, že jste se k nám připojil a podělil se o své postřehy a zkušenosti.